Zkreslené vidění - Pravda a láska

Aneb další marné a nic neřešící zamyšlení nad dosud posledním zablýsknutím celonárodního optimismu a postupným propadem do současné podivné reality. Neboli - kde je nepřítel?

 Každá generace by si měla prožít aspoň jednu revoluci. Nebo něco podobného. Aby na nějakou dobu mohla věřit, že svět spěje k lepším zítřkům. Ono to pak sice vždy dopadne jinak, než si nadšené davy v ulicích představují, ale oněch několik chvilek optimismu za to stojí.

 Jak by to bylo krásné, kdyby platilo ono heslo, pod nímž se udál převrat hbitě nazvaný Sametová revoluce. Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí! Nejsme jako oni! Což nám vštěpovali řečníci na náměstích snad proto, aby komunisté byli uchráněni před lynčem. Slušní lidé volili Občanské fórum a všichni jsme věřili v demokracii, svatost Václava Havla a čestnost nových politiků.  

 Někomu trvalo vystřízlivění déle, někdo prohlédl dříve. Stejná droga působí na každého jinak. Realita je jiná, než jakou nám slibovali věrozvěsti sametové budoucnosti. Nedohnali jsme a ještě dlouho nedoženeme ba ani Rakousko. Několik desítek lidí závratně zbohatlo, několik milionů lidí bylo okradeno. Opět se klaníme před zahraniční vrchností, tentokrát z EU. Ale ona ani ta domácí není o moc lepší. Z Česka jakožto montovny Evropy se pozvolna stává Absurdistán, kde ohlupované obyvatelstvo jásá nad zvyšující se životní úrovní, o čemž je přesvědčuje televize, zatímco každý i vypnutý mobil na člověka prozradí, jakým papírem se utírá na záchodě a co bude zítra jíst. George Orwell byl génius.

 Stala se spousta chyb a omylů, ano. Komunisté nebyli postaveni mimo zákon, ani se nekonaly žádné zásadní soudní procesy. Až na několik výjimek. Kuponová privatizace znamenala krádež století. A rozdělení Československa? Je k něčemu senát? A co poslanecká imunita? Dosud nemáme zákon o referendu. A hromada dalších neuvěřitelností. Stalo se.

 Souhrou okolností a snad i náhod se událo, že prostý lid objevil kouzlo internetu a sociálních sítí. Hned jak si toho povšimly sdělovací prostředky, začaly přiživovat přirozené tendence lidské povahy. Touhy vynikat, být chválen, obdivován, moci být někým jiným, anonymním  atd. Z čehož vznikly sociální bubliny. Zhrubla komunikace. Vyhrotily se názorové rozdíly. Podhradí se sváří mezi sebou a podstatné věci unikají pozornosti. Tak to mají rádi držitelé moci. Společnost je rozdělená a dlouho ještě zůstane.

 Nepřítel se dnes nepozná podle uniformy. Ani podle stranické legitimace. Může to být třeba soused na patře, nebo ta sympatická slečna s jezevčíkem. Nebo kdokoli jiný.

 Ale opravdu potřebujeme nepřítele?

-------------------------------------------------------------------

Dodatek dvacátý – Leden, do mlhy jedem

 Tedy i já přeji pěkný rok 2022. Ačkoli tuším, že to dopadne jako s většinou novoročních předsevzetí, která bývají hezká, potřebná a snad i upřímně myšlená, ale už v půli ledna raději tiše zapomenuta. Leč brod je ještě daleko, tedy nestahujme předčasně kalhoty.

 Nejsem volič a natož fanoušek premiéra Petra Fialy, nicméně když manželka Milenka odběhla od televize uklidit nádobí z myčky, slyšel jsem ho vítat nový rok proslovem k divácké obci.

 Kdybych byl přiletěl z jiné galaxie, naučil se rozumět česky a vydržel těch několik minut udržet pozornost – byl bych nadšený. A nejen to. Ihned bych zašel za tímto moudrým reprezentantem všeho odpovědného lidu plácku Čechomoru a domluvil s ním mezidruhovou spolupráci. Jistě svá slova myslí upřímně a realisticky. Tolik sladkého dobra jsem si neužil ani na Medové planetě, když tam přiletěl Ládínek Smolík se psem Zorrem. Jak jen jsou asi šťastní a spokojení ti, kterým vládne taková smysluplná a učená postava!

 Jsem ovšem obyvatel Protektorátu, a tento pán je mi nepříjemný dlouhodobě nejen programem své strany a zvoleného slepence, ale i způsobem vystupování. Proto vím, že z mého hlediska mu lze věřit nejvýše čtyři slova, která cituji: „Já vám chci slíbit.“. Jako každému, kdo dosud v této funkci působil. Ale třeba se pletu. I zázraky se někdy dějí, což je čas od času ochotna i nucena přiznat i křesťanská církev. V tom případě rád připustím svůj omyl. Ba i se omluvím za malomyslnost. Vydrží mu sto dní zdání svatosti?

 V kampani Covid-19 zatím nevidím nic převratně nového. Až na to, že už začíná toto téma nudit i zdejší přispěvatele. Ale mám za to, že ona hrůzoakce má i některé klady. Dnes zmíním alespoň jeden. Lidé zjistili, že myslet vlastním mozkem není vůbec k zahození. Tedy ti, kteří odolali bludům na ně shora padajícím.

 Přes mírně optimistické vyznění tohoto dodatku se loučím jako obvykle.

 Lidstvo je schopno degenerovat velmi rychle.

 Slituj se Bůh nad pouští!