Zkreslené vidění - Neodhalená lež

Náš svět je plný klamů, iluzí, zdánlivosti a našich předsudků. Neboli všechno je jinak. Ovšem většina lidí netouží poznat pravdu. Je to nepohodlné. Protože pravda bolí a vytváří nejistotu.

 Všechno je jinak. Neboli co jste si doposud mysleli o světě, dějinách, nadějných vyhlídkách, svém životě i správném chování bylo vylhané, v lepším případě pomýlené.

 Každý z nás to zažil už několikrát. Napoprvé byl pro mne šok, když jsem zjistil, že táta a máma vůbec nejsou vševědoucí ani nejchytřejší lidé. Dlouho to tajili, ale definitivně se to potvrdilo nejpozději ve druhé třídě. Myslím, že jsem tehdy měl za domácí úkol nějaké rozdělování slov na slabiky. Nebo snad množiny? Opravdu už nevím.

 Někdy v té době jsem začal pochybovat o Ježíškovi. Mou víru v nadpřirozené bytosti nahlodávaly i gangy falešných Mikulášů a šeptanda zběhlejších spolužáků. Ačkoli tmy se bojím dodnes. A oprávněně. Prst v rozespalosti ukopnutý o nábytek bolí víc než kousnutí upíra. Asi.

 Pamětníků pro komunisty zlatých časů ubývá, a už jen málokdo si vzpomíná, jak nám rudí vládci slibovali (nebo vyhrožovali?) ještě v šedesátých letech, že už příští generace se dožije komunismu. Dlouho mi připadalo, že jsou to jen ideologické žvásty a zbožná přání tehdejších soudruhů. Zvláště po listopadovém převratu se něco takového zdálo jistě vyloučeno. Nicméně postupem času zjišťuji, že oklikou přes divoký kapitalismus se do ráje oněch kreatur blížíme. Jen se už krysaři nečervenají. Zezelenali, lež povýšili na vědu, propagandu na pravdu a sociální inženýrství na státní doktrínu. Dělají to na vyšší úrovni, než kdysi, to je nutno uznat. A pokud se včas z hypnotického spánku neprobereme, budeme mít pak co dělat, abychom se z bažiny vyhrabali.

 Ještě dneska je spousta lidí, kteří žijí v zajetí svých kdysi nabytých přesvědčení a klamů. Lidí věřících ideologiím, jež svoji zhoubu již prokázaly. A nemluvím jen o komunismu a nacismu. Lidí, kteří se tupě podvolí vyšší moci. Což znamená především státu, zaměstnavateli, veřejné psychóze. Co si budeme povídat o kampani nazývané Covid-19, že? Lidí přebírajících názory a hodnocení sdělovacích prostředků. Lidí lehce ovlivnitelných a proto snadno zneužitelných.

 Čarodějnice, bludičky, hejkaly, čerty, polednice, bludné kořeny a další duchy a bubáky jsme nechali ve středověku a v pohádkách. Alespoň si to myslíme. Pokud dnes v lese na palouku potkám víly nebo jinde bezhlavého rytíře a zmíním se o tom komukoli, zeptá se mne, co beru za prášky.

 Ale inkvizitory jsme ve středověku nenechali. Stejně jako dráby, katy, udavače a jinou špínu dní.

-------------------

Čulibrk použil aforismus pana Jana Sobotky. S jeho laskavým svolením.