25/10/2009 Borneo: Kota Kinabalu

 Nas ridic se vskutku dost snazil, bohuzel na muj vkus skoro az moc. Omezovac rychlosti je v Malajsii v autobusech asi raritou, protoze nekolikrat, kdyz uz jsem se zacinal modlit a podival jsem se na rucicku tachometru, kolik ze to jedem, tak ta byla skoro az uplne na svem konci. Pochybuju, ze by mu to koncilo stovkou.

 Cestu do KK jsem timto zvladli o celou hodinu rycheji, nez cestu z KK do Semporny. Vzhledem k tomu, ze nebylo tak brzo rano, tak jsme se rozhodli vzit tago a jet se nekam dospat. Na nadrazi jsme sbalili nejaky parecek dalsich turistu a spolecne odjeli do jedno z hostelu vybraneho velmi nahodnym rychlym vyberem v LP.

Taxikar chtel puvodne jet za 25RM, ale sem jsme prijeli za 15RM, takze jsme chteli jet aspon za 20RM. To rekl ze ne a dost prekvapive sdelil, ze pojede radsi za taxametr, s cim jsme vsichni souhlasili. Do GH to bylo asi deset patnact minut jizdy a na konci cesty na taxametru svitilo 17RM, takze jsme byli spokojeni, jak jsme dobre udelali, ze pojedeme za taxametr. Taxikar ale nejak sahnul na taxametr a nejakym tlacitkem zahadne zvysil cenu o dalsich 10RM, takze to bylo najednou 27RM. Zrejme nejake kotakinabalacke "turbo". No divny, platila to ta druha skupina a zrejme nemel naladu se s taxikarem hadat, tak jsme museli prihodit nasi polovinu.

Vyzvonili jsme recepcni, ubytovali se na dormitory a docela solidne jsem se jeste dospali. Rano jsme tajne snedli pri snidani kazdy o dva tousty vic, nez byla povolena norma tohoto hostelu:). Mam dojem, ze to pani recepcni videla, ale bylo ji to asi trapny rikat, stejne jako me prijde trapny, ze tu maji nejakou normu na toustovy chleba; jenom dva kusy. Vlastne jsem meli tech kusu celkove kazdy 5, ale dva kousky skoncili v kosi, jelikoz EL pridala na sile a mistou toustu z toustru vyskocili dve cerne brikety.

Po toustove snidani jsme se vydali zacalovat predrazeny trek do Mt.Kinabalu do supervyderacske smejdske firmy Sutera Sanctuary Lodge. Bohuzel tahle firma dostala od statu snad na dvacet let monopol na ubytovani na horskych chatach na Mt.Kinabalu. Nejenze vydira tahle firma, ale vydira i samotna sprava parku. Vstupny pro Malajce je do parku 30RM, pro nemalajce je to rovnou 100RM. Opravdu vydirani ale bohuzel jina volba je jen tam nejit, a tu zvolit nechceme. Dalsi vydirani je, ze si clovek musi od spravy pronajmout pruvodce, ktery vyjde taky na urcity penize, ale v porovnani s ostatnima nakladama je to uz jen pakatel.

Pani za prepazkou v Sutera Sanctuary Lodge musim nazvat neprijemnou svini, protoze na nase otazky ohledne detailu moc nereagovala. Jedine, o co se hlavne zajimala, jestli chceme platit hotove nebo kartou. Tenhle monopol, to je vazne tragedie. Ubytovani na horske chate v dormitory vyjde nevim na kolik (snad 120RM), protoze clovek si musi zakoupit cely balicek obsahujici ubytovani, stravu, pojisteni, poplatky parku a buhvicojeste. To vse za 430RM a to je ta nejsocialnejsi nejlevnejsi nabidka tehlete smejdske firmy. Podle LP to jeste pred dvouma rokama bylo uplne jinak, daleko cenove prijatelnejsi diky existujici konkurencni nabidce. Doufam tedy, ze to bude stat za to. 

Zacalovali jsme a ja jsem se musel jit uklidnit do blizkeho obchodaku dat si znovu neco k jidlu a zahnat tak nahromadeny hnev na tu neprijemnou svini a na naklady, ktere kvuli tehle firme musime mit. Fakt smejdi. V obchodaku jsme aspon oblezli par kseftu s fotakama, abych zjistil, ze nabidka je tu naprosto chuda a ceny asi vysoke. Pockam na nakup noveho do Singapuru, kde je urcite velka nabidka i konkurence. No aspon jsem si tu nechal predvest novy Nikon s projektorem. Pani prodavacka s tim ale moc neumela a v obchode bylo desny svetlo, takze jsem toho stejne moc nevidel:(

Bylo desny vedro a nechtelo se nam moc chodit po KK, tak jsem se vydali pres nejakou stavbu dalsiho  obchodniho centra do pristaviste lodi odjet na jeden z ostrovu, ktere tu v blizkosti KK jsou. Co budou delat s tou soustavou oplechovanyho slumu, ktery je hned vedle obchodaku a pri nabrezni ceste, tezko rict, ale pohled opravdu zvlastni.

Lodka stoji tam a z5 jen 17RM, coz by bylo OK, ale musime calovat jeste nejaky poplatek za molo 6RM a pak poplatek za vstup na ostrov 10RM, tak je z toho razem 33RM, coz neni tak malo. Vubec tady na Borneu je vlastne vsechno drazsi naz na pevninske Malajsii.

Odjizdime lodkou smer ostrov Manutik, cestou trosku nastvane odrazim nabizece snorchlu. Prijizdime na ostrov, vskutku malinky, ale tesi me, ze jsem nebyl takovy debil a nevzal jsem si ten snorchl. Na co bych koukal pod vodou na skoro pisecny plazi po potapeni na Perhetian a v Semporne, opravdu nevim. Dost turistu se ale necha nachytat a sleduji zdejsi pisek. Sem tam neco je, ale asi to za moc nestoji.

Ostrov:

Na ostrove je trosku nuda a tak jen lezime a pozorujeme zdejsi turisty. Ostrov je tak maly, ze se neda ani nikam jit. Pristupna je jen cast ostova, do zbytku nevede zadna cesta, takze clovek muze jit jen 100m vlevo a 100m vpravo. No nic moc.

S vypetim vsech sil se snazim, aby cas utikal co nejrychleji a prisla pata hodina, na kterou jsme si nastavili nas odjezd smer KK. Posledni hodinku nam zneprijemnuji dalsi dnesni svine, nejake musky, ktere dost kousou do nohy a saji krev. Snad to nejsou pisecny blechy.

Na plazi znovu testuju muj fotak, tak chudak uz se ani nerozjede. Sice se otevre klapka, ale displej nefici, stejne jako uz nejdou delat ani fotky. Ach jo, nakup noveho fotaku bude dalsi necekany a zbytecny vicenaklad nevyskytujici se v cestovatelskem rozpoctu:(

V pet odjizdime, lod dost slabota, jedeme pomalu. Z dormitory se presunujeme do pokoje, protoze to bylo jen o 5RM na hlavu drazsi a je lepsi se pred vystupem na Mt.Kinabalu poradne prospat. Rano me trosku znervoznoval nejaky maly klucik, ktery na me asi minutu, podle me zcela bezduvodne, cucel. Tak tohle uz bych zazit nechtel.

Po prestehovani nam zase vyhladlo a hledame neco normalniho k jidlu. Bohuzel jediny, co nachazime, je bud totalne turisticky zapadacky s predrazenou cenou jidla, nebo nejake cinske misticky claypoty, do kterych se nam moc nechce. Po docela dlouhe prochazce konecne nachazime neco, co vypada ok. Uz bysme ale asi snedli cokoliv. Jidlo ok, zadny gurmanstvi se ale nekona, ale aspon se prejim. Kure na cesneku a medu, vcelku zajimavy, ale uz bych si to vickrat nedal. Platime za obe jidla a nekolik caju 46RM. Jeste chvili sedime a pribehne pani, ze nam zapomnela nauctovat jeden caj. Na nasi obranu zase vytahujeme, ze nam nauctovali jedno jidlo o 3RM drazsi, tak pak babka kapituluje a stahne se z boje o 2RM.

Po veceri prochazime jeste snad vsechny 7/11, ktere v KK jsou. Postupne nakupujeme zmrzlinu, piti a vodu. Prochazime take nejake mrtve a koncici nocni trhy, ktere tu jsou. Divne, je teprv pul desaty a uz se konci.

Dochazime na hotel, konecne se zbavujeme australskeho vina nakoupeneho na sabahskem Labuanu v djutyfry sopu a po skouknuti dna rychle spat, protoze musime nabrat silu na vystup na nejvetsi horu Malajsie – Mt.Kinabalu