Mohou být léky jednou z příčin civilizačních nemocí?

Před nedávnem jsem četl názor jedné známé lékařky, která tvrdila, že jedna z příčin velkého nárustu případů cukrovky by mohly být, světe div se: léky proti cukrovce.

Obrázek na téma genetika. Zdroj: free obrázky na https://pixabay.com/photos/gout-genetics-the-genetic-code-5450825/

Důvod je stručně řečeno ten, že historicky tato dědičná smrtelná nemoc by vlastně sama sebe v populaci potlačovala tím, že by nositel cukrovkářských genů spíše neměl potomky, tedy by se onemocnění nepřenášelo tolik do další generace.

Léky proti cukrovce však toto onemocnění značně zmírnily, umožnily nositelům těchto genů potomky mít, a může to být tedy jedna z příčin rozšíření této nemoci.

Tak mě napadlo, pokud toto je jeden z faktorů, nemuselo by se jednat jen o léky proti cukrovce a mohlo by to zahrnovat celou škálu nemocí, které se díky existenci léků přenáší do dalších generací.

A nejde jen o léky a nemoci, ale o celkové přežívání jedinců s menší zdatností, než bylo historicky obvyklé, a to nejen z důvodů značného zlepšení zdravotní péče v posledních 150 letech, ale třeba i z důvodu zlepšení sociální péče nebo celkové dostupnosti různých jiných moderních vymožeností.

Tak například potravinárský cukr. Někde jsem četl, že před rozšířením této potraviny v 18. století byla v populaci běžná podvýživa, na kterou se i umíralo. Rozšíření cukru asi nějak umožnilo hubeným mužům a hubeným ženám se trochu zakulatit a přežít, což by tedy, rozvinuto dále, mělo za následek rozmach lidí, kteří ke svému přežití potřebují potravinářský cukr nejen ve formě sladkostí – cukr se dnes dává ledaskde.

Ty pak následně lidem na druhém konci spektra, kteří posledních pár stovek tisíc let podvýživu při konzumaci potravin běžně se vyskytujících v přírodě neměli, škodí, a způsobují jim třeba obezitu.

Pokud by se to potvrdilo, co se s tím dá dělat, když si v případě nemoci nikdo z nás odepřít léky nenechá a nemít děti, když je příležitost, je pro ženy i pro muže tak obtížné životní rozhodnutí?