12/10/2009 Malajsie: Cameron Higlands: Vystup na Gunung Brinchang

Vcera pri prochazce po Tanah Rata jsme si zjistili, jak jezdi autobusy do sousedniho mestecka Brinchang. Puvodne jsme zamysleli jet uz v 830 rano, ale to jsme nakonec nezvladli. Probouzime se budikem sice v pul osme, ale vzhledem k predchozim 2 nocim to bylo probuzeni dost narocne, takze hnedka volime dalsi bus. Stesti je, ze prestoze autobusy jedou normalne kazdou hodinu, dalsi jel az v 1030:) Tak si aspon po delsi dobe prispime:)

 Vstavame tedy nakonec sice pozdeji okolo devate, ale ne zrovna moc odpocaty. Padime se do centra najist zase k Indum, kde si davam tu nejvetsi snidani, co muzu a co muj zaludek zvladne, protoze potrebuji spoustu energie vzhledem k tomu, ze se chystame vystoupit na nejvyssi horu malajskeho poloostrova, Gunung Brinchang.

Nastupujeme do autobusu v pokrocilem stadiu rozpadu a za 1.5RM zakupujeme jizdenky do 5km vzdalenoho sousedniho Brinchangu.

V Brinchangu nakupujeme zasoby vody a vysoceenergeticke cokolady Cadbury. Cesta na vrchol hory Gunung Brinchang pro nas zacina prochazkou po mistnim odporne zaneradenem parkovisti. Odpadky se mi moc fotit nechce, tak aspon vyfotim jednoho z Land Roveru, kterych tu v kraji nepocitane jezdi. Tenhle z nich rozhodne nevypada jeste tak spatne.

Tak tohle je jeste lepsi kousek:

Uhybame z hlavni a jdeme kolem zelne plantaze, Jarda Foglar by si tu asi zase "plantaznicky" urcite rad zanadaval. Plantaze a na nich plantaznici jsou v kraji vsude. Cesta zas az tak moc znacena neni, tak nas nejaky lokalec navadi na spravnou trasu vzhuru k vrcholu. Az potud to byla vicemene prochazka po rovine, tedka zacina ten pravy stoupak.

Trosku to tu stoupa:

A hezky to tu kvete:

Vyrabim si pomocnou stoupaci hulku a po chvili ji musim najit i pro EL. MH dneska zustala v Tanah Rata odpocivat, tak se s ni nemusime tahat. Podle LP by cesta mela z Brinchangu zabrat 3.5h, coz vychazi na hodne chaby prumer 1km/h. Nakonec ty 3.5km/h zvladame za 2h, tak jsme o 1.5h lepsi nez LP pisatele:) Mam z naseho sportovniho vykonu radost. Jediny, koho cestou potkame jsou ptaci a mravenci, turiste a pijavice se tu nastesti nevyskytuji.

Vzhledem k tomu, ze na vrchol se da dojet zadni cestou autem, cekal jsem tam na vrcholu davy turistu. Preci jenom je to nejvyssi hora pevninske Malajsie. Zrejme se ale vsichni zalekli teto vystrazne cedule, tak jsme tu sami dva. Pekny, stejne jako vyhledy po okoli. Je tedy vydet jen na jednu stranu smerem na Tanah Rata a Brinchang, druha strana hory je zalita mrakama, ale i tak to stoji za to. 

Cedule:

Vyhled z Gunung Brinchang:

Po nejvysse polozene silnici, nebo spise ceste, schazime dolu smerem na Brinchang. Cesta nahoru byla tech 3.5km, kdezto po silnici je to 11km. Tak to bude docela dlouha prochazka, ale trasa dolu stejnou cestou rozhodne moc schudna neni, tak se to ani nechceme pokouset. Jsme z prochazky z dzungle Taman Negara jeste stale vyplaseni, hrozne nas tu vyleka nepravidelny zvuk strikajici vody z hadice. Myslelli jsme, ze je to zase nejaka opice, ale nastesti nic:)

Prochazime skrz cajove plantaze, ktere tu jsou a chceme se podivat se na vyrobu caje.   Bohuzel dole u odbocky na cajovou tovarnu zjistujeme, ze dnes v pondeli je zaviraci den, takze budeme muset navstivit tovarnu az zitra, a to zrejme v ramci organizovaneho zajezdu.

Cajova plantaz:

Plantaznicka sklizen:

Kazdopadne plantaze jsou krasne zelene, cestou mijime plantazniky sklizejici caj jednak pomoci rucnich nuzek a jednak pomoci mechanizace. Doba sklizeni uplne ruco je tu nastesti asi definitivne asi pryc.

Taktez mijime romanticky parecke prochazejici cajovou plantazi. Puvodne jsem je nechtel fotit, ale nakonec jsem neodolal a navic mi takhle krasne zapozovali. To je krasa, to je romantika, to je laska:)

Ach....

Schazime az k hlavni silnici vedouci do Brinchangu, kde se vyskytuji jahodove farmy. Jednu takovou asi taktez zitra organizovane navstivime. Vypada to tu dost turisticky, a pro turisty je tu rovnez uzpusobena nabidka suvenyru. Kdo ma rad jahodovy design, ten si tu opravdu prijde na sve. Hrnicky, cepice, polstarky, uterky, zastery, snad vsecho v jahoda designu tu majii. Pusobi to opravdu "jen" lehce kycovite. Jeste probehneme nejakou kaktusovou farmu, stanky se zeleninou a ovocem a dojdeme z5 na to krasne parkoviste, kde jsme zacali.

Jahodovy design:

Tam se mi podari nacapat zase jeden Land Rover, kteremu to auto do kopecka opravdu slusne kouri. Videl jsem to zdalky a musel jsem bezet jako blazen, abych tuto krasnou fotku ulovil. Ridic na me pak nejak divne koukal.

V Brinchangu se najime znovu u Indu, sakra musime zacit chodit taky k Cinanum, abysme nejedli stale kombinaci KRK (Kure Ryze Kari), kterou dneska znovu davam. Ale porad to muzu jist:)

Nazpatek se vezeme jako pani taxikem za 6RM. Mam radost, protoze jsme se svezli tak 35 let starym Mercedesem. Vuz byl rizen starsim panem, ktery zrejme tento vuz zakoupil v jeho nejlepsich letech a byl s vozem dokonale zzit. Jak odejde vuz, odejde i jeho pan a asi i naopak.

Prijizdime do Tanah Rata, jsme vysazeni na autobusovem nadrazi, protoze jsme si nechteli priplatit 4RM za to, aby nas dovezl az do naseho GH. Z Brinchangu to je tech 5km, za kterych se plati 6RM, do GH to byl tak dalsi necely kilak, ale deda za to chtel celych 4RM. Trosku nepochopitelny.

Relaxujeme v GH a pak se vydame na veceri. EL se moc nelibila skupinka cinskych restaraci, tak jime znovu u Indu. Ne ze by to byl vylozene gurmansky zazitek, ale jidlo je dobre.

Nocni zivot v Tanah Rata moc neni, takze vecer vyplnuji dohanenim blogu, ktery nabral vzhledem k nasemu pobytu mimo civilizaci docela skluz a v pul druhe jdu spat, kdy EL uz davno spi.