Je to jen pár hodin, co jsem si přečetla článek „Proč nevěřím na sociologii“ blogerky Marty Krausové. Jsem studentkou sociologie, to by se slušelo říct hned na úvod, a nad tímto článkem jsem jen udiveně zírala. Nemám však v úmyslu napsat plamennou obhajobu „svého“ oboru, byť aspektů článku, které mě iritují, je celá řáda. Rozhodla jsem se ale vybrat jeden zásadní – totiž přístup, který má slečna Krausová (a dost možní nejen ona) k sociologii jako vědě, která má lidi u televizních obrazovek „posadit na zadek“ svým inovativním a superexpertním vysvětlením společnosti.
Při čtení článku slečny Krausové jsem přemýšlela, jak snadné je na základě přečtení jedné populárně naučné knížky a půl roku sociologie na střední škole, „odstřelit“ poměrně zavedenou společenskovědní disciplínu (jak konstatoval jeden z komentátorů pod původním článkem: mnoho sociologických témat se objevuje již v myšlenkách antických filozofů). Obecně bych ale doporučovala nejen slečně Krausové před tím, než vypustí z úst tak „hlubokomyslnou“ kritiku, aby aspoň potěžkala v ruce některou z knih autorů patřících do kánonu kritizované disciplíny. Je velmi snadné označit něco za „blábol“, když má „soudce“ o problému povědomí na podobné úrovni jako žák první třídy základní školy o úskalích psaní diplomové práce.
Nemyslím, že je to problém jen sociologie, ale i dalších společenských a humanitních disciplín. Dílem za to může přístup k nim na střední škole, dílem také rozšířený mýtus o absolutní objektivitě vědy, který není zcela nepodobný náboženskému dogmatu, jen v trochu jiném hávu. Vědec má mít v představách mnohých úlohu proroka, který přijde před natěšenou masu a odhalí dluho očekávanou Pravdu, o tom, jak to tedy doopravdy je. Ideální je, pokud je tato nově vyjevená Pravda ještě snadno převoditelná na eura či dolary a pomáhá ekonomickému růstu.
Společenské vědy takhle, mnohdy, nefungují a díky tomu velké části společnosti přijdou jako snůška zbytečností a pavědy. Neukážou natěšeným masám lidí jednu skutečnou a objektivní Pravdu o tom, jaká společnost vlastně je. Přesto je jejich role nezastupitelná. Společenské vědy, aspoň dle názoru mého i dalších lidí, totiž učí nejen společnost chápat, ale rovněž k ní přistupovat kriticky. Jak řekl významný český sociolog Miloslav Petrusek v jistém rozhovoru, společenské vědy nastavují každé společnosti tolik potřebné zrcadlo. V dějinách sociologie byly etapy, kdy se tento kritický přístup uplatňoval více (zářným příkladem by byla tzv. Frankfurtská škola), stejně jako odbobí, kdy sociologové a další společenští vědci dleli v uzavřenosti svých kanceláří na univerzitách.
Na roli společenských věd to nic nemění, je ale spíše otázkou, jak se k jimi předkládané kritice společnost postaví. A chápu, že pro někoho je možná status quo nejlepším možným. Někdo možná nevidí, nebo nechce vidět problémy, které jsou zákonitě přítomny v každé společnosti, protože dokonalé uspořádání je ideál, k němuž je možné se jen blížit.
Nemám v úmyslu o sobě ani náhodou tvrdit, že jsem osobou povolanou hovořit o tématu filozofie či poslání společenských a humanitních věd. Jen vyjadřuji svůj názor na ně, co nezastupitelné součásti světa kolem.
Takže do toho, vážení, pusťte se do mě ;)
