Zkreslené vidění – Smích

Do jaké míry jsou nám druzí lidé podobní? Jsme je schopni a ochotni pochopit? Lze to vůbec? Jak nás vidí oni? Nepřipadáme jim jako mimoňové a podivné bytosti?

 Ano, někdy je těžké pochopit chování a jednání druhých lidí. Zvláště pokud jsou od nás zcela odlišní. Jestliže mají jiné koníčky a záliby, politické preference, náboženství nebo barvu kůže a vůbec očividný původ. Což je rovnou dopředu v našich očích diskriminuje, protože tak to už máme kulturně nastavené. Jak to každý překonáváme, je záležitostí svědomí, zkušenosti a míry tolerance.

 Mně stačí, podívám-li se, s kým trávím čas v zaměstnání. Jindra snad nemá žádné volno, protože hned po šichtě má často nějakou brigádu. Zdeněk se od oběda těší na svých večerních několik piv v hospodě. Jirku baví řízení auta natolik, že je schopen někdy ráno si vyjet na druhý konec republiky, dát si oběd a zas se do tmy vrátit. Já skládám písničky a básničky. Každý jsme jiný, máme společné jen dočasné místo pobytu, varnou konvici na kávu a nadřízené, ale snášíme se celkem dobře. Už proto, že musíme.

 Nevím, jak je možné, že lidé volí politiky, kterým jsou problémy občanů vzdáleny jak druhý konec vesmíru, kteří lžou a kradou, a kteří se zcela liší od těch, které volím já. Nevím, proč lidé věří v Krista nebo Alláha, když je přeci jasné, že duše pokračuje dál v jiném těle. Nevím, proč někteří hledají smysl života v hromadění majetku, v pocitu vlastní výjimečnosti nebo jiní v jídle, další v sexu či módě. Čili v tom, co je zabíjí anebo oblbuje. Nevím, co baví lidi na tom, když pracují coby revizoři, vojáci, vězeňští dozorci nebo exekutoři. Ale snažím se je pochopit.

 Doufám, že i oni mne. Protože já se občas zapomenu oholit, převléknout do čistého prádla, vyčistit si zuby, vzít si nový kapesník, chodím nevkusně oblečen, někdy z roztržitosti někoho nepozdravím, občas je na mně poznat, co si o kom myslím, když se rozčílím, nevidím si do huby, zapomínám přát k narozeninám i svátkům a nevím, co jsem kdy a komu slíbil. Jsem zkrátka lidská zrůda, která může být ráda, když se nad ní druhý člověk slituje a nechá ji existovat.

 Proto si zpívám. Všude a vždy. A může se zdát, že nemám proč.