Zkreslené vidění - Bez spravedlnosti

Spravedlnost, podobně jako láska, štěstí, mír nebo svoboda, není nic, co by člověku shůry spadlo. Bez boje a vlastního úsilí lze čekat jen rozmary osudu, neboli cokoli. A spíše nic dobrého. Často je i veškerá snaha marná.

 Ano. Všechno má své limity, i lidský život. Bez nadechnutí člověk vydrží jen několik minut, já asi tak jednu. Mozek bez přísunu kyslíku funguje snad sedm minut. A jsou prý lidi, kteří se za celý život vůbec ani jednou neusmějí. Je to vůbec možné?

 Jsou věci, bez kterých se obejdu celkem lehce, a nijak mne jejich nepřítomnost netrápí. Vím, že kosmonautem se jistě nestanu, ačkoli jsem po tom kdysi toužil v druhé třídě asi týden. Ani do Ameriky se nepodívám, protože nebudu riskovat, že bych mohl být nějakému úředníkovi nesympatický. Kromě toho, že mi je angličtina stejně odporná, jako ruština. Nebudu neviditelný, nebudu umět létat a s nesmrtelností se nepotkám. Přesněji řečeno, z toho jsem vyrostl. Jako dárek k narozeninám nedostanu helikoptéru, ba i o vznášedle si mohu nechat zdát. Nejsem natolik chytrý ani bezohledný, abych nakradl potřebné milióny.

 A potom jsou věci, které mi scházejí a k nimž se snažím dostat, nebo si je udržet. Souvisejí s duševní pohodou a máme to tak všichni. Takové jako láska, uznání, uspokojení ze vztahů, z díla, ze sebe a světa. Ale dost o mně.

 Jsou lidé, kterým se celý život nedostalo spravedlivé odměny. Některým ve formě trestu, jiným v podobě uznání. Ono vlastně vůbec nejde o ně samotné, ale o zhodnocení jejich činů coby výstrahy nebo příkladu hodného následování. U některých se mínění společnosti dosud nerozhodlo, zda jde o padouchy nebo hrdiny. Jim to ostatně je už jedno. Takový Emil Hácha,  protektorátní prezident za 2. světové války, nebo Edvard Beneš, prezident ČR, natož bratři Mašínové nejsou zdaleka jednoznačně kladné ani záporné postavy českého panoptika. Vlastně ani Dubček a Havel, jehož odkaz si zatím neprošel ani jedním politickým převratem. Nicméně za několik století bude vše jasné. Jakože je dnes největším Čechem Lucemburk Karel IV. a vrahem české kultury páter Koniáš.

 Mnohé jsme ještě dlužni třeba letcům RAF, z nichž se málokterý dožil konce panování rudé šlechty. Uznání se nedostalo politickým vězňům a potrestání jejich trýznitelům. Polistopadoví zloději státu nedostali dosud zaslouženou odměnu. A nemířím jen na Václava Klause a jeho slovenského dvojníka. Stejně jako kriminální živly, které coby politická mafie organizovaný zločin dosud provozují. Současným protektorátním úředníkům se snad dostane ještě za života spravedlivého soudu. Nejsem totiž příznivcem násilí.  

 Melou ještě Boží mlýny?

-------------------

Čulibrk použil aforismus pana Jana Sobotky. S jeho laskavým svolením.