12/11/2009 Australie: Cairns – Magnetic Island

Rano vstavam jako prvni kousek po osme, ostatni osazenstvo naseho dormitory zatim stale spi, nikam se nespecha:) Rychle balim, udelam check out a bezim na bus, ktery odjizdi v devet od cairnske mariny. Prestoze Gilligans je hlavne party hotel, nastesti diky tomu, ze muj pokoj byl daleko od baru, tak tu byl relativne klid:)

 V Cairns stale prsi a nevypada to, ze by se to melo ani pres den roztahnout. Tak si drzim palce, aby tech 350km na jih bylo pocasi s modrou oblohou pres den a s hvezdami v noci:) Prichazim na bus, par lidi uz tady ceka. Vsichni ale v parecku, tak se zatim moc neseznamuju, treba nekdo jeste prijde. Autobus prijizdi kousek pred devatou. To ze nemam rezervaci, nastesti nevadi. Bus je plny tak z pulky. Ridic mi rika, ze priste bych si to mel zarezervovat, tak mu rikam, ze prsite urcite jo, ale stejne vim, ze to neudelam:) Ale treba se polepsim...

Cestou stale prsi a prsi, az nakonec usinam a probouzim se na Mission beach, kde par lidi vystupuje a nastupuje. Potom je zda se par zastavek, kde nikdo nevystupuje ani nenastupuje, ale zajet se tam musi:) Obidek probiha kousek po poledni, na pulhodky pauza, takze rychle davam za 8A$ nejaky docela dobry hambac nemekac. Zajimalo by me, kdo vymyslel ty vysoke hambace, se clovek umaze dycky jako cunatko, nebo aspon ja....:)

Zase tu vidim jednoho z tech zachovalych veteranu:) Je jich tady fakt dost...skoro snad jako na Kube:)

Po obede, asi aby se nam dobre travilo, nam pan greyhoundridic pusti film s Nicolasem Cage, neco s deklaraci nezavislosti. No kazdopadne to nestihame dokoukat, protoze kousicek pred treti zajizdime v Townsville do nejakyho Greyhound depa. Vsude okolo se povaluji na pul rozlozeny nakladaky, pneumatiky, stary auta a naradi a haraburdi. No kdyby me sem nekdo privezl autem, tak z toho mam docela bobky, ale celymu autobusu se tu nemuze nic stat.

Ridic jeste tesne pred tim nam dovypravi dej, ale nakonec rekne, ze to byl vtip, haha. Kazdopadne dojde tu k vymene ridicu a ten dalsi uz nam nic na tu ctvrthodinovou cestu do Townsville nepousti:) Jsme vyhozeni rovnou u trajektu, coz je super, ze se nikam nemusi. Jediny kam musim, je na OO. Bohuzel probiha zrovna uklid na panskem, tak je zavreno. Sporadane cekam, ale pan lokalni domorodec me tam ani presto, ze uz uklid dokoncil, nechce pustit. Nema pochopeni a rika, ze mam 5 min pockat. Ale mam dojem, to bych asi nedal, tak musim bezet na dalsi asi 200m na parkovisti. No stiham to:)

Za 29A$ kupuju listek na trajekt, bohuzel nechteji uznat studentskou kartu, protoze by jim to pry vlada neproplatila, (hm, jeste jsem nikde neslysel, ze by u nas Australskym studentum neuznavali slevu, asi by se to taky melo reciprocne zavest)....no co se da delat, ale pochybuju, ze to nejak vlada proplaci u nas...:(

Trajekt docela plny a docela to rozjizdi, takze krasne skaceme po vlnach, nikdo prekvapive neblinka. Asi za 20 min jsme na Magnetic Island. Ten pry dostal jmeno podle toho, ze se tady Jamesi Cookovi zblaznila strelka do kompasu, nebo tak nejak. Tak to samozrejme hned zkousim, ale kde nic tu nic, stale mi to ukazuje asi na sever.

Kazdopadne vim, ze je tady nekde Sophie a taky mi vcera napsala jmeno hostelu, kde bude. No ale bohuzel rano zase muj mobil stavkoval az takovym zpusobem, ze mi najednou ukazal, ze chce po me misto PINU PUK, ktery samozrejme neznam. Chjo joooo.

Od pristavu se da vydat na ubytovnai bud vpravo, nebo vlevo. Prekvapive dle LP ubytovna pro levicaky je drazsi nez pro pravicaky, takze volba je jasna. Nez jsem se rozhodl, po tom co jsme se neuspesne pokousel vzpomenout, co mi to ta Sophie napsala, tak mi ujel mistni bus. No tak jdu peso, podle mapy by to nemelo byt daleko, snad tak 2km. Mam ale super kliku, protoze Sophie si pujcila motorku a akorat projizdi okolo, haha, tak jenom naskakuju na jeji jednomistnou motorku.

Na tu se nakonec vejde jak ona, tak ja a oboje moje dva batohy. Sedam si dozadu, ale protoze Sophie ridi poprve v zivote, tak nakonec nechava ridit me. Prestoze pres jeji helmu toho moc nevidim, docela to jde:))) Hnedka je to dokopecka, motorka trosku dost vzdycha, ale nakonec tuto vrcholovou premii s vypetim vsech konskych sil (tak jedna nebo dve sily) prekona. Sjizdime uz jen dolu. V jejim ubytovani za $30 se mi spat nechce, ale ubytovavam se hned vedle v Magnum hostelu za trosku vic nez za pulku.

Trosku me prekvapi, ze v cene ubytovani neni zahrnut polstar, ktery je za dolarovy priplatek, haha, to samozrejme jako socka nedavam, ale i tak tu delaji ostatni:) Jenom necham veci na hostelu a supajdime se podivat na Walabi, coz je takovy mensi klokan, kteri tady na ostrove ziji. Je to fakt kousek, takze jdeme peso. Je to pekny, fakt to vypada jako takovy mensi klokan, srst takova pestobarevna, jak kdyby ji vytahnul od nekud ze secondhandu:) Ale roztomila zviratka:)

Walabaci:

Coz uz se neda rict o dvou podivnych ptacich, kteri vypadaji fakt ne moc pekne a navic na me naprostym zpusobem jeci. Zrejme si totiz hlidaji sve dve mladatka, ktere se kolem nich jak dve mysky ochomitaji.

Asi zatim jedni z nejhnusnejsich ptaku, co jsem kdy videl:) A ten jejich jekot, to je o ohluchnuti.... haha

Na ostove jsou sice restaurace, ale rozhodujeme se vyuzit mistni hostelovou kuchyni, takze na motorce jedeme ty dva kilaky nakoupit. Svet je maly, ale hodne maly. Potkavam se tu s tema dvema Anglanama z Vietnamu, na ktere jsem poprve narazil v Ha Long bay a pak vicemene postupne na ne narazel az do Nha Trangu:) To je vazne neuveritelny, vlastne skoro tak po dvou mesicich:) Ten jeden vypada furt jak ten Bilbo pytlik, jak jsem ho tenkrat nezval. No nahoda jak svin:) Zatimco ja jsem byl Malajsii a Borneu, oni pry projizdeli Thajsko a pak jen poloostrovni Malajsii. Tedka miri taky nakupovat a navic bydli v tom samem hostelu jako ja:)

Rozhodujeme se udelat super narocnou stravu ala bolonske spagety, takze nakup je vicemene o tomto plus snidane na zitra.

Odjizdime z5, bohuzel k nasem zklamani zjistujeme, ze v kuchyni neni sporak a jedine misto k vareni je mistni gril. No nejsem sam zklamany, stejne dopadli Anglani a pak jeste nejaky Nemci:) Kazdopadne nase zalozni reseni byl Sophiin GH, kde sporak je, takze my jsme od hladu po osouhlaseni majitelem zachraneni. Kvantita momentalne prekonava kvalitu, tak dobry, stejne jako dezert v podobe melounu. Nakonec kecam se Sophie az skoro do jedenacti a vzhledem k tomu dnesnimu brzkymu vstavani, bezim radsi spat nez jeste neco delat nebo s nekym kecat. No a jeste jsem si vzpomnel, ze se Sophie nemam zatim ani jednu fotku, tak to napravuji a timto ji predstavuji: