Usmrtit medvědici i s mládětem je neodpustitelný barbarský čin

Nebývalé barbarství a nedostatek jakéhokoliv slitování projevili před pár dny na Slovensku lidé, kteří si sami říkají ochranáři. 

Naprosto nesmyslně usmrtili medvědici i s jedním medvídětem. Další dvě mláďata, která stihla utéct zpět pod ochranu hustých lesů, odsoudili k pomalému umírání někde o samotě. Malí medvědi totiž ještě většinou nejsou samostatní a bez matčiny péče dlouho v přírodě nepřežijí.

Co tak strašného medvědice udělala, že ji i jedno z jejich dětí musel dostihnout ten nejpřísnější trest? Nikoho neusmrtila, ba ani nenapadla. Pouze využila lidské pohodlnosti a vydala se zajistit svým mláďatům potravu do nezabezpečených kontejnerů u jednoho tatranského hotelu. Kdyby si jeho provozovatel odpadky lépe zabezpečil, nemuselo k této zbytečné tragédii vůbec dojít. Udivuje mě to tím spíše, že v Tatrách se medvědi běžně pohybují a základní zásady soužití s nimi by měl každý horal znát nazpaměť. Jídlo nebo jeho zbytky nesmí být volně dostupné, protože medvědy přitahuje. 

Nepochopitelné je i rozhodnutí údajných záchranářů. Medvědici i s mládětem nechali zabít prý proto, že byla nebezpečná pro své okolí. Zvláštní, když zároveň přiznávají, že oba medvědy před tím uspali. Příliš nerozumím tomu, komu je spící medvěd nebezpečný. Podle mě jde o velmi unáhlené a zcela nekompetentní rozhodnutí, za které by měly být vyvozeny důsledky pro osoby, které tak nekompetentně rozhodly. V Česku spadá medvěd hnědý jakožto kriticky ohrožený druh pod zákon o ochraně přírody a krajiny a jeho zabití je trestným činem. Nevím úplně přesně, jak to mají na Slovensku, ale jsem přesvědčen, že ani tam nemůže někdo jen tak zabít medvěda, navíc matku s potomkem. To je neomluvitelná prasárna.

Lichý je též argument rádoby ochránců o tom, že nevěděli, co s medvědicí dělat. Vždycky existují jiné možnosti, než nesmyslné a barbarské zabití. Jako první je přemístění uspaného medvěda do jiné lokality dále od lidí. Pokud tohle není možné, lze medvěda umístit do záchranného centra, kde počká do doby, než se nalezne jeho nový domov. Není pravda, že o medvědy žádné zoologické zahrady nestojí. Ano, je velmi obtížné najít takovou zoo, kde by aktuálně měli na nový přírůstek místo. Že to ale lze, dokládá i má snaha jakožto ředitele táborské zoologické zahrady najít nový domov pro medvěda, který před dvěma lety často zavítal až do bezprostřední blízkosti lidských obydlí. Tehdejší krajské vedení ho chtělo odstřelit, já jsem mu předběžně domluvil nový domov v jedné z nejlepších belgických zoologických zahrad. Nakonec tohle řešení nebylo nutné, vše vyřešila příroda. Medvěd se přirozeně stáhl do vzdálenějších částí přírody a lidé na něj přestali narážet. Být někdo s kulovnicí mnohem horlivější, mohlo být tohle vzácné zvíře také dávno po smrti. Místo toho může i nadále užívat svobodného života v přírodě.

Moc bych si přál, aby podobně šťastný konec měl i aktuální slovenský případ. Život dvou medvědům už sice nikdo nevrátí, přesto ve hře stále zůstává osud dvou medvědích sirotků. I jim totiž hrozí smrt z rukou lidí. Ti samí, co nechali zabít jejich matku a jednoho sourozence, totiž připouští, že podobný osud plánují i pro dvě zbylá mláďata. Nedopusťme, aby kvůli lidské lenosti a hlouposti museli zbytečně zemřít další dva vzácní živočichové. Jiná řešení existují. Jen jsou o trochu komplikovanější, než jen rychle zamířit a zmáčknout spoušť. Život dvou medvědích mláďat ale za trochu úsilí zcela jistě stojí.