Komu patří Země zaslíbená?

Nejsem znalec Bible. Jen jsem si ji z vlastního zájmu přečetl, a proto berte to, co je dále uvedeno, jen jako pokus o pohled zdánlivě nezaujatého člověka. I když. Může o sobě někdo tvrdit, že je nezaujatý, když jde o zabíjení lidí a nenávist jedněch k druhým?

Mezi význačné události současnosti na mezinárodní úrovni patří zahájení jednání mezi zástupci Izraele a Palestiny o mírovém řešení jejich vzájemného konfliktu.

Střední východ a válka mezi Židy a Araby, to dnes patří k sobě. Nejde však o nic nového. O vládu v Palestině se s přestávkami a v různé intenzitě bojuje víc jak tisíc let. Nebudu se však zabývat strategickými a politickými důvody tohoto konfliktu. Z tohoto pohledu nejde o nic jiného, než o boj o moc a výhodnější strategickou pozici, který vedou mocní lidé v zájmu prosazení svých sobeckých zájmů.

Budu hledat odpověď na otázku položenou v nadpise.

Izrael, jako stát v současné podobě, vznikl po druhé světové válce. Jeho vznik byl snad dán reakcí na utrpení, které Židé prožili během druhé světové války. Jeho umístění je pak odvozeno od domněnky, že danou část země dal právě tomuto národu Hospodin.

I když by se z Bible dalo soudit na to, že právě tato část Země byla Hospodinem potomkům Abrahámovým věnována, přesto se domnívám, že tenhle závěr není tak jednoznačný.

Je sice pravda, že se v Bibli píše o tom, že Hospodin slíbil tuto zemi již Abrahámovi a pak i jeho synům, ale nejsem přesvědčen o tom, že ji daroval bez podmínek. Tak velký a významný dar se nedává jen tak stylem: „Tady to máš a dělej si tam nebo s tím, co chceš.“

Tímto způsobem se tak velké a významné dary nedávají. U takových darů platí, že jsou dány s podmínkou plnění nějakého přání toho, kdo dar poskytuje.

Přáním dárce, tedy Hospodina, v tomto případě bylo, aby národ Izraele dodržoval smlouvu, kterou s ním uzavřel Hospodin v okamžiku, kdy si ho vyvolil jako svůj národ.

Co je v této smlouvě uvedeno?

Dlouho se v Bibli mluví o smlouvě s Bohem. Její obsah však sdělil Bůh lidem až v době, kdy se utábořili pod horou Sínaj.

Hospodin si vyvolil Abraháma a jeho potomky, za svůj národ proto, aby ostatním lidem ukázal, jak se o ně bude starat, pokud budou dělat to, co od nich Hospodin chce a jak se jim povede, pokud smlouvu s Bohem dodržovat nebudou.

Hospodin je vševědoucí a moudrý. Proto zřejmě nejprve zavedl svůj vyvolený národ do egyptského otroctví. Chtěl mu ukázat, jak se dovedou lidé chovat, když zapomenou na svého Stvořitele a začnou uctívat něco jiného. Egypt té doby, to byla otrokářská společnost, v níž jediné, co mocné zajímalo, byl majetek a vlastní výhody. Ostatní lidé je nezajímali, a proto chudým lidem vytvořili nesnesitelné životní podmínky. Ty měl národ Izraele na vlastní kůži poznat zřejmě proto, aby si uvědomil, že snaha získat co nejvíce majetku bez ohledu na to, jak na takovou snahu doplatí ostatní lidé, není tím, co by si Hospodin přál.

Když svému vyvolenému národu ukázal, co všechno člověk ve jménu naplnění svojí touhy mít dokáže, vyvedl svůj národ z otroctví a ochránil ho i proti vojenské přesile.

Teprve potom svému lidu sdělil obsah svojí smlouvy, kterou s ním uzavřel. Obsah smlouvy zaznamenal do dvou kamenných desek a ty poslal po Mojžíšovi Izraelcům. Ti však nelenili a v době, kdy byl Mojžíš na hoře Sínaj, si ulili zlaté tele a začali se mu klanět. Zapomněli tedy na svého Boha a začali se klanět bohovi jinému.

Mojžíš sice trest, který měl tento lid stihnout, odvrátil, ale zaplatil za to tím, že nesměl překročit Jordán a vstoupit tak do země, kterou Hospodin slíbil svému národu.

Proto Mojžíš alespoň před tím, než jím vedený národ překročil Jordán, mu připomenul vše, co se událo, a také to, jak se má národ Izraele chovat, pokud bude chtít, aby ho Hospodin neopustil. Připomněl mu, tedy i to, že pokud nebude Hospodina respektovat, bude ve své zemi vyhuben a bude rozptýlen mezi ostatní národy, až z něj zbude jen nepatrný počet. Teprve pak, budou hledat svého Boha a naleznou ho jen, budou-li ho hledat celým svým srdcem a celou svou duší.

Jak se zachoval lid Izraele? Žil si po svém. Hospodina sice slovy oslavoval, ale klaněl se Zlatému teleti. Proto Hospodin přivedl na svět svého syna a toho pověřil, aby chodil mezi vyvoleným lidem a připomínal mu Hospodinovu smlouvu.

Jak se zachoval lid Izraele? Ježíše Krista pronásledoval a uvěznil ho. Když se měl rozhodnout mezi Bohem a zlatem, dal přednost zlatu. Rozhodl o tom, že z vězení má být propuštěn zloděj místo toho, aby se přimluvil za Ježíše Krista. Ježíš Kristus svým připomínáním vůle Hospodina představoval pro tehdejší Izraelce hrozbu ztráty veškerého majetku, zatímco zloděj pro ně přestavoval hrozbu ztráty jen nepatrné části jejich majetku. Národ Izraele tak volil, ze svého sobeckého pohledu, menší zlo.

Za takový čin musel přijít trest. Lid Izraele byl ze své země vyhnán, rozptýlen mezi ostatní národy a byl pronásledován. Jeho utrpení vyvrcholilo nedávno v období konečného řešení židovské otázky.

Pokud bychom chtěli osud národa Izraele porovnávat s tím, co Mojžíš řekl svému lidu, než přešel Jordán, pak můžeme říci, že se naplnilo vše, co tehdy Mojžíš předpověděl.

Z uvedeného pak vyplývá i odpověď na otázku v nadpise tohoto blogu.

Země zaslíbená patří Izraeli, ale jen tehdy, pokud respektuje smlouvu s Bohem. Jen v tomto případě je Hospodin ochoten chránit tento národ před jeho nepřáteli.

Protože však národ Izraele není ušetřen útokům ze strany jiných lidí, lze se ve smyslu výše uvedeného domnívat, že se nechová tak, jak by se chovat měl.

Podle mne. Pokud tedy národ Izraele chce, aby měl ve své zemi pokoj a mír, pak musí respektovat celou vůli Hospodina. Tedy nejen to, že mu Hospodin danou zemi věnoval, ale i fakt, že uvedený dar byl něčím podmíněn. Z toho vyplývá, že pokud byl národ Izraele ze své země vyhnán, byl vyhnán z vůle Hospodina a že tedy i obsazení této země jiným národem bylo vůli Hospodinovou.

Izrael tak nemůže vystupovat mocensky a silou vnucovat lidem, jimž se mezi tím, stala tato zem domovem, svoje představy a přání, vyhánět je z domovů a chovat se k nim jako mocný k bezmocným. To není vůle Hospodinova.

Domnívám se, že z osudu národa Izraele vyplývá, že vůlí Hospodina je, aby oba národy, pro něž je uvedená země domovem, žili spolu v míru, pokoji, vzájemné úctě a spolupráci.

Země zaslíbená totiž patří především lidem. Nepatří jen těm, kteří ji měli přislíbenou jako dar. Patří i těm, kterým Hospodin dovolil, aby se na ní usadili.

Je věcí každého, jak se k danému problému postaví. Já jsem jen uvedl, jak jsem danou problematiku pochopil já.