Zkreslené vidění – Král je nahý

Věříte, že král a jeho suita mají tak skvělé a krásné šaty, jak se nám snaží namluvit jejich patolízalové? Proč nevěříme vlastním očím a svému rozumu? Zasloužila by ta verbež něco jiného, než volání sláva? Existuje spravedlnost?

 Králové a vládci vůbec si dnes dávají moc dobrý pozor, aby na sebe nadmíru neupozorňovali. Protože ani titul, ani postavení nebo původ nedává jistotu, že výsady a požitky z nich plynoucí budou věčné. Trpělivost poddaných má totiž své meze, a když je panovník špatně odhadne, může se mu to stát osudným.

 Vždy, když už ani ti nahoře nedodržují svá vlastní pravidla, když káží vodu a pijí víno, když se cítí být neomylní a vševědoucí, či se začali považovat za nadlidi a pohrdání plebsem je na nich viditelné jak saze na andělech, není už režim daleko od pádu a páni od pekla.

 Pro příklad nemusíme chodit nijak daleko. Mnozí z nás ještě pamatují zatuchlou nehybnost věčných normalizačních časů, povýšenost většiny komunistických papalášů a rezignované přizpůsobení se porobeného lidu režimu, který čerpal své sebevědomí z později téměř skryté přítomnosti okupantských tanků. Kdo nechtěl mít potíže, musel do nějaké míry na souhlas alespoň pokývat hlavou a panstvu se uklonit. Nebo minimálně občas zavřít oči. Král byl sice nahý jako všichni na hradě, drábi zkorumpovaní, hradby z hlíny a bláta a špína ze všech koutů léta nevymetená, ale až když padaly hlavy v okolních královstvích, začaly se ozývat hlasy z našeho davu. Vyděšení potentáti stáhli hlavu mezi ramena, marně zatoužili po neviditelnosti a z hradu utekli. Pozdě, ale přece.

 Vývoj jde ale dál. Samozřejmě, že hrad nezůstal opuštěný. Tak dlouho jsme byli nadšení a opojení novým králem, kterého nám prý i Poláci záviděli, že jsme si ani nevšimli, že vládu nad mocnářstvím převzaly zahraniční mafie a zase po několika desetiletích jsme se stali Protektorátem bez vlastní suverenity. Kdo sedí na trůnu je celkem jedno. Dvořané tančí nazí jak zakleté loutky a z podhradí a celého kraje se znovu ozývá nespokojené brblání. Opět se cítíme jako nesvéprávní poddaní a marně se snažíme křičet, že král je nahý jako všichni okolo. Tedy jen někteří. Protože je to jako vždy. Ještě nás stále není dost na to, abychom byli pořádně slyšet.

 Ačkoli… věříte v revoluci? Myslíte si, že už jste nějakou opravdu zažili? A v demokracii? A tady jste ji někdy někde viděli? Existuje politik, který se alespoň trochu snaží sloužit svým voličům? Věříte v karmu a reinkarnaci? Překvapuje vás zítřek?

 Dělá se vám často špatně?