Zkreslené vidění – Párky

Opravdovost je vzácná. Za vše se dnes hledá náhrada. Často se to až přehání. Proto se prodává máslo s máslovou příchutí, káva bez kofeinu, funkční prádlo nebo pravé české buchty. Je libo lihuprostou alkoholickou Whiscolu?

 Jíme všelijaké věci. Většina z nás nakupuje v supermarketech potraviny, o kterých kdybychom věděli z čeho a jak se vyrábějí, zdaleka bychom je obešli. Netvrdím, že konzumujeme jedy, ale k jídlu nevhodných amarónů najdeme v regálech dost.

 Původně jsem chtěl psát o tom, že čokoláda koupená v německém Kauflandu chutná zcela jinak, než ta samá z naší prodejny. Ale nápravu v této věci si vzala za svůj úkol už paní Jourová. Před několika lety. Což dopadlo jako vše, co se dělá jen kvůli hlasům voličů. Tedy nijak.

 Místo opravdových věcí se roztahují po světě náhražky. Začalo to bakelitem. Umělé hmoty měly nahradit dřevo, kov, sklo, tkané látky a snad i uhlí v kamnech. Výroba stála téměř nic a podobné to mělo být i s cenami pro spotřebitele. Ale soudruzi z NDR někde udělali chybu. Praskalo to, smrdělo to, bylo to nevkusné. Drahé umělé věci přestaly být populární. Přesto jich je tolik, že nevíme co s nimi.

 Vše, po čem je poptávka, se nahrazuje něčím jiným, levnějším, dostupnějším. Proto je na salámu uvedeno, z kolika % masa je vyroben. Proto se z tvrdého chleba po rozemletí vyrobí další čerstvý kousek. Proto instantní káva má máloco společného s kávou, pivo s chmelem a jablky vyhnanými chemií i červ pohrdne. Za středověku nepoctivé pekaře a šenkýře máčeli v koších ve Vltavě, ale to bylo kdysi.

 Náhražky jsou všude kolem nás, jen jsme si na většinu zvykli natolik, že už je ani nevnímáme a nevadí nám. Jesličky a školky coby náhrada za mateřskou péči. Škola a vůbec celý systém vzdělávání jakožto náhrada za předávání zkušeností a dovedností z generace na generaci v rodině. Takzvaná zastupitelská demokracie není nic jiného, než projev lenosti myslet, zbavování se odpovědnosti a ponechání za sebe rozhodovat jiné.

 Vztahy, soucítění a blízkost nahrazujeme konzumem a prožívání přizpůsobováním se zástupu, k němuž chceme patřit. Systém, náhražka našeho myšlení, rozhoduje za nás, zdali budeme žít v blažené nevědomosti, čemu budeme věřit, jaké velikány uctívat, které státníky a národy mít za nepřátele, a pod jakým praporem a za co jít do války. Necháme-li se znásilňovat systémem, může se jednomu lehce stát, že se některého dne probudí třeba v sovětském gulagu roku 1950 coby německý zajatec.

 Nesmysl, že? Opravdu? Věříte v párky z masa?