Zkreslené vidění - Nevěř všemu

Není všechno takové, jak se zdá. A je nebezpečné věřit, že politici, stát a systém jsou tak svatí, za jaké se prohlašují. Vlastní mozek je nejlepším přítelem a rádcem. I tak nevěř všemu.

 Jsou lidé, kteří mají za bernou minci jen to, o čem se můžou na vlastní oči přesvědčit. Nebo co jim tvrdí oficiální propaganda. Že jsou mnohdy obětí sebeklamu a neškodilo by jim zapojit i další smysly, především však mozek, si těžko uvědomují. Pokud vůbec.

 Starší lidé spíše uvěří tomu, co čtou v novinách nebo co se dozvědí z televizních novin. Je to proto, že dříve člověk lehce poznal pravdu od lži. Ta bývala průhlednější, ačkoli o to více vnucována. Dnes si v informační džungli člověk není jistý ani tím, zda bílá je bílá a kde je západ a východ. Polopravdy připouštějí, že zloději jsou vlastně stejní lidé jako my, jen špatně vychovaní, komunismus nebyl špatný, jen se někdy někdo spletl, nebo že koncentrační tábory byly cosi jako odborářská rekreace.

 Mladým lidem schází zkušenost. Proto se dají snadněji strhnout apely na čestnost, demokracii, pravdu a odpovědnost, čehož využívají politici i různé jiné nátlakové skupiny a protestní hnutí. Nemají za sebou mnohá zklamání, proto volí profláklé postavy, zažívají pocity sounáležitosti na náměstích a mají za to, že dělají dobrou věc. Že jsou zneužíváni jim dojde až za několik let, některým nikdy. Jsou také lehce tvární a přístupní novým informacím. Proto z nich už od školky stát vychovává tupé a dobře ovladatelné stádo. Dokladem budiž výsledky mezinárodního srovnávání úrovně školní výuky. Místy jsme na úrovni rozvojových zemí.

 Přesto nelze každého házet do jednoho pytle. Jsou lidé, kteří dobře vědí, že podstatné věci jsou skryté a neviditelné. Jsou to nábožensky věřící, umělci a další, kteří používají fantazii. I ti, co používají zároveň i intelekt. Třeba architekti, lékaři nebo vědci. Tedy ti úspěšní. Nicméně je to případ od případu.

 Většině lidí stačí vmísit se do davu, nevyčuhovat z něj, nedávat najevo jak moc se jejich názor liší od všeobecně přijímaného a na pokyn poslušně zabečet. Opět se přibližujeme husákovým normalizačním 70. a 80. letům. Ani ti komunisti ve vládě a sněmovně nám nescházejí. Snad mnozí z nich o svém zabarvení sami nevědí. Doma není ovčín a na chatě nebo na zahrádce nám politika může vlézt na záda.

 Čulibrk nevěří všemu, ale zároveň se obává nevěřit ničemu.

 A polopravda je horší, než lež.