14-15/12/2009 Australie: On the (Ocean) Road I

 14/12/2009 On the (Ocean) Road I:                                                                                                         Auto mam domluveny na devatou, takze tak nejak primerene vstavam. Vzhledem k tomu, ze zamluvit auto bylo o 50AUD levnejsi mimo centrum Melbourne, tak frcim tramvaji nekam na sever mesta. Na zastavce se ptam typose, jestli jedu dobre, on rika ze jo, ale ze budu muset trosku popojit...

 No tak ficim tramvaji, "bohuzel" znova na cerno, protoze znovu nemam drobny a v plne nalozi se mi tu nechce litat po okoli, abych si rozmenil. Typos mi ukazuje, kde mam vystoupit a kudy jit. Rikal asi 600m, ale ja snad ujdu tak dvojnasobek, nez konecne narazim na Sydney Road, kde to ma byt. Moje cislo je 352, zatim jsem u 68:( No tak si to slapu dal a dal, nastesti tu ty domky jsou malinky, takze cisla rychle naskakuji. Trosku me ovsem prekvapi, ze po cisle 312 nasleduje rovnou 360, kurna kde je ta moje 352? Sakra sakra, kam se to podelo?

Nastesti je tu mistni uradovna, tak se ptam, kde je problem. Aha aha, jsem v jiny ctvrti. No zajimavy, s novou ctvrti se nemeni nazev ulice, ale cisla jedou od zacatku. Ha, trosku neprakticky, kdyz nekdo zapomene k adrese ctvrt...

Mam jet tramvaji, je to pry daleko. Nemam cas shanet drobny, jedu zase na cerno, uz mam solidni zpozdeni. Frcim a cumim z okna jak maly kluk, sleduji stoupajici cisla na domcich, vyskakuji a nachazim pobocku Europcaru, kde mam moje auto.

Vsechno pripraveno, podepisu zodpovednost. No za ty prachy, co caluju (60 AUD/den) mam zodpovednost za 3300 AUD, vcelku dost, ale snad mi to kryje jina pojistka, takze az se vybouram, melo by to byt ok.

Moje prvni rizeni ve meste vlevo, jedu jak starej deda s kloboukem s platem vajec na polici, vsechno neustale kontroluju. Jeste, ze ty prednosti jsou tady stejny, z prava.. Kazdopadne hlavne s rozumem. Nastesti si tu nemusim hrat se salt pakou, dostal jsem totiz automat. Auto Hynday I30, jeste voni nosovickym zelim, na tachaci ma jen 10tkm. No ale tohle bude asi preci jenom z Koreje a ne odnas, ale kdo vi, dal bych si vepro knedlo zelicko!...Rizeni docela jde, cestou k trhu Queen Victoria nastesti nikoho neprejedu, nic neodru, ale nemuzu najit Vincenta.

Kurna po jeho vcerejsi telefonicke masazi nemam ani korunu kreditu, abych aspon poslal sms, tak krouzim okolo trhu jak sup a ciham na moji obet. Nastesti pri druhem kolecku uz stoji na domluvenym miste, tak super, nabihram Vincenta, tedka jeste Alici. S Vincentem stale mluvim anglicky, domluvili jsme se s Alici na takovym forku. No je to sranda, vola Alici, do telefonu ji francouzsky rika, ze jsem trosku ztracen, haha, kazdopadne to nevydrzi dlouho a u Alice pri predstavoani to praskne. Vincent je trosku prekvapenej, ale taky se tomu zasmeje. Vincent je docela ok, mel jsem strach, jeslti to neboude takovej ten Frantik s kloubouckem, ale tenhle je nastesti ok.

Tak nejak intuitivne nachazime cestu ven z mesta smerem na mesto Geelong a odtamtud uz je to znaceny na Ocean Road. Cesta tady naprosto ok bez jakyhokoliv bloudeni a komplikaci. I to rizeni vlevo mi docela jde.

Dale jen po Ocean Road:

Kazdy by si rekl, ze je to vlastne jedno, na jaky strane se ridi, ale ja zjistuji, ze proste volant vlevo je lepsi. Mozna tady jsou na to vycviceny, ale kazdopadne nejvetsi nevyhoda rizeni vlevo je ta, ze je trosku nezvyk a narocnejsi rizeni jen levou, nesikovnou rukou, kdyz si clovek chce oprit pravou ruku o stahnute okenko. Takovy podstatny detail, zvlaste pak v Australii, kde je to obdobi jizdy se stahnutym okynkem podstatne delsi nez ve vetsine zemi Evropy:) No a vetsina lidi je preci pravaku!

Prvni delame zastavku na surfarsky plazi, pry vyhlasena lokalita pro surfare. Puvodne jsem myslel na koupani, ale je tu trosku horsi pristup do more, ale vyhledy na more to vynahrazuji. Voda prekvapive neni ani tak studena, jak bych tady ocekaval, ale na nejake dlouhe cachtani to neni.

Delame nakup dnesniho obidku a na Bell beach davame dnesni obed v podobe pikniku. Po relaxu na slunicku vyjizdime, vyhledy z auta na more, plaze a utesy docela dost, ale opravdu dost krasny. Zuzo. Silnice uplne super. Jede se tu tak v dost poklidu, neustale se to klikati.

Jo joj, to je krasa!

Dojizdime az na Cape Otway, kde uz je bohuzel tesne po zaviracce, takze se tam nedostanem. Ale i tak si tu delam zivotni rekord, tentokrat jizni. Cape Otway je pry misto, kde to nekolik kapitanu vzdalo a jejich lod tu radsi potopili...pry tu lezi snad az 50 vraku.

Cape Otway:

Slusny, vraky bohuzel nevidime, ale cestou nam to aspon vynahrazuji mistni koaly. Koalaci jsou super a navic mame stesti v tom, ze jsme je chytli zrovna v jejich "aktivni" casti dne. Poskakuji ze stromu na strom, na medveda to jsou docela dobry skokani a taky zjistujeme, ze i Koala dokaze vydavat podobne zvuky, jako medved hnedy.

Koalice a maly koalanek:

Pozorovani zabere nejaky ten cas a tak se zacina stmivat a tudiz rychle spechame na zapad slunce ke 12 Apostolum, snad jedne z nejvetsich to lakacek mistni Ocean Road. Ale i bez nich je to tu pekny. U 12 Apostolu docela natriskano, ale pekny, hlavne jak se zapadujici slunce opira o mistni utesy a zapadajici slunce dela na fotkach neskutecne svetlo.

12 Apostolu:

Po vyfoceni asi milinonu fotek vsemi turisty uz frcime do nejblizsi vesnice na nejakou vecu. Bohuzel mame smulu, stejne jako vetsina prichozich. Mistni asi moc bohuzel kseftari nejsou, protoze zrovna zaviraji. Zustava otevrena tedy jen jedna restaurace, ale s minimalni cenou 25AUD za jidlo je to pro nas trosku moc. Takze nakonec vecere probehne formou bramburku a pivka v mistni hospudce. Jsme jednim z mistnich hned zvani, no tak si davam jeste jedno mini pivko, u kteryho uz zustanu. Kazdopadne typos Australan Mick toho vypije trosku vic, nez by bylo uplne nutny a Alice se mu velice zamlouva. Trosku to ale prehani. Alice je ale dosti prisna divka, takze mu to malem skoro fackou vysvetli. Kecame s mistnakama, docela opravdu prijemeny vecer, az teda na Mickyho, ktery s pribyvajicim alkoholem je stale vic a vic doterny.

Tesne pred 12 se konci, odjizidime spat nekam mimo "mesto", tedy asi pulkilometru za mesto. Venku je solidni kosa, takze nakonec vsichni tri spime v aute. Lehce nepohodlne, ale jde to...

15/12/2009 Australie: On the (Ocena) Road II 

Prestoze spani v aute tedy moc pohodlne neni, nakonec se tak nejak probouzime az na pul devatou. Relativne pozdni vstavani zapricinilo asi i to, ze venku, pokud zrovna nesviti slunicko, je vazne zima. Teplomer ukazuje jen 9C, trosku malo.

Rychle se pakujeme a jedem smerem dal na zapad po Ocean Road, zastavujeme u London Bridge, dalsi to lakacky na Ocean Road a pak uz si to frcime smer nakup potravin v nejblizsim obchodaku, coz je tedy asi 60km daleko. Snidane a vlastne i obidek probiha v blizekm narodnim parciku, kde nas pri nasem hodovani okukuji mistnim pstrosaci a pozoruji, jestli nam neco neupadne, ze by se taky radi nejedli. Jejich sen jim ale neplnime, za to mi se poradne naplnime a rozhodujeme se jet omrknout dalsi to obyvatele Australie, tentokrat trosku netypicke, lachtany, kteri jsou asi 80km daleko.

Chodi pstros okolo:

Asi po hodce a pul jsme na miste ale k lachtanum je to po pesince dalsi hodka cesty, tak se docela projdem. Ono by to ani nebylo tak daleko, ale najak se jim tady na premnozili mouchy, ktere jsou docela hodne doterny a otravuji, jak jen se da. Clovek musi jit a mavat pred sebou kusem travy, aby je odehnal.

Prichazime k Lachtanovum, misto si zvolili skutecne sikovne. Nasli kus skaly, kam se clovek nedostane a neotravuje je. Trosku skoda, protoze lachtani jsou preci jenom az moc daleko, ale i tak je tu asi tak 80 peknych kousku....chvili cumime po lachtanech nez se pak vratime na plaz a cumime po tom, jak tu na serfu trenuji a padaji male deti...po tom co se vynadivam, si trosku schrupnu na plazi a pak uz vyrazime smer Melbourne. Auto mame pujceny do zitrka rano, ale Vincent nam navrhuje, ze muzeme prespat u neho v byte, coz je samozrejme pohodlnejsi zpusob spani:)

Lachtani kolonie:

Vincent, nastroj na odhaneni much, Alice a ja:

Cesta zpet docela dlouha, skoro pres 300 km. Co je podivny, ze vetsina, nebo tedy snad uplne vsichni Australani tu naprosto do puntiku dodrzuji predepsanou rychlost. Prekrocit to jen snad o 1km/h si tu nedovoli nikdo...zvlatni, mozna se tu hnedka strili..

Do Melbourne dojizdime na pul desatou, vecer kecame u pivka u Vincenta doma a pak sup spat.