Teorie relativity - pokračování

              Je pozoruhodné, jakou diskusi vyvolá několik otázek člověka neznalého výše uvedeného problému.  

           Domníval jsem se, že si lidé blog přečtou, zasmějí se nad naivitou jeho obsahu, případně jednoduše odpoví, že mnou prezentované zjednodušení není správné a tím celá věc skončí.

            Jenže ouha. Diskuse, která kolem něj vznikla dává tušit, že nejde až tak o jednoznačnou záležitost.

            Opakuji. Nejsem vzděláním fyzik. Moje znalosti fyziky končí na úrovni učiva na přírodní vědy nezaměřené střední školy z dob před třiceti pěti lety.

            Za to však využíván znalostí jiných. Znalostí, ke kterým jsem se dopracoval v rámci svojí více, méně zájmové činnosti.

            Konkrétně mám na mysli T. Hobbese, středověkého anglického filosofa, který ve své práci nazvané Leviatan uvedl řadu pravidel, jimiž by se, podle něj, měl řídit každý člověk, který chce, aby jeho práce mohla být nazývána vědeckou.

            Jedním z takových pravidel je pravidlo přesně definovat pojmy a druhé neklanět se autoritám.

            První říká, že věda začíná tak, že se přesně vymezí význam jednotlivých použitých slov a z těch se pak utvářejí úsudky (Hobbes T., Leviatan, Praha, Melantrich, 1941, str. 88 an.). Druhé pak vychází z toho, že každá myšlenka, byť byla vyřčena sebe významnějším autorem, vychází z poznatků, které byly k dispozici v době, kdy byla daná myšlenka vyřčena. Je proto nutné každou myšlenku neustále prověřovat, protože časem člověk získává nové poznatky o okolním světě a ty mohou původně správnou myšlenku zpochybnit nebo ji i vyvrátit (tamtéž, str. 79 an.) Pokud si dobře vzpomínám, pak Hobbes v tomto případě použil příklad, v němž poukázal na to, že vycházet v další práci z neprověřených poznatků je stejné, jako v matematice používat špatné součty.

            I když jde o pravdu o zásadách vědecké práce vyslovenou již před věky, přesto mám dojem, že se jimi mnoho lidí neřídí. Nevím sice jak je to ve fyzice, ale v jiném oboru lidského bádání jsem se s tím setkal.

            Zdá se mi sice jasné, že chce-li člověk o něčem mluvit, pak musí mít jasnou představu o tom, o čem mluví. Nemůže používat pouze pojmy a neuvědomovat si, nebo snad ani nechápat jejich obsah. To na straně jedné. Na straně druhé je pak nutné potvrdit fakt, že základem veškerého lidského pokroku je neustálé pochybování o jednou vyřčených poznatcích.

            Pokud by člověk nikdy nezapochyboval o tom, že je pravda to, co řekli jeho předchůdci, nikdy by neslezl se stromu a nezačal vědomě využívat předmětů okolní přírody k uspokojování svých potřeb a tím by se ani nikdy nestal člověkem. Konkrétní příklad. Po staletí platilo, že středem Vesmíru je Země. Nakonec se ukázalo, že to pravda není.

            Je sice pravda, že určité poznatky jsou konečné a neměnné. Platí to však i o teorii relativity?

            Ve svém blogu jsem uvedl zjednodušený příklad a vyšel jsem z předpokladu, že je správný. I když se okolo mého blogu rozvinula poměrně bohatá diskuse, přesto nikdo nekonstatoval, že použité zjednodušení je nesmysl.

A zdůrazňuji. Já jsem si uvedené zjednodušení nevymyslel. Bylo mi sděleno jinými, a doufal jsem, že do oboru zasvěcenými lidmi.

            Místo toho jsem se dočkal takových reakcí, jako že předměty od určité rychlosti spolu neinteragují, ale pronikají sebou. V pořádku. Světlo by toho snad mohlo být viditelným důkazem.

            Dozvěděl jsem se i to, že zploštění předmětu bude dáno tím, že jeho přední část bude zrychlovat pomaleji, než jeho zadní část. Dobře. Ale je otázka. Když k tomuto jevu nedojde v důsledku odporu prostředí, kterým bude takový předmět procházet, co to způsobí? Jediná fyzikální veličina, která mne v této souvislosti napadá, je setrvačnost. Jenže dopad této veličiny lze zrušit prostě tím, že tempo zrychlování pohybu upravíme na takovou hodnotu, která nepovede k deformaci zrychlovaného předmětu.

             Kromě toho. Domnívám se, že pokud by platilo, že bude-li raketa zrychlovat, bude zadní část zrychlovat rychleji, než přední, ale přední bude zrychlovat delší dobu, že pak budou mít dva lidé jeden na špici a druhý na zádi různý čas. Proč? Zdá se mi být logické, že když při zrychlování bude přední část zrychlovat delší dobu, než zadní část, pak při ztrátě rychlosti ji bude ztrácet rovněž delší dobu, než zadní část a tím se čas vyrovná.  Nebo je snad potvrzeno, že při dosažení rychlosti světla se čas zastavuje? To by však neznamenalo, že se při snížení rychlosti pod tuto hranici nedává opět do pohybu.

             Z běžného života, alespoň podle mne, platí, že když začnu zrychlovat na jednom místě, třeba z 0 na 100 za deset sekund a jiný člověk začne zrychlovat na místě jiném byť přede mnou z 0 na 100 za 20  sekund, pak při dosažení rychlosti 100 tím druhým člověkem budeme mít oba stejný čas. Rozdíl bude jen v tom, že já se budu rychlostí 100 pohybovat již 10 sekund, zatímco druhý člověk teprve rychlosti 100 dosáhne.

            Příklad, se kterým jsem se setkal nemluví o čase, v jakém má být rychlosti světla dosaženo. A pokud uvedený příklad platí, pak by výsledek měl být stejný při dosažení rychlosti světla za dobu zlomku sekundy stejně jako při dosažení rychlosti světla třeba za dobu sta miliónů let.

            Nikdo mi neodpověděl na otázku zda ke zploštění vůbec dojde. I když se z diskuse dá dovodit, že by k němu opravdu mělo dojít. Viz. výše.

            Nikdo mi neodpověděl na otázku jakou bude mít takto vzniklá deska sílu? Co se stane, když takovou desku vyrobíme (teoreticky by to mělo být možné) a té pak udělíme rychlost světla?

            Nikdo nereagoval ani na moji poznámku o tom, že se v praxi objevují jevy, které teorii relativity vyvracejí - ani to není z mojí hlavy.

            A pokud někdo reagoval poznámkou, že jde o goeblsovské „je to jenom teorie", pak nepochopil vůbec o co jde. Nešlo o zlehčení tohoto lidského poznatku. Šlo jen o konstatování prostého faktu. Jde o poznatek (stejně jako vše ostatní je jen lidským poznatkem) a podle informací, které jako laik mám, existují o jeho platnosti i pochybnosti. A pokud pochybnosti nejsou. Tak proč tedy nemluvíme o zákonu relativity?

            A diskuse, která se okolo tohoto blogu rozvinula, o nejasnostech svědčí. Pokud by teorie relativity byla tak jasná, jako že jedna a jedna jsou dvě, pak by o tom nikdo nediskutoval.

            Vždyť vezměme příklad, který uvedl jeden z diskutujících. Jakou by muselo mít rychlost pětimetrové auto, aby se vešlo do čtyřmetrové garáže. Jiný jako odpověď uvedl, že by rychlost musela být 180 000 km za sekundu. Chyba tohoto příkladu spočívá v tom, že uvažuje jen s nárazovou ztrátou rychlosti (např. náraz do zdi garáže). A neuvažuje se ztrátou rychlosti postupnou (postupným brzděním auta). A vůbec. V této souvislosti mne napadá další „hloupá" otázka. Pokud předmět při rychlosti světla ztratí svůj původní tvar, jak bude vypadat, až se v důsledku postupné ztráty rychlosti dostane zpět do klidu? Dojde k jeho navrácení do původního stavu?

            Nikdo také nezpochybnil fakt, že světlo je také hmota, že jde o hmotu pohybující se rychlostí světla a přesto mluvíme o světelném paprsku a ne o světelné desce.

            Takže. Pokud jste to vzali vážně, dočetli až sem a pokud chcete alespoň částečně odstranit mojí míru neznalosti. Respektujte fakt, že fyzika není oborem mého zájmu a začněte od toho, zda je příklad použitý při vysvětlování teorie relativity mé osobě správný a pak případně odpovídejte i na další z tohoto příkladu odvozené otázky. Toto není odborný časopis určený jen pro znalce. Toto je prostor i pro lidi, kteří jen chtějí něco říci jednoduchým a pokud možno, obyčejným lidem, srozumitelným způsobem. A v takové rovině také očekávají odpověď.

            Pokud to tedy berete vážně. Pokuste se rozšířit úroveň znalostí nejen mých, ale i těchto lidí. Děkuji vám za to.

            P.S. Stejně hloupé otázky si kladu i v oblasti práva - viz. řada „Co Vy na to, pane profesore?" A i právní vědci považují moje otázky za hloupé a nechápající podstatu věci. Problém je v tom, že mi závěry, ke kterým díky těmto otázkám docházím, nedokáží pomocí logických argumentů vyvrátit.

            Pokud tedy chcete odpovídat na moje otázky, buďte lepší, než právníci.