11/10/2009: Malajsie: Gua Mussang -> Cameron Higlands

Puvodne jsem mysleli, ze vlakem pojedem 4 a pul hodiny, tak jsme si za par ringitu prikoupili lehatka. Bohuzel jsme ale zjistili, ze vlakem nepojedem dele jak 2.5h:( Vlak prijel kousek po druhe v noci a kousek pred patou uz jsme byli bohuzel v malajske dire zvane Gua Mussang. Celou dobu jsem si pral, aby treba doslo k nejakymu sesuvu pudy na nasi trat a my byli tak na chvili uvezneni na kolejcih a mohli se aspon trosku vyspat. Po mysoprobdele noci na posedu v dzungli v Tamane Negare je toto druha noc v rade, kdy se skoro vubec nevyspime:(

 Bohuzel zadny zaval se nekonal, pruvodci nas budi spolu s ostatnima nocleznikama v nasem lehatkovem kupu tesne pred patou. 2.5h spanku neni opravdu moc, navic jsem skoro nespal, protoze jsem se bal, abysme neprejeli. Ostatni clenove cestovniho tymu asi spali:) 

Kazdopadne jsem nevynechal navstevu mistniho vlakoveho WC, tady clovek vzdycky pozna kulturu navstivene zeme, nebo tak nejak se to rika. Zase jsem mel stesti, ze jsem tu narazil na neco originalniho. Vysvetlivka, jak se seda na zachodove prkenko, me i pres brzkou ranni hodinu pobavila. Kultura splachovacich wc, to si musi v Malajsii jeste asi vice osvojit. Kazdopadne ten, co by zvladnul si sednout tak, jak se nema, tak by to byl docela frajer. Vlak docela sebou skubal a hazel ze strany na stranu:)

Jak na zachodovem prkenku sedeti:

Vystupujeme na nadrazi v Guy Mussangu, je jeste noc a je tu ukrutne mrtvo. Vsichni cestujici se nejak rozprchli, zadni nahaneci do autobusu nebo taxiku tu nejsou, tak tak polehavame na nadrazi a cekame az se noc prevali v den. Ja alespon zaukoluju EL na hlidani batohu a jdu najit autobusak. Prochazim hlavni tridou, kde neni ani noha, jen kousicek vedle hraji nejaci kluci fotbal. V pet hodin rano, snad musim mit po tom nevyspani nejake halucinace nebo co, ale je to opravdu tak.

Necham je hrat a pokracuji v hledani autobusaku. Preci jenom nastesti nekoho potkvam, tak se doptam. Autobusak je silne slovo, tohle je spis jen takove parkoviste pro autobusy a jsou tu dva nebo tri stanky, samozrejme zavreny. Ceka tu ovsem nejaky typos, ktery ale neumi ani slovo anglicky, kazdopadne moji otazku "bus Tanah Rata (mesto v Cameron Higlands, kam potrebujeme jet)" asi pochopil. Budi nejakeho cloveka v aute a ten mi velmi zlamanou anglictinou vysvetluje, ze tu zadny bus do Tanah Rata nejede. Pry musim jet do Kota Bahru a odtud do Cameron Higlands.

Si myslim nejdriv, ze si dela srandu, protoze mi potrebujem jet na JZ, kdezto Kota Bahru je snad tak 150km na SV a je to snad tak asi 3h jizdy. Se tomu smeju, ale vysledek meho dopravniho pruzkumu je opravdu smutny. Kazdopadne to nechci vzdat. Prijde mi naprosto nelogicky, ze pres Gua Mussang nejede zadny autobus z vychodniho pobrezi na zapadni, bohuzel i jizdni rad ukazuje, ze autobus jede jen na jih do KL nebo na sever nekam, kam absolutne nepotrebuje. Pritom Gua Mussang lezi podle mapy presne ve stredu poloostrovni malejsie a vede pres nej dle mapy dalnice smer vychod-zapad,t ak je opravdu divne, ze tu nic nejezdi.

Tento vysledek se vracim oznamit hlidacum batozin. Nalada po probdele noci a nemoznosti cestovat dal neni zrovna pozitivni. Do Tanah Rata je to z Guy Mussang asi 130km, zrejme budeme muset je taxikem. Na nadrazi lezime na zidlickach a cekame, nez se rozedni, coz se stane kratce po sedme. Pak se presouvame na autobusak s tim, ze snad musi neco jet a doptame se na to.

Polehavame na nadrazi...

Na autobusaku je ale stale mrtvo, jako kdyby uz spis neexistoval. Jsme asi tedy v pekne dire:( Jdu se zkusit poptat po mistnich hotelech, jestli nahodou nevedi, jak se do Tanah Rata dostat. Najit nekoho tady v tom lisky dobrou noc davajicim meste, kdo by mluvil anglicky a vysvetlil nam, jak pokracovat je opravdu tezke. Jsem si myslel, ze snad v hotelu by alespon nekdo AJ mluvit mohl. Prvni hotel jen rekne, "no bus, taxi", ve druhem me prekvapi a i vydesi nejaky s jednou oholenou tvari a jednou tvari s penou do pul tela svleceny tlusty Ind. Moji otazku absolutne nechape, tak radsi utikam pryc, nebot ma britvu v ruce.

V dalsim hotelu uz konecne mluvi nejaky postarsi dedula anglicky, tak mi vysvetluje, ze tady nic nejede, ze volba je bud opravdu to Kota Bahru, nebo zkusit minibus (ten by mel ovsem prijet az ve dve odpoledne, cena a jestli bude moznost jet je ale takova nejista sezona) anebo taxik do Tanah Rata. No aspon jsme zjistli, ze kdyz clovek nejede vylozene mezi dvemi velkymi mesty, tak se na verejnou dopravu absolutne neda spolehnout.

Zkousim najit to kam jezdi ty minibusy, ale marne, stejne jako se mi nedari nejit misto, kde by snad meli stat taxikari. Je nedele, tak se tady asi nedela.

Vracim se na autobusak, tam uz jeden nejaky pan nabizel, ze nas odveze za 140RM, ale jeho auto je takova ultra rozpadla popelnice, ktera by mela asi co delat, aby do hor vubec dojela, nebo kopec vyjela. Timhle jet opravdu nemuzem. Kazdopadne pada tedy volba na taxik, protoze ostatni alternativy by zabraly cely den a vysledek by taky mohl byt, ze se do Tanah Rata dostaneme az druhy den. Zkousime usmlouvat taxika, co stoji na autobusaku, ale moje cilova hodnota 120RM neni dosazena, minimum je nabizeno 150RM. Mel jsem skoro dojem, ze chlapkovi se spis ani jet nechce, tak to proste jen tak zkusil. No nedali jsme to a ze to zkusime jinde.

Vydal jsem se nakonec znovu na vlakovy nadrazi, ze snad uz tam by mohl byt vetsi konkurence mistnich taxikaru. Bohuzel jsem prisel a vypadalo to, ze jsou vsichni domluveny, takze jsem mohl smlouvat jen s jednim. U neho to same, rekl 150 je moje posledni cena, jinak nejedu. Jsem se rozklepal skoro strachy, ze tady s liskama nakonec skejsneme a tak jsem to vzal. Jeho auto sice taktez nebylo nejnovejsi, asi tak 15let stara Honda Civic a duveru ve me ani nevzbudilo to, ze nez jsme vyrazili, tak si deda zkontroloval stav oleje a jeste neco klicem v motoru dotahnul. Ach jo, to bude jizda.

Vubec mi tady u toho cloveka prislo, ze spise pracoval na zeleznici, ale protoze tohle pro neho zrejme byl lepsi kseft, tak si nakonec vzal volno a jel nas odvezt. Na autobusaku jsme nabrali zbyly tym a vyrazili jsme. Vzali jsme to i pres to stanoviste tech minibusu, kde jsme staveli cestou do Taman Negary. Bylo to z centra daleko, asi bych to tezko nasel.

V mape je sice zakreslena dalnice, ale cesta mela ke klasicke evropske dalnici trosku dost daleko. V podstate se jednalo o takovou o trosku sirsi silnici. Ridic jel docela rychle, ale az na jedno vylozene skoronabourani to bylo v klidku. EL uz mela dost vykuleny oci, se bala, ze nas to sejme. Po zkusenostech z Cina, Vietnamu a Kambodzi vim, ze tohle proste vzdycky nejak vyjde. Zablika se, zatroubi se a mistecko se udela.

Vcera stesti na skodovku, dneska jsme dobre dojeli zrejme diky pneumatikam znacky Barum:) Stejne si myslim, ze i tem ceskym troubum, co tak protestuji proti vsem Mekacum, KFC, Totalu, Citygroup a ja nevim cemu jeste, musi srdicko zaplesat, kdyz vidi "ceskou" znacku takhle daleko ve svete. Ceska globalizace potesi, ale ta americka, to pro ne uz ok asi neni, haha:)

Po 2 hodinach jizdy jsme v Tanah Rata, taxikare smerujeme k vyhlednutemu Father's GH, kde drive nez se ubytujeme, davame snidani, protoze dojit do pokoje bysme asi nezvladli bez urychleneho prisunu energie pro nase zbidacena tela. 2 noci takrka bez spanku se na nas a na nasem cestovatelskem odhodlani docela podepsali, ale zase jsme usetrili jeden celodenni prejezd.

Kazdopadne po prichodu na pokoj nasleduje zavod, "kdo driv usne", ja asi nevyhravam, ale asi do tri lezime, energie moc neni.

Ve tri aspon vyrazime ven, aby se nereklo, tak jdeme na obed k Indum na kombinaci zkracene KRK (kure, ryze, kari). EL mi dela trosku ostudu, vzala si do sandalu bile fusekle. Omlouva to nejakym puchyrem nebo co, no tak ji to tedy pro jednou prominu. Snazim se ale delat, ze ke me nepatri no a kdyby snad tady zadneho znameho nepotkam:)

Po Indech chceme aspon nekam dojit, tak prochazime mesto, no mam z toho takovy rozpacity dojmy. Ty novostavby tady, to je vskutku hnus. Za to Nobelovu cenu za architekturu asi tezko nekdo ziska. Fuj!

To je hezka krajina...

Dochazime aspon k "vodopadu", jeste mensi nez Mumlava. Kazdopadne misto je to opravdu nadherne, nejvice jsem ocenil to umelecke dilo, kdy autor vyvesil po okolnich stromech asi 1000 a jednu igelitku. Jaky extravagantni umelec to vytvoril nevim, popisek dila tu bohuzel nebyl. Ale krasa to byla, zrejme nejaky smer zvany igelitsimus:(

Kolem nejakych divnych ubytoven a zelinarskeho parku prochazime az k druhym vodopadum, ktere v okoli mesta jsou. Tady uz se zadne extravagantni dilo nekona, tak jsem trosku zklaman. Zacina se stmivat, mirime na hotel.

Stmivani nad Cameron Higlands:

A jeste jeden zajimavy mracek....zapad u naseho GH

Cestou prochazime mistni Indicky supermarket, nejvice asi pobavi kamaradska dvojice Hogo a Boos. Opravdu sikovne, kazdy ma na vyber, jestli se chce navonet Hugem, nebo Bosem. To v Evrope takovy vyber neni:) Zrejme si neumime vybrat, tak nam to mixujou rovnou dohromady.

2 kamosi, Hogo a Boos:

Vecer travime v nasem GH, internetujeme a cteme. Je tu pomerne chladno, asi kousek pod 20C. Dokonece si musim po hodne dlouhe dobe cely zalest do spacaku. Brrr:)