Zkreslené vidění – Nerozhodnost

Nerozhodný člověk je pln pochybností o správnosti své volby. Mnohdy až natolik, že už ani žádnou volbu nemá. Což je ještě stále dobré. Špatné je, nemá-li už ani východisko.

 Nerozhodnost je vlastnost, která věru nikoho nezdobí a svého nositele okrádá o čas, peníze i příležitosti. Nerozhodný člověk patrně postrádá více sebejistoty, důvěry ve vlastní úsudek.

 Sám jsem měl takové podivné období kdysi dávno ve škole. Projevilo se to například při zkoušení z přírodopisu. Kdo se přihlásil sám, mohl si někdy vybrat otázky. Oblíbení bývali třeba různí savci. Ale než jsem se odhodlal nechat se tasit, zbyli na mne láčkovci nebo řasy. O kterých dodnes vím jen starou bačkoru. Naštěstí šlo o období dočasné.

 Ačkoli nevím. Když jsem se měl v osmé třídě rozhodovat, kam se hlásit po škole, opravdu jsem nevěděl. Není to ostatně brzy chtít po čtrnáctiletých dětech nějaké odpovědné rozhodnutí? Proto za několik let skončím svou profesní kariéru coby povrchový horník. Bylo by mi lépe, kdybych se po vyučení zatoulal eventuelně k divadlu nebo se živil coby vekslák?

 A také dost dlouho mi trvalo, než jsem získal více mužského sebevědomí. Po vojně se všichni kamarádi začali ženit. A jak jsem se tak rozhlížel kolem, každá známá holka už něčí byla. Nerozhodnost jsem asi překonal na pionýrských táborech. Vymýšlet program partě svišťů, udržet je i sebe v dobré náladě a zdraví a nezešílet z toho, si kromě jiného žádalo i určitou ráznost a sebejistotu. Což se mi pak hodilo i u vlastních dětí.

 Několik posledních let vystupuji se svými písničkami všude, kde je to jen možné. Až se někdy sám divím, kde beru tu odvahu. Hrát na kytaru neumím, zpívat neumím, polykám koncovky a není mi ani moc dobře rozumět… Jen ty texty jsou geniální. Ale slova poslouchá už pouhých několik málo fanatiků češtiny a slohu. Jak lidi v publiku přimět poslouchat špičkovou kvalitu mých písní, když nejsem ani krásná blondýna? Měl bych jim být aspoň vděčný, že mě snesou a rovnou nevypískají či nevynesou.

 Nerozhodní lidé nemají šanci se uplatnit na vedoucích místech a v politice už vůbec ne. Ani by se o to raději neměli snažit. Což doporučuji poučen vlastní zkušeností. Z touhy vést nějaký pracovní kolektiv mne vyléčilo mé tříleté působení ve funkci mistra odborného výcviku těsně před převratem v roce 1989. A být angažovaný v politice jsem si zakázal. Nerad se stydím ba i sám před sebou. Vlastně – to především.

 Dělám dobře? Můžu být spokojený?

-----------------------------------

P.S. - Zkuste kliknout na mou fotku vpravo nahoře.