Priority předsednictví skončí 9. května se stávající vládou

O tom, jak utrpí naše předsednictvím tím, výměnou politické vlády za vládu úředníků bylo napsáno mnohé. Většinou se mluví o hlavně o ztrátě prestiže nebo o tom, jak důležité jsou osobní vazby, které si dosavadní členové vlády vytvořili s ostatními evropskými státníky. To vše je samozřejmě pravda. Trochu se však zapomíná na fakt, že s 9. květnem a nástupem nové vlády fakticky ztratíme možnost prosazovat naše národní priority, které jsme si pro předsednictví stanovili.

To nesouvisí jen s již zmiňovanou ztrátou prestiže a s tím, jak budou protřelí evropští lídři vnímat a snažit se převálcovat snad schopné, ale stále jen úředníky bez politického mandátu. Jde především o to, že za každou prioritou, kterou se naše vláda rozhodla v tomto půlroce prosazovat, stála zejména konkrétní osoba ministra. Ten se jí systematicky věnoval, prosazoval ji a dodával jí ten osobní tah na branku, bez kterého není možné v politice prosadit vůbec nic.

Nejde přitom jen o hlavní priority našeho předsednictví, které prosazoval premiér Topolánek, ale též o dílčí priority či resortní cíle, které připravovali jednotliví ministři již více než rok před zahájením předsednictví. Nechtěli-jsme totiž být oním pasivním předsednictvím, které všechna zasedání jenom odsedí, zatímco o řízení se podělí Francie s Německem. Chtěli jsme využít této jedinečné příležitosti k tomu, abychom Evropské unii dodali svou konkrétní přidanou hodnotu, abychom ji pomohli pootočit správným směrem.

Příkladem je i prioritní téma, jež jsme si stanovili pro oblast zdravotnictví: byla to jeho finanční udržitelnost, což je otázka, které se na celoevropské úrovni dosud nikdo nevěnoval. Jedná se přitom o jeden z dlouhodobě nejpalčivějších problémů evropského zdravotnictví.

Formálně se možná změnou vlády nezmění nic. Noví ministři se však namísto prosazovatelů priorit, stanou pouhými moderátory diskuse. Každý z návrhů je totiž třeba osobně vysvětlit a obhájit a podle toho také dopadne výsledné hlasování. Když s návrhem či prioritou není člověk vnitřně ztotožněn a nemá o otázce dostatek potřebných informací a chybí mu i nezbytné zkušenosti, jen těžko může s jeho prosazováním uspět. V květnu a červnu nás přitom čekají závěrečné formální rady, na nichž se bude odhlasovávat vše podstatné a které v konečném důsledku rozhodnou o tom, kolik se nám toho podaří v rámci předsednictví dosáhnout.

Je proto jednoznačně třeba přičíst na vrub Paroubkovy ČSSD, že svou nezodpovědností a ješitností připravila Českou republiku o možnost posunout Evropskou unii správným směrem a posílit tak naši národní prestiž.