Vláda, odbory, reformy a stávka

Psát o stávce dopravních odborů několik dní po jejím uskutečnění není zrovna to nejzajímavější téma. Jenže v této stávce nešlo jen o nějaký krátkodobý a jednorázový cíl.

Šlo o naši budoucnost. Odbory se snažily dát najevo, že jim není lhostejné, jak to u nás bude vypadat v budoucnosti.

Otázka ale je, co si myslely, že touto akcí dosáhnou?

Je zcela jasné, že neustále se zvyšující náklady na zdravotní péči a zvyšující se věk naší populace vyžadují, aby se něco udělalo co nejdříve.

To je fakt, který nelze oddiskutovat.

Je tedy otázka co a jak udělat, aby to bylo správně.

Z tohoto pohledu je nutné současnou vládu chválit. Jít do opatření, které se zcela jednoznačně negativně dotknou většiny lidí, to není zrovna populární jednání. Lze dokonce předpokládat, že jde o jednání, které se v příštích volbách projeví ztrátou důvěry voličů. A s ohledem na to, že vytváří prostor pro to, aby dnešní opozice nabízela lidem zmírnění nastavených parametrů, lze dokonce tvrdit, že je reálné, že v příštích volbách současná vláda neuspěje.

Z tohoto pohledu je nutné jednání současné vlády skutečně ocenit. O důchodové reformě se mluví již hodně dlouho a stejně dlouho se mluví i o tom, že to bude z politického hlediska velice nebezpečné.

Vedle toho máme jednání odborů, které se proti těmto krokům ohradily tím, že vyhlásily stávku.

Neřekly, že nesouhlasí s reformou. Řekly jen, že vláda nereaguje tak, jak by si představovaly.

Takže. O co v této stávce skutečně šlo?

Šlo o to, aby se reforma neuskutečnila, aby byla upravena, nebo šlo jen o to zase jednou ukázat, že jsou odbory – alespoň ty dopravní - schopny zorganizovat nějakou pořádnou akci?

Ať šlo o cokoliv, nelze nepostřehnout, že pan Klaus se opět ukázal jako člověk, který by nám vládl pevnou rukou, kdyby mu to poměry ve společnosti dovolily.

Sám stál v čele boje proti totalitě a dnes dává stále více najevo, že on by vládl, kdyby mohl, stejně. Ale to sem nepatří. To je jen poznámka na okraj.

Jde o odbory, státní finance a o snahu o zlepšení jejich stavu v současnosti i v budoucnosti.

Z formy, kterou odbory zvolily, lze usuzovat na to, že stávka měla za cíl posílit osobní pozice vedení odborů.

Jde o můj osobní názor, ale ten vychází z toho, že jsem nikde nezaregistroval zcela jednoznačně a srozumitelně stanovené požadavky, které chtějí odbory prosadit. Ani po posledním jednání odborů s vládou, které se uskutečnilo před stávkou, se neobjevilo nic, co by vysvětlovalo postoje vlády a postoje odborů snad s výjimkou toho, že oba si stojí na svém a dohoda není možná.

Na druhou stranu. Akci odborů nelze jednoznačně odsuzovat, protože alespoň tak mohli lidé vyjádřit svůj postoj k tomu, co vláda dělá.

Z tohoto pohledu je možné mluvit spíše o zklamání, protože stávky se zúčastnilo jen malé procento odborářů.

Na to, aby vláda změnila svoje postoje je potřeba daleko důraznější vyjádření vůle lidu. A nutno dodat, že volby k tomuto účelu neslouží.

V každém případě. Odbory se zaměřily jen na vyjádření nesouhlasu s tím, co vláda navrhuje. Tedy nesouhlasu s úsporami v oblasti státních výdajů na sociální účely – tedy výdajů, které se dotknou obyčejných lidí.

Zcela však ponechaly stranou ostatní výdaje.

Proč svoji snahu nezaměřily i na šetření v oblasti veřejných zakázek?

Takové kauzy jako stíhačky, obrněné transportéry, Diag Humen apod. to jsou miliardy, které vydáváme ze státního rozpočtu nejen zcela zbytečně, ale i v rozporu s platnými zákony a nikdo za to není odpovědný.

Proč tedy odbory nezařadí do svých požadavků na zlepšení situace obyčejných lidí i požadavky na změnu řízení státu tak, aby bylo možné takové jednání postihovat – přesněji řečeno, aby bylo možné škody způsobené nehospodárným nakládáním s veřejnými prostředky vymáhat?

Současná pravidla odpovědnosti státu za způsobené škody vymáhání škod po těch, kteří je zavinili, vylučují. Proč máme my, obyčejní lidé, odpovídat za škody, které svým jednáním způsobíme, do poslední koruny a státní zaměstnanci neodpovídají za způsobené škody vůbec?

Je to o stejných právech všech lidí, nebo o privilegiích pro ty, kteří mají moc o rovnoprávnosti nebo nerovnoprávnosti rozhodovat a pro ty, kteří jsou jimi chráněni?