Co Vy na to, pane profesore?

Ve svých blozích této řady se věnuji návrhu nového Občanského zákoníku a jeho souladu s logikou. Vycházím z poznatku, ke kterému dospěl již Nero, když konstatoval, že není nesmyslu, který by se neobjevil ve spise nějakého filosofa. A jak vidno, nesmysly se vyskytují nejen ve spisech filosofů. Důvodem je skutečnost, že lidé něco chtějí, ale nerespektují základní pravidlo pro takovou práci – pravidlo přesné definice pojmů (T. Hobbes, Leviatan, Praha, Melantrich, 1941, str. 88).

Jak je uvedeno ve zdůvodnění návrhu nového OZ. Právo má sloužit životu. Život však není nic jiného, než denní realita každého z nás a nás všech dohromady. A proto se snažím diskutovat na téma „Jak bude navržený OZ životu vyhovovat?“ A to i proto, že jedním z argumentů na obhajobu současného návrhu je poukaz na to, že návrh nového OZ vychází z návrhu OZ z roku 1937 a ten vycházel z, na svoji dobu, velmi kvalitní normy z r. 1811.

Nemusím snad poukazovat na fakt, že lidská společnost za sedmdesát, resp. téměř dvě sta let, prošla jistým vývojem, který měl za následek, že se podmínky života poněkud změnily. Nemám na mysli světové války a ani období mezi Únorem 1948 až Listopadem 1989. Mám na mysli ty změny, ke kterým dochází v důsledku nových objevů ve vědě a technice, v myšlení lidí apod.

Pokud zůstanu u vlivu poznatků ve vědě a technice na život lidské společnosti, pak mohu např. poukázat na pokrok v medicíně, který umožňuje ženám, které nemohou donosit plod, zvolit cestu „náhradní matky“. Jde o stav, kdy je ženě odebráno vajíčko, které je uměle oplodněno a zárodek je pak přenesen do těla jiné ženy, která plod donosí a porodí. V současnosti jde o drahou a výjimečnou záležitost. To však nic nemění na tom, že tato možnost existuje a lze předpokládat, že se bude stávat stále častějším způsobem řešení zdravotních problémů tohoto druhu.

Občanský zákoník je právní norma, která představuje (nebo by alespoň měla představovat) jeden z pilířů právního řádu každé země. Jde o normu, která bude ovlivňovat život každého z nás a proto by měla být co nejstabilnější. Neměla by nastat situace, kdy se bude hned po jejím schválení mluvit o tom, že je potřeba ji novelizovat.

Jak tedy návrh OZ reaguje na výše uvedený stupeň poznání v medicíně? Vytváří prostor pro řešení neplodnosti pomocí metody „náhradní matky“, nebo trvá na tradiční představě o podmínkách vzniku nového života?

V ust. § 716 se říká. „Matkou dítěte je žena, která dítě porodila.“ Na první pohled je jasné, že navržené ustanovení metodu řešení zdravotních problémů zmíněného druhu vylučuje, protože otázku mateřství řeší způsobem, který vychází z tradičního předpokladu, že žena, která dítě porodí, je současně i jeho biologickou matkou. Trvání na tradicích se tak v tomto případě dostává do příkrého rozporu se současností a to dobré není.

Z pohledu již dnes existujících možností medicínské vědy by výše uvedené ustanovení OZ mělo být změněno. Jeho znění by mohlo být např. následující. „Matkou dítěte je žena, z jejíhož plodu dítě vzešlo.“

Podívejme se na další vymoženost vědy posledních let. V tomto případě mám na mysli baby boxy. Jde o zařízení, která umožňují zcela anonymně odložit již narozené dítě způsobem, který dítěti zajišťuje další přežití. I v minulosti docházelo k odkládání dětí a to tak, že dítě bylo např. odloženo na práh kostela, kláštera, jiného domu apod. V těchto případech však nebyla pro účely odložení dětí vytvářena zvláštní technická zařízení speciálně určená k tomuto účelu.

Jak návrh nového OZ reaguje na výše uvedenou vymoženost vědy a techniky? Předem podotýkám, že vychází z tradice a tudíž jeho znění, pokud bude schváleno, bude v rozporu se současností a bude znamenat konec baby boxů.

V ust. § 798. se totiž říká, že rodičovských práv se nelze vzdát a stane-li se tak, pak se k tomu nepřihlíží.

Jak je toto ustanovení v rozporu s baby boxy? Pro nalezení odpovědi je nutné výše zmíněné Hobbesovo pravidlo pro oblast práva upravit a to tak, že je nutné za každým použitým právním termínem vidět přesně definované jednání člověka.

Jaké lidské jednání se tedy skrývá pod právních termínem „vzdát se práva“ (rodičovských práv se nelze vzdát)?

Pod právním termínem „vzdát se práva“ se skrývá takové jednání člověka, v jehož důsledku jednající člověk ztratí možnost realizovat svoje právo. Pokud by se tedy člověk měl vzdát rodičovských práv, pak bude nutné, aby jednal způsobem, který mu znemožní realizovat svoje rodičovská práva.

Jaké důsledky z pohledu možnosti další realizace rodičovský práv má odložení dítěte do baby boxu? Z tohoto pohledu matka, která dítě do baby boxu odložila, ztratí možnost realizovat svoje rodičovská práva. Jde tedy o vzdání se rodičovských práv. Jinak řečeno. Žena, která odloží dítě do baby boxu, se vzdá svých rodičovských práv. A takové jednání je podle návrh OZ nepřijatelné. Bude tedy nutné rušit baby boxy?

I v tomto případě je tedy návrh OZ v rozporu s dosaženým stupněm poznání člověka. A navíc i sama právní teze, že „rodičovských práv se nelze vzdát“ je od samého počátku vzniku zcela evidentně v příkrém rozporu se skutečným životem. Vždyť odkládání dětí (tedy vzdávání se rodičovských práv) je naprosto běžným lidským jednáním snad od počátku existence člověka jako živočišného druhu.

Vzdáním se rodičovských práv však je i souhlas rodičů s osvojením dítěte. I v tomto případě rodičové v okamžiku, kdy dají souhlas s osvojením dítěte, ztrácí jakékoliv právní vztahy ke svému dítěti. Udělením souhlasu s osvojením se tak rodičové vzdávají svých rodičovských práv.

Jak to tedy bude s adopcí, když rodičovských práv se nelze vzdát? To můžeme z návrhu OZ vypustit celou oblast osvojení nezletilých dětí, protože v důsledku výše zmíněného znění § 798 nelze souhlas k adopci dát. A co víc.

Aby text nového OZ nebyl tak jednoduchý, je v něm i větička, v níž se říká, že dojde-li ke vzdání se rodičovských práv, pak se k takovému jednání nepřihlíží.

To je zajímavé ustanovení jak z pohledu možnosti dát souhlas k adopci, tak i z pohledu možnosti odložit dítě do baby boxu.

Pokud souhlas s osvojením dítěte nebo odložení dítěte do baby boxu znamená vzdání se rodičovských práv, pak větička, že se k takovému jednání nepřihlíží v prvém případě znamená, že se k souhlasu rodičů s adopcí nesmí přihlížet – existuje právní fikce, že k souhlasu nedošlo – a v druhém případě to pak znamená, že bude nutné dohledávat biologické rodiče, protože odložení dítěte do baby boxu nebude možné chápat jako snahu rodičů vzdát se práv ke svému dítěti.

A to není všechno.

Vezměme si takový běžný stav v životě lidí, v němž muž dítě zplodí, ale nehlásí se k němu proto, že si matka dítěte nepřeje, aby se k němu hlásil. I takový stav je ve své podstatě nutné posuzovat jako vzdání se rodičovských práv byť jen ze strany otce.

Pokud se k takovému jednání nebude smět přihlížet, pak bude nutné biologického otce dohledávat u každého novorozence.

Co by to znamenalo v době, kdy je možné skutečné otcovství prokázat testy DNA? Není snad nutné připomínat to, že by se testy DNA musely provádět u všech novorozenců, protože ani u dětí narozených vdané ženě není výjimkou, že biologickým otcem je jiný muž, než manžel matky dítěte. Kolik škod by takový postup způsobil?

I tyto příklady, podle mne nasvědčují tomu, že by nebylo na škodu, kdyby se návrhem OZ nezabývali jen právníci zaměření na občanské právo, ale i lidé zabývající se jinými obory poznávacího procesu člověka. Možná je i jiná varianta. Že se právníci zabývající se občanským zákoníkem zaměří i na jiné obory lidského poznání a pokusí se právní normy přizpůsobit úrovni poznatků z těchto oborů. Trvání jen na právních tradicích nemůže být tím, co člověk do budoucna potřebuje.

Závěarem je možné konstatovat, že návrh OZ není, alespoň podle mne, jen v rozporu s poznatky věd technických nebo medicínských. Je v něm, podle mne, možné najít i rozpory s nejnovějšími poznatky jiných oborů lidského poznávání.