Kapří genocida nemá v ulicích měst co dělat. Nejsme přece barbaři!

Každý rok potkávám své známé a povídáme si mimo jiné také o tom, které exotické země jsme navštívili, co jsme tam viděli a zažili. 

A tato zajímavá a v mnohém poučná vyprávění mají vždy jedno společné: každý z nás někde v daleké cizině navštívil místní tržnici a často tam viděl, jak trhovci popadnou některé z živých zvířat z klece u stánku, před zraky zákazníka je krutě zabijí, rozpárají, vykuchají z něj vnitřnosti a případně zvíře na místě i usmaží, opečou, uvaří. „Jak nechutné! Jaké barbarství!“ ošklíbáme se nad tím, jaké hrůzy na živých zvířatech veřejně páchají poněkud zvláštní národy v daleké cizině. A přitom my sami se veřejně dopouštíme úplně stejného barbarství, které nemá jinde na světě obdoby!

Stačí se před Štědrým dnem rozhlédnout po ulicích – málem na každém rohu stojí kádě s vodou a živými kapry, které rybáři ve velkochovech připravili pro naše štědrovečerní stoly. Nemám vůbec nic proti rybám na jídelníčku, sám je jím velmi často a rád, protože ryby jsou pro naše zdraví velmi důležité. Co mi ale vadí, je to, že k českému pojetí vánočních svátků bohužel patří i každoroční pouliční genocida šupináčů, která vyvolává zděšení především u zahraničních turistů. Jsou přímo šokováni tím, jaké nechutnosti veřejně provozuje národ žijící v samém srdci Evropy, a to právě před nejdůležitějšími křesťanskými svátky.

Naprosto barbarsky vraždíme na veřejných místech desetitisíce kaprů, mnohým z nás vůbec nepřipadá divné přihlížet jejich krutému usmrcování a krvavému kuchání. „Jaké barbarství! Jak nechutné!“ ukazují pak cizinci doma svým přátelům fotografie z českých a moravských ulic a udiveně kroutí hlavami nad národem, který se uprostřed civilizovaného světa v podobných zvrhlostech vyžívá už po mnoho desetiletí. Veřejné kapří vraždění provádíme v masivním měřítku zhruba od 50. let minulého století a nevadí nám ještě dvacet let po začátku 3. tisíciletí, kdy už jsou obchody v celé zemi dobře zásobené kvalitními potravinami včetně čerstvých ryb.

Ale nediví se tomu jen cizinci. Já sám tento „zvyk“ považuji za úchylnost a nechápu, že ji Češi ještě podporují tím, že si jdou kapra k takovým stánkům vůbec koupit. Že vlastně vyžadují veřejnou popravu zvířete. Nejsem samozřejmě tak naivní, abych nevěděl, že mít maso nebo rybu na talíři musí být vždycky spojeno se smrtí takového zvířete. Co se mi však naprosto příčí, je to, abychom zvířata usmrcovali veřejně a tvářili se přitom, že to je v naprostém pořádku. Není! Stejně jako nikdo z nás nechce chodit pro kuřata, kachny a husy na trh a přihlížet veřejně jejich popravám a krvavému kuchání, naprosto stejně bychom měli vnímat také usmrcování kaprů. Jejich vraždění před zraky chodců rozhodně není hodno civilizovaného národa, za který chceme být považováni.

Prodej kaprů z pouličních stánků navíc provází jejich bezprecedentní týrání a divím se, že to dosud nikdo příliš neřešil. Kapři musí strávit poslední okamžiky na tomto světě namačkáni jeden na druhého v extrémně malé kádi, ze které je prodejce často velmi nešetrně vytáhne. V mrazu pak takového kapra čeká krutá a nehumánní smrt. Často jsem byl svědkem, že ryba před smrtí ještě prodejci vypadne a praští sebou o zem. Ono udržet ve zkřehlých rukou mrskajícího se kapra není snadné. Takový odchod z tohoto světa si žádný živý tvor nezaslouží.

Nebylo by proto na čase pouliční prodej živých ryb zakázat a odkázat zájemce na specializované prodejny? Vzhledem k tomu, že boom takového prodeje trvá jen pár dnů v roce, nikoho by to příliš neomezilo. A desítky tisíc živých tvorů by to ochránilo před zbytečným utrpením. Oslavme Vánoce jako civilizovaní lidé a ne jako barbaři.