Zkreslené vidění – Pitomci

Každý jsme v něčem lepší či horší, než druzí. Záleží jak a v čem. A o kolik. Je dobré nepropadat depresím, hledíme-li často nahoru, ale ani přílišnému nadšení, díváme-li se opačným směrem. Naše místo totiž nikdy není definitivní.

 „Každej nemůže bejt chytrej, pane obrlajtnant, ti hloupí musejí dělat výjimku, poněvadž kdyby byl každej chytrej, tak by bylo na světě tolik rozumu, že by z toho byl každej druhej člověk úplně blbej.“ - řekl Švejk.

 Jsou v zásadě tři druhy lidí. Jedněm se chceme podobat, od druhých se chceme co nejvíce lišit, a my. Ostatní spadají do nedefinovatelna nebo neurčita. Může za to náš sklon k soutěživosti, vymezování se vůči okolí a utvrzování se o vlastní důležitosti a ceně.

 My, kluci, to přeci známe ze společných sprch. Komu se má co bimbat mezi nohama, ten většinou nemívá problém se sebevědomím. Ačkoli zdaleka nic to neprozrazuje o jiných věcech. Třeba o obsahu a kvalitě mozkovny. Což ovšem spolu nemusí nijak souviset. Jak to mají holky, nevím.

 Porovnání, vědomí kam patřím, určitě neškodí. Já například nabízím svým spolupracovníkům  výplatní pásku k nahlédnutí. Myslím to s nimi dobře. Rád bych jim dopřál tu radost zvýšit si mínění o sobě, být hrd na svou nepostradatelnost stvrzenou výší mzdy. Nikdo ovšem takto riskovat, že by snad podceněným byl on, nechce, a přímo se jich ptát nebudu. Možná mne jen nechtějí zarmoutit. Takže se obyčejně pokaždé shodneme na tom, že nás oškubali jako vždy.

 Že nejsem úplně pitomý a blbý, se přesvědčuji každý den, když čtu komentáře pod příspěvky na faceboku. Nehledě na jejich zcela nesmyslné názory tam píší lidé, kteří z češtiny snad nikdy nemohli mít lepší známku, než čtyřku. A to ještě občas jistě i omylem.

 Že nejsem mimo dosvědčuje i téměř stálý neúspěch mých volebních preferencí. Ať už jde o volby kamkoli. Na čemž do budoucna nehodlám nic měnit. Zlepšit by se to mohlo leda po smysluplném převratu politického systému. A opětovném získání suverenity ČR.

 Obzvláště mě vždy potěší, když kdokoli nade mne se povyšující prokáže svou vlastní malost. Ať už je to nějaký pidišéf potloukající se na šachtě poblíž, který rád udílí nesmyslné rady podřízeným, nebo předseda vlády, jenž potopí klidně kamarády, když jde do tuhého.

 Je vyloučeno, abych také já nepřipadal někomu jako pitomec, debil, prase nevychované, vůl, hovado blbé a cojávímještě. V tom případě budu rád, když mi to nebudete o hlavu otloukat příliš často. Snažím se zlepšit, ale to víte – i já mám své limity.

 Tímto všem pitomcům děkuji.