Ach ta naše demokracie

Tak jsme stále a názorně poučováni o naší demokracii. Jednou můžeme mluvit o její zkorumpovatelnosti, podruhé a vynucování si „demokracie“ atd.

Zkorumpovatelnost demokracie? Jde o nedávné komunální volby a s nimi spojené „kupování hlasů“. Jde o další pokus jak se dostat k moci a tím i k eventuelním vedlejším příjmům spočívajícím v pomoci sobě nebo známým k získání výhodných zakázek placených z veřejných prostředků. Nebo alespoň k penězům, které plynou z účasti v místních mocenských orgánech – zastupitelstvo, rada, místostarosta, starosta.

Chtělo by se mi říci, že se můžeme divit, co všechno náš člověk nevymyslí. Jednou jsou to neobvyklé nárůsty členů místních složek politických stran, jindy je to kupování hlasů nebo svážení voličů k volbám.

Ale můžeme se opravdu divit? Vždyť již dávno platilo, že není nad zlaté české ručičky. A ručičky dokázaly jen to, co vymyslela hlava. Čemu se tedy divit? Zvláště, když jsme toho svědky snad každý den.

Takže další kulišárny a snahy o „obejití“ zákonů?

Obcházení zákonů? V žádném případě! Žijeme přeci v demokratické!? společnosti a v ní platí, že člověk může vše, co nemá zákonem zakázáno a nesmí být nucen činit, co zákon nenařizuje.

Takže proč ne? Proč „nekupovat“ hlasy voličů, když to zákon nezakazuje?

Otázka je, jestli to zákon opravdu nezakazuje. Podle reakce našich politiků to opravdu zákon nezakazuje, protože se asi bude vymýšlet zákon nový nebo alespoň upravovat ten stávající. Cílem bude podobné praktiky znemožnit.

Takže. Zákon to nezakazuje? Pak by mne zajímalo, o co se opírá rozhodnutí soudu, které takto ovlivněné volby prohlásilo za neplatné.

Státní moc, a tu vykonávají mimo jiné státní instituce i soudy, lze v demokratické společnosti vykonávat jen na základě zákona, v souladu se zákonem a způsobem, který zákon stanoví.

Takže se nabízí otázka, který zákon dovoluje soudům prohlásit takto ovlivněné volby za neplatné?

Pokud to některý zákon dovoluje, pak není nutné vymýšlet zákon nový. Pokud však žádný zákon „kupování hlasů“ nezakazuje, pak soud nesměl takto ovlivněné volby prohlásit za neplatné.

Toť dilema. Kdy tedy naše skomírající demokracie vlastně dostala pár facek? V okamžiku, kdy někdo kupoval hlasy nebo v okamžiku, kdy soud rozhodoval bez zákonné opory?

I když nemám soudy moc rád a zdůvodnění jejich zmíněných rozhodnutí neznán, přesto musím v tomto případě s jejich výrokem souhlasit.

Nelze přece souhlasit s tím, aby jedno ze základních práv člověka – právo rozhodovat o tom, kdo bude řídit jeho věci veřejné – bylo závislé na tom, kdo komu a kolik zaplatí. I když ani to není nic nového. Pokud se nepletu, tak již ve starém Římě si budoucí císař kupoval ty, kteří mu měli k moci dopomoci.

Takže co s tím? Kde hledat nápravu? Při schopnostech českého človíčka hledat způsoby naplnění svého snu to nebude nijak snadné.

Ale tvořit na to nový zákon?

Máme jich snad málo? Nedal by se využít nějaký, již existující? Nebo se naší ústavní činitelé domnívají, že čím více zákonů, tím méně lidí se v nich vyzná a tím se bude lépe vládnout?

V tomto případě snad bude platit něco jiného. Bude platit, že je nic lepšího nenapadlo a proto vymyslí zákon nový.

Ale proč? Copak „kupování hlasů“ není poskytováním peněz (úplatku) v souvislosti s obstaráním věci obecného zájmu?

A poskytování úplatku v souvislosti s obstaráním věci obecného zájmu je přeci úplatek (§ 332 Tr. z.).

Že jde o poskytování částek maximálně 700,00 Kč a to není trestný čin? Kolik však bylo takto vyplaceno? V součtu to již u toho, kdo peníze poskytuje, na trestný čin jistě vydá.

Takže. Soud rozhodl o neplatnosti voleb. To bylo jistě, z pohledu ochrany jedné stránky demokracie, správné. Bylo to však správné i z pohledu ochrany jiné stránky demokracie? V tomto případě by měl následovat další krok. Jenže. Kde je hranice mezi „kupováním hlasů“ a propagací politické strany a jejího programu? Zde nám na mysli poskytování drobných dárků a upomínkových předmětů. Trestní zákoník nemluví o poskytování peněz, ale o poskytování úplatku. A úplatek lze poskytnout i jiným způsobem, např. formou poskytnuté služby nebo v podobě věcného daru. Šlo tedy o propagaci určitého politického subjektu nebo šlo o úplatky? Podle mých informací tuto záležitost nikdo neřešil.

Druhý případ, kdy je, podle mne, demokracie fackována, je akce „Děkujeme, odcházíme“, kterou organizuje LOK mezi našimi lékaři. Byla zajímavá debata na toto téma na ČT 1. Na ní bylo nejzajímavější snad to, že představitel LOK (organizátor této akce) stále jen tvrdošíjně tvrdil, že má velkou podporu lékařů. Na argumenty, které mu uváděli jiní, nereagoval a jen trval na svém stanovisku.

A nyní se objevilo, že lékaři mají začít podávat výpovědi, zasílat je LOK a současně s tím i podepisovat závazek, že svoji výpověď nevezmou zpět.

To již není o demokracii, tedy o přesvědčování a vysvětlování, to je otevřený nátlak, jehož cílem je prosadit si svoji i za cenu, že na to jiní doplatí.

Lze chápat snahu představitele LOKu o prosazení zájmů našich lékařů, ale za takovou cenu? Nejde spíše o obhajobu osobních zájmů člověka, který tuto akci organizuje?

Jde tedy o důkaz demokratického práva všech projevit odpor vůči vládě, nebo jde o důkaz demagogie při obhajobě postu jedince?

Třetí případ míry demokracie v naší republice je pak chystaná stávka zaměstnanců „veřejné sféry“. I ona má být výrazem demokratického práva na odpor proti opatřením vlády. I ona je vyvolána nutností šetřit státní výdaje. I o ní byla diskuse v televizi.

Tuto diskusi jsem nesledoval celou, přesto mne tam zaujal rozpor mezi tvrzením p. Kalouska, který tvrdil a zdůrazňoval, že se nejedná o snižování platů, ale že jde jen o úsporu mzdových prostředků. Snížení mzdových prostředků nemusí znamenat snížení platů, protože je možné nižší objem prostředků vyplatit mezi méně zaměstnanců a tím jim platy zachovat.

Proti tomuto argumentu však zaznělo, že policista má 17 700,00 čistého a ještě mu z toho chtějí ubrat. Nevím, proč v tomto případě mluvili o policistovi, tedy člověkovi, kterého je vidět na ulici, když i u policie pracuje řada „kancelářských“ a v nich je jistě možné najít nějaké zdroje úspor. O této alternativě „zastánci“ zaměstnanců vůbec neuvažovali.

Nabízí se proto i zde otázka. Půjde v tomto případě opravdu o obhajobu zájmu zaměstnanců nebo půjde o důkaz toho, že několik lidí ve vedení odborů odkáže „udělat dusno“. O tom, že stávka přinese nějaký výsledek, lze pochybovat, protože bylo řečeno, že vláda nemá kam ustoupit.

Tvrzení, že se dá ušetřit na drahých zakázkách, zbytečných náhradách škod atd., však neodpovídá na otázku proč platit lidi, kteří jsou na daném úřadu zbyteční?

Ani v tomto případě nelze tak zcela jednoznačně mluvit o demokracii.

Z uvedených příkladů je patrné, že slovo „demokracie“ je velmi často používáno. Ale co demokracie vůbec je? Řekl někdo někde zcela jasně, co se pod tímto termínem vůbec rozumí? Jde o něco reálného něco, co má přinést prospěch člověkovi, nebo jde o nic neříkající „zaklínadlo“ těch, kteří se potřebují udržet u moci?