Zkreslené vidění - Životní úroveň

Životní úroveň je vždy nevyhovující a nevelká. Stejně jako výše platu, jakákoli státní dotace nebo počet stravenek od zaměstnavatele. Člověk prostě není spokojený nikdy.

 Jsme konzumní společnost. Zvláště my, Češi. Moravané jsou prý na tom o něco lépe, protože tam se chodí přinejmenším v neděli do kostela místo do Kauflandu či Tesca. Životní úroveň se zlepšuje, a pokud vše půjde aspoň tak, jako dosud, dostaneme se za několik let na evropský průměr. Takže máme být spokojení, hledět do budoucnosti s optimismem, politikům v čele státu být vděční, platit s úsměvem daně a pěstovat hrdost na svůj národ a stát.

 Ale skutečnost je jiná. O spokojenosti nemůže být ani řeči. Před lety se lidé rozdělovali nejvýše podle politických preferencí. Dnes půl národa neuznává zvoleného prezidenta. Další nechtějí ani jednoho přistěhovalce. Jiné dělicí čáry vedou mezi příznivci a odpůrci zelených restrikcí, zvýhodňování menšin, členství v NATO a EU, cenzury na internetu a dalších zlých kontraverzí. Politikům v čele státu jsou i mohou být vděční nejvýše mafie napojené na státní rozpočet. Ostatní firmy i běžní občané si před nimi nemohou být jistí ničím, ba ani platností vlastního rodného listu. Dávat eráru co nejmenší daně se pokládá za ctnost a umění. Jak by ne, když se daní i čerstvý vzduch za oknem a chystá se zdanit i dobrý úmysl. A hrdost Čechů a Moravanů? Kdy, kde a jak? Zde nejvýše za tupého skandování hesla „Kdo neskáče, není Čech.“, a za hranicemi se za krajany často i stydím.

 Životní úroveň přesto mírně roste navzdory všem překážkám. Což je důkazem neobyčejné odolnosti a výkonnosti naší ekonomiky. Přestože se krade na všech úrovních, co kdo může a unese, stále je z čeho brát a stát funguje. Jako kdyby někam, kam já se jen tak nepodívám, padaly z nebe hroudy zlata. Nebo že by tak velký dluh?

 Ono by bylo lepší, než se utěšovat či chlubit životní úrovní, hodnotit spokojenost, štěstí či pocit pohody, zkrátka kvalitu života. Někteří sociologové se o to pokoušejí. A zdaleka na tom z tohoto hlediska nejsme špatně. Nejlépe se cítí asi obyvatelé Skandinávie. Ačkoli těžko říci, protože jde jen o subjektivní prožívání toho kterého národa i člověka. Já sám jsem největší zlepšení pocítil poté, kdy jsem přestal kouřit. Když tedy pominuly abstinenční příznaky.

 Jen nevím, co na zvyšování životní úrovně i kvality života říká parta bezdomovců, kterou často potkávám na nádraží.

 Ale ptát se jich určitě nebudu.