Zkreslené vidění – Domluvím se

Každý se někdy mýlí. Jsou ovšem lidé, kteří by to nikdy nepřiznali. Domluvit se lze téměř s kýmkoli, kdo o to stojí. Jen ne s tím, kdo musí mít pravdu.

 Jsem povahy klidné a snažím se vyjít s každým. Někdy to ovšem možné není. Po takovém poznání je nejlepší řešení debatu ukončit a vzdálit se, propříště se ani nepřibližovat. Nicméně jsou situace, kdy není vyhnutí se střetu možné.

 Mýlit se může každý. Ne každého na to ale lze upozornit. Například během let školní docházky jsem se od kantorů dozvídal, že nejdůležitějším předmětem je matematika, jindy dějepis, pak zase zeměpis, že se neobejdu bez tělocviku, či  znalosti českého jazyka. A tehdy, jak jinak, ruštiny. Každý z nich považoval svůj předmět za nepostradatelný, ostatní jen za doplňky. Nikomu z nich bych se to ani neodvážil rozmlouvat. Ostatně čas míru nezbytnosti jejich oborů prověřil.

 S normálními lidmi jde zavést hovor jiným směrem, k jinému tématu. Lze začít řešit odlišné problémy. Přinejhorším je osvědčeným trikem hodnotit aktuální počasí. V žádném případě se nesnažím kohokoli o něčem přesvědčovat. Je to totiž nemožné a tudíž zbytečné. Navíc hrozí nebezpečí, že si vyrobím nové nepřátele. Ostatně stačí, když se domluvíme alespoň na něčem. Ani sám se sebou se neshodnu na všem, tak co bych po kom chtěl?

 Hůře se dá domluvit s autoritami. Tedy s šéfy a dalšími nadřízenými. Dráby režimu, neboli úředníky, policisty a ostatním státním aparátem. A služebníky režimu, neboli těmi, kteří vykonávají na příkaz shora nesmyslné úkony. Vzpomeňme si na hovadné vyžadování nošení dusítek a hadrů během kampaně Covid-19 nebo apartheid uplatňovaný vůči neočkovaným v téže době. A to ani vůbec nemluvím o trestní odpovědnosti. Zde je opravdu v případě nemožnosti domluvy na místě co nejrychlejší úprk – pokud je to možné. Ale je pochopitelné, že v zaměstnání, s pouty na rukou nebo na lůžku v nemocnici nezbývá než doufat, že se situace obrátí časem k lepšímu.

 Nejtragičtější je, jestliže zloději patřící k politicko-ekonomické mafii mají nějaké dosud nenaplněné vize dobra a ideály, které se snaží prosadit bez ohledu na cokoli. Protože oni jsou nyní těmi, kdo mají pravdu, a to by bylo, aby se jim teď někdo odvážil byť jen říci, že kulička, kterou před sebou valí, je prachobyčejné lejno! Ve státě, kde právo platí jinak pro poddaný lid a jinak pro panstvo, je doba, kdy jsou tací lidé v úřadě, pro každého z nás zmařeným časem.

 Kdo musí mít pravdu, nemá ji zpravidla nikdy.