K čemu tady vlastně jsme? (Reakce na článek Marty Krausové)

Je to jen pár hodin, co jsem si přečetla článek „Proč nevěřím na sociologii“ blogerky Marty Krausové. Jsem studentkou sociologie, to by se slušelo říct hned na úvod, a nad tímto článkem jsem jen udiveně zírala. Nemám však v úmyslu napsat plamennou obhajobu „svého“ oboru, byť aspektů článku, které mě iritují, je celá řáda. Rozhodla jsem se ale vybrat jeden zásadní – totiž přístup, který má slečna Krausová (a dost možní nejen ona) k sociologii jako vědě, která má lidi u televizních obrazovek „posadit na zadek“ svým inovativním a superexpertním vysvětlením společnosti.

Při čtení článku slečny Krausové jsem přemýšlela, jak snadné je na základě přečtení jedné populárně naučné knížky a půl roku sociologie na střední škole, „odstřelit“ poměrně zavedenou společenskovědní disciplínu (jak konstatoval jeden z komentátorů pod původním článkem: mnoho sociologických témat se objevuje již v myšlenkách antických filozofů). Obecně bych ale doporučovala nejen slečně Krausové před tím, než vypustí z úst tak „hlubokomyslnou“ kritiku, aby aspoň potěžkala v ruce některou z knih autorů patřících do kánonu kritizované disciplíny. Je velmi snadné označit něco za „blábol“, když má „soudce“ o problému povědomí na podobné úrovni jako žák první třídy základní školy o úskalích psaní diplomové práce.

Nemyslím, že je to problém jen sociologie, ale i dalších společenských a humanitních disciplín. Dílem za to může přístup k nim na střední škole, dílem také rozšířený mýtus o absolutní objektivitě vědy, který není zcela nepodobný náboženskému dogmatu, jen v trochu jiném hávu. Vědec má mít v představách mnohých úlohu proroka, který přijde před natěšenou masu a odhalí dluho očekávanou Pravdu, o tom, jak to tedy doopravdy je. Ideální je, pokud je tato nově vyjevená Pravda ještě snadno převoditelná na eura či dolary a pomáhá ekonomickému růstu.

Společenské vědy takhle, mnohdy, nefungují a díky tomu velké části společnosti přijdou jako snůška zbytečností a pavědy. Neukážou natěšeným masám lidí jednu skutečnou a objektivní Pravdu o tom, jaká společnost vlastně je. Přesto je jejich role nezastupitelná. Společenské vědy, aspoň dle názoru mého i dalších lidí, totiž učí nejen společnost chápat, ale rovněž k ní přistupovat kriticky. Jak řekl významný český sociolog Miloslav Petrusek v jistém rozhovoru, společenské vědy nastavují každé společnosti tolik potřebné zrcadlo. V dějinách sociologie byly etapy, kdy se tento kritický přístup uplatňoval více (zářným příkladem by byla tzv. Frankfurtská škola), stejně jako odbobí, kdy sociologové a další společenští vědci dleli v uzavřenosti svých kanceláří na univerzitách.

Na roli společenských věd to nic nemění, je ale spíše otázkou, jak se k jimi předkládané kritice společnost postaví. A chápu, že pro někoho je možná status quo nejlepším možným. Někdo možná nevidí, nebo nechce vidět problémy, které jsou zákonitě přítomny v každé společnosti, protože dokonalé uspořádání je ideál, k němuž je možné se jen blížit.

Nemám v úmyslu o sobě ani náhodou tvrdit, že jsem osobou povolanou hovořit o tématu filozofie či poslání společenských a humanitních věd. Jen vyjadřuji svůj názor na ně, co nezastupitelné součásti světa kolem.

Takže do toho, vážení, pusťte se do mě ;)