Zkreslené vidění – Sůl nad zlato

Když člověk nemá jasno v tom, co je pro něj důležité, zmítá se v nejistotě. Následně i v pochybách o sobě. Na něco je základní názor nezbytný. Jinak by nešlo ani věřit sobě.

 Každý z nás by měl mít jasno v tom, co považuje v životě za důležité. Dříve se tomu říkalo základna a nadstavba, dnes totéž poměřujeme řebříčkem hodnot.

 Jsou lidé, kteří žijí ze dne na den, cílem a náplní jejich životů je přežití, užití si, uspokojení základních potřeb, využití momentálních šancí a příležitostí. Zítřek je daleko aneb carpe diem! Takoví zoufalci se nezabývají pravidelnou prací, pokud tou nenazýváme krádeže a parazitismus, čímž přímo či například prostřednictvím dávek vysávají fungující společnost.

 Jsou další, a je jich většina, kteří sami sebe mají za jedinečné, nenahraditelné a výjimečně osobité a originální. Ti samí jsou na několik délek nerozeznatelní od davu, který tvoří veřejné mínění, na němž leží financování celého státu, který je kolébán a tišen pohádkami o demokracii, vlastním blahobytu, morální výši a odpovědnosti, volebním systémem, televizními zprávami a nekonečnými seriály, nesmysly o levných a zároveň kvalitních potravinách, ubezpečován o vlastní uvědomělosti popelnicemi na tříděný odpad. Mlčící většina. Kdysi v historii to byli otroci, později poddaní, dělníci a rolníci, docela nedávno pracující lid, dnes občané. V podstatě ale stále otroci. Jsme to my. Považujeme za důležité být konformními, sloužit bez potíží systému, ačkoli bychom to jen těžko přiznávali. Máme své koníčky, záliby, zahrádky, chaty, kamarády, půllitry v hospodě, oblíbený chorvatský kemp, pejska nebo kočičku.

 Nad námi stojí upíři. Dohlížejí na nás, abychom nepolevili v úsilí svou prací jim umožňovat cokoli si zamanou. Nic pro ně není lákavější než krev, kterou z nás sají ve dne i v noci, což si už ani neuvědomujeme. A pokud ano, máme za to, že to tak musí být. Běží o podobnou víru, jako uznávat papežovu neomylnost či komunistický ráj.

 A hned vedle nich postávají postavy, které vysávají stát. Nadpočetné úřednictvo, neziskovky vzniklé a existující jen za účelem zaměstnat jinak nezaměstnatelné nebo propagovat pochybné politické postoje, lidé přisátí na agendu upírů, lokajové lokajů a známí známých. Podobni troskám, které jsem zmínil nejdříve. Liší se od nich především schopností plánovat dopředu.

 A že moc nemluvím o řebříčku hodnot? Víte, on to každý vidí jinak. Do dotazníků si stejně napíšeme co chceme. Asi to tak hrozné není. Rohlíky se dají jíst a autobusy jezdí.

 A Čulibrk se pořád se mnou baví. Zatím.

------------------------------------------------------

Mimořádný červencový dodatek:

Jak jsem se stal Židem (26.7.2021 LP)

Úvodem bych se chtěl omluvit těm Židům, kterých se snad dotkne cokoli z tohoto článku, případně i vlastní nadpis. Samozřejmě, jde o příměr a nadsázku, která se sama nabízí.

Rád se saunuji. Kromě toho, že jde o příjemné pocity, především během odpočinku mezi jednotlivými procedurami, je to počínání zdravé a lékaři doporučované. Byl jsem i minulý týden v pátek, ale nic nebrání tomu, abych šel i dnes, v pondělí. Domníval jsem se. Slečna u pokladny mosteckého Aquadromu byla mladá a přívětivá. Už mi začala prodávat lístek, ale jiná slečna, také od pokladny, po mně chtěla nějaký doklad o očkování proti covidu, nebo o tom, že jsem covid prodělal, či že jsem čerstvě otestován. Můj návrh na napsání prohlášení o své bezinfekčnosti mi zavrhly. Jejich návrh, abych se šel otestovat, jsem zavrhl já. Sdělil jsem jim tedy, že na ně musím podat trestní oznámení kvůli diskriminaci. A odešel na nejbližší oddělení Policie ČR.

Na služebně mne policista po zazvonění pustil dovnitř. Popsal jsem mu situaci stručně, ale výstižně. S dodatkem, že jsem ještě nic takového neprováděl a proto mám trochu trému. Nastala marná a oboustranně zbytečná přesvědčovací debata, kterou jsem si nedovolil utnout z důvodu svého postavení žadatele o nápravu. Zhruba po čtvrthodině policista patrně poznal, že mé mínění a názor na proticovidová opatření nezmění a dohodli jsme se, že hned jak někdo bude mít čas, vše se mnou sepíše. Mohl jsem si tedy konečně sejmout dusítko z obličeje, postavit se ke dveřím a dýchat vzduch z ulice. A došlo mi, že budu čekat alespoň půl hodiny. No, měl jsem původně za to, že tady vše vyřídím rychleji, než kdybych oznámení podal přes internet. Takže jsem se s panem policistou rozloučil, vysvětlil, proč ho opouštím a odešel za jinými starostmi a požitky. S pevným odhodláním dotáhnout to do konce od počítače.

Nyní sedím u PC a vzory formulářů mne odrazují. Tím spíše, že vím, jak by byla má snaha marná. Proto se pravděpodobně spokojím jen se zveřejněním zde. Jsem měkká povaha, žádný tvrďák. Jo – a ještě jsem nepsal nic o těch Židech. Snad jen, že takhle nějak to kdysi začínalo. Ne, nejsem pamětník. Ani jsem si dosud nikam nenašil onu šesticípou hvězdu. Někteří naši citlivější spoluobčané to udělali už asi tak před půlrokem a pěkně to schytali od Strážců dobra a morálky i Svědků Covidových. Že prý zesměšňují holocaust. Přitom jenom poukazovali na začínající diskriminaci, ne nepodobnou pozvolnému útlaku Židů po vyhlášení Norimberských zákonů. A hle! Už jsem se stal také „jakoby“ Židem. A bude nás čím dál víc. Dopadne to s námi také podobně?

Lidstvo je schopno degenerovat velmi rychle.

Slituj se Bůh nad pouští!

Jindřich Kubánek

P.S. – Lidé očkovaní proti covidu-19 jsou tímto chráněni jen před těžkým průběhem nemoci. Tak to tvrdí oficiální média. Mohou tedy být pro druhé nakažliví, mohou se nakazit a neví se, zda a kolik mají protilátek. Stejně jako lidé neočkovaní. Diskriminace nemá důvod ani logiku. Jako ostatně nic, co tvrdí organizátoři kampaně Covid-19.