Kdo ohrozil konání předčasných voleb?

Rozhodnutí Ústavního soudu šokovalo vrcholné politiky. Někteří viní ústavní soudce z neodpovědnosti, spílají poslanci Melčákovi, že si dovolil stěžovat. Nechci polemizovat s rozhodnutím ústavních soudců a hodnotit, zda postupovali odpovědně či necitlivě s ohledem na vládní krizi, apod. Konec konců nebyl to Ústavní soud, kdo odvolal vládu uprostřed mandátu a českého předsednictví bez náhradního řešení.

Chci upozornit na odpovědnost zákonodárců, především poslanců v této kauze. Dnes mám tu čest předkládat v Poslanecké sněmovně za Senát změnu ústavy, která má být podle dohody politických špiček urychleně přijata. Návrh na doplnění čl. 35 Ústavy o bod, který umožní standardní rozpuštění Sněmovny v průběhu jejího funkčního období, jsme připravili se skupinou senátorů ještě v minulém století! Málokdo ví, že tento senátní návrh předkládáme Sněmovně opakovaně s kolegou Kuberou již od roku 2001!

Projednávání v Senátu předcházela několikaletá odborná debata o nedostatcích naší ústavy. Analýza ukázala, že právě nemožnost standardně dospět k předčasným volbám, může být příčinou ústavní krize. Tento nedostatek v kombinaci s naším volebním systémem plodícím křehké vládní většiny jsme v Senátu vyhodnotili jako nejrizikovější, a proto jsme připravili senátní návrh zákona. Mezitím poslanci navrhli velmi nestandardní řešení vládní krize zvláštním jednorázovým zákonem o zkrácení příslušného volebního období. Nebudu rozvíjet zajímavou, ale zároveň děsivou úvahu, že by si např. poslanci ČSSD a KSČM odhlasovali podobný zákon o prodloužení mandátu třeba na šest, deset let, nebo nedej bože do další revoluce!

Při přípravě zprávy pro poslance jsem si prošel celou historii navrhované změny ústavy včetně stenozáznamů. Doporučuji přečíst si na internetu všechny debaty z Poslanecké sněmovny. Diskuse je neuvěřitelně nevěcná, z takových 80% mimo téma, plná podezření z různých politických úmyslů a v posledním rathovsko-paroubkovském období také plná nechutných osobních útoků. Ve stenozáznamech ze Sněmovny také zaznamenáte dětinskou rivalitu poslanci kontra senátoři, která také přispěla k negativistickému přístupu k nevinnému ale důležitému návrhu na doplnění Ústavy. Z českého Parlamentu se totiž postupně vytrácí diskuse o obsahu zákonů a věcných řešeních pro občany této země. Slib zákonodárců se tak stává jen formulkou umožňující vstup do poslaneckých lavic, začínají převládat lobbyistické a osobní zájmy.

Jinak by přece nebylo možné, aby stejný návrh byl Sněmovnou vypískán v roce 2001, odpálkován v roce 2005 a při třetím pokusu Senátu napravit díru v Ústavě zaparkován od roku 2006 až do dnešních dnů v Poslanecké sněmovně. Ještě že tam je! Poslanci mají možnost své „váhání" napravit a přijmout jej po osmi letech a můžeme s čistým svědomím sledovat, jak si povedou ústavní soudci.