Proč nejsem komunistkou

Strana, která se svého času neštítila vraždit a likvidovat kohokoliv, kdo se jí znelíbil. Ale také strana, která po revoluci nepochopitelně dostala možnost znovu se dostat k moci. Komunisté.

Fronty na banány, na mončičáky a na vložky. To znám z vyprávění svých rodičů. Díky Bohu jsem tuto dobu prožila jen jako dítě a neuvědomovala si, že je něco zvrácené. Naše rodina nikdy nic neměla a bolševici ji proto neměli oč připravit. Tedy bavíme-li se pouze o majetku.

Když mi ale táta povídal, jak potají sháněl oblíbená a zakázaná elpíčka, jak nemohl vytáhnout paty ze země a musel se učit tolik nenáviděnou ruštinu, je to jen zlomek toho, nad čím rozum stojí. Rozum člověka, který většinu svého života prožil mimo totalitu. 

Přítelova rodina na tom však byla o něco hůř. Bolševik jí zabavil nemovitosti, které rodina nabyla podnikáním během první republiky, a dědu mého druha režim poslal do uranových dolů. To vše jen proto, že měli majetek, vůli pracovat a zhodnocovat nabyté peníze.

Po více než čtyřiceti letech tyranie a znásilňování člověka v jeho nejhlubší podstatě se v lidech probudila obrovská síla. Síla dostat režim na kolena a donutit ho kapitulovat.

Jak je tedy nyní, dvacet let po Sametu, možné, že komunisté stále žijí? Že je necháváme žít?! Ne jejich stoupence (ti budou žít vždycky), ale komunistickou ideu zhmotněnou do politické síly, která má právo podílet se na chodu našeho státu! Proč myšlenky marxismu-leninismu v hlavách rudých demagogů dostávají prostor ovlivňovat legislativu svobodné a demokratické země?

Vždyť komunisté dokázali připravit úplně každého úplně o všechno. I ty nemajetné. Sebrali lidem svobodu rozhodování, naději a všechnu lidskou důstojnost. Udělali z nich otroky systému a svázali je strachem.

Asi těžko po případném znovunástupu bolševika k moci začnou politické procesy a justiční vraždy. To je ale chabý důvod pro to je volit. A komunistické vize? Nikdy se nikomu nepodaří zajistit práci pro všechny a nikdy nikdo nedokáže, aby si všichni byli rovni. To prostě z podstaty fungování jakékoliv společnosti není absolutně možné.

A když pak člověk zjistí, že "programovým cílem KSČM je socialismus, demokratická společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní...", musí mu být okamžitě jasné, že to nejde dohromady a že komunisté prodělali pouze facelift (a to ještě nepříliš povedený), za kterým se skrývá pořád ta samá utopie.

P.S.: "Metoda komunismu je široce založený pokus o mezinárodní nedorozumění; je to pokus roztříštit lidský svět na kusy, které k sobě nepatří a nemají si co říci. Co je dobré na jedné straně, nemůže a nesmí být dobré na druhé straně; jako by nebyli tedy i tam lidé fyziologicky a morálně titíž." (Karel Čapek)