Zkreslené vidění – Půl sklenice

Zdali je sklenice poloplná nebo poloprázdná, záleží na úhlu pohledu a nastavení člověka. Ale jestli je vůbec o co stát, o tom rozhoduje obsah.

Jaký je stav naplnění sklenice vypovídá o postoji k životu. Člověk při hodnocení situace vidí buď více jejích horších stránek nebo převahu kladů. Neboli a velmi zjednodušeně – je buď optimistou či pesimistou.

Ovšem záleží i na tom, co obsahuje. Budu-li mít kýbl splašků a štěně piva, budu rád, když kýbl vyleji a štěně vypiju. Kdybych to provedl obráceně, už bych z toho neměl takový požitek. A patrně by mne postihly i žaludeční problémy. Tím chci říci, že je dobré rozlišovat nejen kolik čeho je, ale i jak je to prospěšné a čemu.

Ekonomové ve státních službách nás zahrnují daty o DPH, inflaci, schodku mezinárodního obchodu neboli obchodní bilanci, výši průměrné hrubé mzdy, zadluženosti státu i rodin, počtu exekucí, stoupající životní úrovni atd. Politici nás přesvědčují o svých pravdách, o své dokonalosti a nenahraditelnosti, o stále dokonalejším stavu demokracie, o nezbytnosti mezinárodní spolupráce, o důležitosti svěřit jim rozhodování o našich životech. Sdělovací prostředky o vlastní nezávislosti, vševědoucnosti, nutnosti zaujímat jediný správný postoj, vidět věci tak, jak si jejich ideologové přejí.

Je to všechno jinak. Nemusím si ani vymýšlet nějaké konspirační teorie. K rozeznání důležitosti a smyslu okolního dění stačí používat mozek  a nespoléhat přitom na jediné a protežované informační zdroje. Pak tedy vím, že výše DPH ani průměrné hrubé mzdy nemá přímý vliv na mou spokojenost, a i ostatní ekonomické ukazatele mne šťastného neudělají. Kdybych věřil politikům, musel bych být slepý, hluchý, němý a ještě k tomu hodně naivní a poté i dost flustrovaný. Proto dělám vše pro to, abych si věděl rady bez nich. Ačkoli je to těžké, neboť jsou velmi vlezlí, vlivní a coby hybatelé státní moci agresívní. Sdělovací prostředky mají mou důvěru asi takovou, jako horečnaté sny během angíny.

Mohl bych mluvit například ještě o sousedech, MHD, vztazích v rodině nebo v zaměstnání, ale záměrně jsem si vybral to, s čím nemohu nic moc dělat, a přesto se každého dotýká všude a stále.

Čulibrk poznamenává, že nestačí leckdy ani znát obsah sklenice. Jde i o to, čí je.