Kdybych měl možnost, tak bych se zeptal.

            Kdybych měl možnost, tak bych se zeptal Svatého otce, jaký je postoj katolické církve k upálení Mistra Jana Husa. Pokud si dobře pamatuji, tak jeho předchůdce vyjádřil pouze lítost nad jeho krutou smrtí Mistra Jana. Ale jaký je postoj církve dnes, to nevím.

            Abych mohl o něčem vážně diskutovat, musím vědět o čem diskutuji. Vědět a ne si pouze myslet, že vím.            Když jsem se zamýšlel na tím, co je nutné k tomu, abych výše uvedenou zásadu dodržel, dospěl jsem k závěru, že je např. nutné stejné lidské jednání nazývat stejně.            Domnívám se, že různí lidé nazývají totéž lidské jednání různě. Zřejmě je k tomu vede snaha o to, aby obhájili svoje jednání a aby totéž jednání druhých mohli odsuzovat a označovat jako špatné.             Kromě toho jsem se shodou okolností dopracoval k tomu, že jsem si přečetl knihu T. Hobbese Leviatan, Melantrich, Praha 1941.            Pokud jsem si to dobře zapamatoval, T. Hobbes byl anglický středověký filosof. Při různých odkazech na jeho dílo, jsem se dočetl o lecčems z jeho obsahu, ale nikde jsem se nesetkal s tím, že by toto dílo někdo citoval v souvislosti s pravidly pro vědeckou práci.            Mne však, na rozdíl od jiných, z tohoto díla nejvíce zaujala právě ona zmíněná pravidla vědecké práce. A musím se přiznat, že od té doby mám problémy. Mám problémy s některými výroky a tvrzeními přednášenými mocnými dnešní doby.  Posuďte sami.             Jedním z Hobbesem stanovených pravidel je pravidlo „Přesné definice pojmů“ (str. 88). Nerespektování tohoto pravidla pak, podle T. Hobbese vede k tomu, co pravil již Cicero. K tomu, že „Není nesmyslu, který by se neobjevil v díle filosofa.“ (tamtéž).            V souladu s tímto pravidlem jsem si vyložil v úvodu uvedený výrok tak, že lítost nad krutou smrtí Mistra Jana není totéž, jako lítost nad smrtí jako takovou. Lítost nad krutou smrtí vyjadřuje pouze lítost nad způsobem usmrcení, nikoliv však na usmrcením jako takovým. Jinak řečeno. Pokud by byl Mistr Jan sťat nebo oběšen, nešlo by o krutou smrt a církev by neměla čeho litovat, protože smrt Mistra Jana jako taková je i z dnešního pohledu církve správná.            Docela tento postoj chápu. Mistr Jan svými výroky ve své době ohrožoval postavení katolické církve a proto je pochopitelné, že se ho církev pokusila umlčet. A když nepomohly jiné metody, pak bylo nutné ho usmrtit.            Jenže. Problém je v tom, co bylo důvodem k tomu, že byl Mistr Jan usmrcen. Důvodem byly jeho názory, se kterými se netajil, a které otevřeně hlásal. Nebyl usmrcen proto, že vraždil, znásilňoval, loupil atd. Byl usmrcen proto, že hlásal názory, které ohrožovaly postavení katolické církve jeho doby. Byl usmrcen jen a právě proto, že hlásal tyto názory. Názory, které ohrožovaly pozice mocných jeho doby. Názory, jejichž uplatnění by vedlo k jinému způsobu řízení lidské společnosti, než jaký byl uplatňován v době, kdy Mistr Jan žil.            A zde je onen problém. Ze stejného důvodu, jako Mistr Jan byl usmrcen i Ježíš Kristus. I on byl usmrcen jen proto, že hlásal názory, které ohrožovaly pozice mocných jeho doby. Ani on nebyl usmrcen proto, že by kradl, loupil nebo znásilňoval. Byl usmrcen jen proto, že chtěl, aby lidská společnost byla řízena jiným způsobem, než jak byla řízena v době, ve které žil.             A to není zdaleka vše. Např. v padesátých letech minulého století byli u nás tehdejšími mocnými pronásledováni a usmrcováni lidé, kteří rovněž nechtěli nic víc a ani nic méně než to, aby lidská společnost byla řízena jiným způsobem, než jak byla řízena v době, ve které žili. Nejznámější případ je snad případ dr. Horákové. Ani ona nekradla, neloupila a nedopouštěla se žádných jiných trestných činů. Jen chtěla prosadit jiné názory na řízení lidské společnosti, než které zastávali mocní její doby.            A zde je onen problém.             V případě dr. Horákové mluvíme o politickém procesu a justiční vraždě. Jsem přesvědčen o tom, že i představitelé katolické církve hodnotí její usmrcení jako špatný a zavrženíhodný čin. Na druhé straně však prohlašují, že smrt Mistra Jana, který zemřel ze stejných důvodů, jako dr. Horáková, je i z dnešního pohledu církve naprosto správná.            Jak tento postoj chápat? Na jedné straně odsuzujeme lidi, kteří vraždili jen proto, aby umlčeli lidi s odlišnými názory na řízení lidské společnosti a na druhé straně takové vlastní jednání schvalujeme. To nezní příliš důvěryhodně.            Takže otázka, kterou bych, kdybych mohl, položil Svatému otci zní.             Jaký je postoj katolické církve k usmrcování lidí, kteří mají názory odlišné od názorů těch, kteří zrovna v lidské společnosti vládnou?