10/10/2009 Malajsie: Ztraceni v pralese Taman Negara

 Dneska ani nemuzu napsat, v kolik jsem se probudil, protoze celou noc jsem spis vubec nespal a jen vyckaval, co na nas mistni zvirata vykoumaji. Nastesti to tedy nebylo nic smrtelneho a vsichni osadnici nasi pozorovatelny do rana prezili. Prezily to asi i ty mysi, ktere jsem se vcera mou vojevodcovskou hulkou snazil propichnout nebo priplacnout na podlahu.

 Rano sundavam nasi igelitku s jidlem, vse nastesti neporusene, zachranila nas zrejme tlusta igelitka od spolecnosti Raiffensen Bank:) Dekujeme. Snidame susenky, ale s pitim je to horsi. Nase vodni zasoby na dnesni den se smrskly uz jen na litr na osobu. Moc nelenime a vyrazime asi ve ¾ na devet z5 do Kuala Tahan.

Loucime se s us-hol parkem a jdeme do pralesa. Jeste od nich rano zjistujeme podrobnosti ohledne cesty. Oni to pry zvladli za 5h, nase cesta by mela byt ale jeste tak o hodinku delsi. Hned na zacatku cesty si delam novou hulcicku, nebo spise kopi, protoze to vcerejsi neprezilo nocni bojovou akci "lovim odpornou mys".

Cestu krasne nachazime a ve srovnani s tou vcerejsi je to vicemene po rovince. Obcas sice nejake to bahynko je, od ktereho se prekrasne vzdycky zamazeme, zvlaste pak EL, ktera v blate nekolikrat uklouzla. Nastesti si ale uz uplne zabahnene kalhoty a boty "pereme" pri brodeni rekou.Cestou stejne nikoho nepotkavama, tak tu muzeme chodit zamazani jak chceme. Mame stesti, protoze krokodyli sli zrejme na obed dneska nekam jinam.

Brod:

Voda v brodu je nastesti tepla, tak ze mame na sobe mokre obleceni vubec nevadi, spis to tak prijemne osvezilo. Je to opravdu skoro prijemny, protoze to propocene se aspon trosku umeje. Je tu vazne neskutecne vlhko a kazdy krok znamene kapicku potu navic. Kousek za brodem si nekdo na strom povesil fusekle, trosku se tomu diveme, ale jdeme dal. Na ceste nas vydesi asi nejaka opice nebo co to bylo, skocila ze stromu dolu, tak prochazime opatrne jako stredoveci valecnici s naprazenym kopim, ale nic nenalezame. Delame ramus, abysme ji vydesili a ona utekla, ale bohuzel zadnou opici nenalezame. Prochazime kolem inkriminovaneho stromu, ale opice vazne nikde. Co to opravdu bylo nakonec tedy nevime, tech druhu zvuku tady je snad milion a kousek.

Jdeme dal, ale mame trosku problem s cestou, ktera se tu rozdvojuje a neni tu zadny ukazatel. Vybirame si tu vlevo. Je slyset nejaky asi ptak, ktery vydava takovy zvuk jako kukacka, akorat daleko hlubsi a rika jen jednou "ku". Trosku se mi zda, ze kolem toho ptaka jdeme do kolecka, jako kdybysme se vraceli. Cesty se tu nekolikrat rozdvojily, volime smer jen pomoci kompasu. Podle niceho jineho se tu opravdu neda orientovat, zadne orientacni bodiky tu nejsou. Prodirame se houstim, dzungle vydava strasidelne zvuky.

Cestou vidime aspon hezke kyticky:

Cesta nam ale krasne ubyha a jdeme tak aspon 3-3.5km/h, ale posledni aspon pulhodinu jdeme nespravnym smerem. Kazdopadne jedina cesta vedla takto, tak jsem to moc podle kompasu neresil a jen jsme sli. Asi za 2 a pul hodiny, co jsme vysli, jsme narazili na ponozky:( Na ty ponozky, ktere jsme potkali kousicek od ricky, kterou jsme brodili na zacatku cesty, tj. Asi 700m do naseho pozorovani. Moralka a motivace na to, abysme se otocili a zkusili najit cestu do Kuala Taman znovu, byla spise zaporne nez nulova. Mysleli jsme si, ze uz musime byt davno za pulkou, ale jsme v podstate na zacatku:( Vody uz moc nemame. Pokud by zbyvala ta cast, co jsme si mysleli, tak to bysme jeste dosli, ale tedka uz nemame sanci:(

Volime tedy cestu na jistotu. Dostat se do 3km vzdalene Kuala Terrengen k rece a odtamtud mavnout na nektery z projizdejicich clunu, snad neco pojede. Vcera typosi sice rikali, ze tu nic moc nejezdi, ale provoz tu byl docela slusny, tak snad budem mit kliku. Jeste jsme mohli jit stejnou cestou jako vcera, ale to se ani jednomu z nas opravdu nechtelo, pri vzpomince na ty odporne pijavice.

Cestu do Kuala Terrengenu zvladama, aniz bysme zabloudili a cekame na lod. Pitnou vodu uz nemame, tak snad brzy nejaka zachranarska lod prijede.

Mavam na prvni lod, ktera okolo projizdi. Typos ani k nasemu molu neprirazi a jen neco jakoby hulakal, ze jede jenom kousek. Tak cekame na dalsi. Asi za 25 min jede druha, mavame o zivot, co to jde, aby si nas vsimli. Molo je trosku stranou. Mame kliku, prijizdi k nam. Obavali jsme se, kolik budou chtit, kdyz ti vcerejsi si rekli o 120RM.

Jako nas "target" jsme si nastavili 20/osobu, protoze za projizdku po rece se plati 40RM a tohle uz je za otockou. Kazdopadne tihle nejsou takovy vydridusi a chteji rovnou "jen" tu nasi dvacku, kterou jim ze sportu srazim na 15RM:) To je cena dost ferova, hlavne tedy pro nas. Kazdopadne musim priznat, ze kdyby nam rekl tech 120 a nechtel slevit, tak to dame tak jako tak. Byli jsme v takovy situaci, ze uz jsme se hlavne chteli odsud dostat a necekat na to, kdy bude zase projizdet dalsi lod.

Vezeme se lodi po proudu a vidime reku, kterou jsme vcera jen slyseli z nasi cesty. Citim opravdu velkou ulevu, protoze vim, ze za chvili budeme v Kuala Tahan v bezpeci aspon nejake civilizace. Cesta perejemi, ktere nas zkuseny kapitan projizdi pro neho znalou cestou cik cak, je super. Cesta lodkou zabere asi 25 min, calujeme nasich 30RM a padime se nalit do nejblizsiho obchudku. Energie moc neni, tak si kupuju 1.5l colu, ktera do me zajede jakoby nic.

Fotka z lodky: Jsme zachraneni:)

Musime vypadat oravdu odporne, jak nejaci maskovani vojaci, co se zrovna vratili z akce maskujeme  se v bahne. Premenit dzunglovyho cloveka na cloveka 21.stoleti nam zabere spolu s balenim spojene s dukladnym odizolovanim propocenych probahnenych veci od tech nepropocenych asi hodinku. Ten pocit, kdy clovek jde krasne cisty ze sprchy, tricko a kalhoty se nej nelepi, voda a blato netece z bot, je uplne fantasticky a jsem fakt hodne rad, ze uz jsme z dzungle nazpatek. Pochod dzungli je sice krasny, ale asi dost zradny. Mozna jit ve vetsi skupince lidi by pomohlo k pocitu nejakeho bezpeci, dva je ale opravdu asi malo.

Odchazime se najist, ale zjistujeme, ze muzeme uz jet autobusem do Jerentutu, chceme se uz dneska presunout smerem na Cameron Higlands. Jedeme tedy busem ve tri. Na zastavce se potkavame s Holandanem a Americankou. I oni dva, asi zkuseny dzunglovy mazaci, rikaji, ze toho maji opravdu dost a ze jsou taky radi, ze jsou nazpatek. No tak aspon nejsme sami.

V Kuala Tahan vidim taktez prvni malajskou skodovku, ceske globalizovane srdicko to potesi:)

Nasedame do busu, listek za 7RM, cesta trva 1.5h. Jede se busem, ktery snad pamatuje zacatek nezavislosti Malajsie. Odhadem bych tomu dal tak 35 let, ale jede to, tak co. Cesta je docela prijemna, ridic to moc nerozjizdi, protoze nemuze a krasne na nas fouka vanek ze vsech v busu otevrenych okenek.

Nas busik z Kuala Tahan do Jeruntutu:

Cestou myjime o trosku mladsiho spoluzaka naseho autobusu:

Vystupujem v Jernuntatu, zjistujeme ze busy tu nasim smerem nejedou a ze musime vlakem. Na vlakaci zjistujeme, ze bohuzel jediny vlak, co jede, je v 1:45 rano. To jsme sice tusili, ale tak trosku je to zklamani. Prali jsme si, aby jelo neco jineho hned a my mohli prespat v hotelu v Gua Mussang. Tak to se nam bohuzel nesplni. Kupujeme si aspon spaci jizdenky za 23Rm kazdy.

Jdeme se najist k mistnim stanku a pak jdem na net. Ja do KFC, kde je wifi zdarma o ostatni tym nekam do internetove kavarny.

V KFC abych tam nebyl trapne, tak aspon davam zmrzku a nejaky ne zrovna povedeny hambac. Wifi funguje super, ale pak to nejak utknot a jede to stejne pomalu a zmatene, jako nas pruchod dzungli a nakonec jako s vodou, mi stejne dojde dojde baterka. Takze se odebereme na veceri, kde si kupuju 10 spizotycek s kurecim a k tomu jeste nejaky krevety a ryzi. Puvodne jsem chtel jen jedno, ale nejak jsme se s mistnim zrejme cisnikem spatne domluvili. Tedy domluvili, no nebylo jak, protoze anglicky tu nikdo neumel. Ale neva, stejne mam co dohanet.

Kousek od restaurace tu udelam nahravku mistniho zabiho orchestru. Ty foukaci nastroje maji vskutku vypilovane do naproste dokonalosti. Pry tu cvici kazdy vecer.

Zabaci: http://www.youtube.com/user/MrSkuban#p/a/u/0/fd1nTflI2Jk

Necekame nez nas skasnou za ucast na jejich zkousce a jdeme cekat na nadrazi. Cekani je nuda, ale aspon najdu elektriku, tak sepisuji dzunglacky prihody a pozoruji mistni, kteri se tu snad stejne jako vsichni Asiati schazeji na vlak nejmene hodinu predem.

Dneska jsem naskocil na 145 dukatu, tak jeste tak 14 dni a budu se moci vyjadrovat k diskuznim prispevkum:(