Do Albánie autem - 1.díl: Na cestě do Makedonie
Ano. Odpovědí jsou dvě země v titulku: Albánie a Makedonie.
Nabízí se otázka: Proč cestovat právě do zemí, které umožňují vstup bez testu? Vždyť přece stačí jít na výtěr z mozku a můžete jet skoro kamkoli.
Odpověď je prostá: Je tu poměrně přísná korelace mezi omezeními vstupu do země a omezeními na místě.
A pak je tu ta volnost. Volnost pohybu mezi sousedícími zeměmi, které test nevyžadují.
I když, jak ukážu později, ono to až tak jednoduché být nemusí.
A tak je tu čtvrtek 29. dubna 5:50 a my, naše čtyřčlenná cestovatelská skupina, vyrážíme na jih, zatímco v Brně pomalu začíná den. Před námi je cesta do Kumanova v Makedonii, nebo jak se dnes má správně říkat, v Severní Makedonii, dlouhá 1105 km. Ne, že by se nedalo za den dojet do Albánie, nicméně podobně dlouhá cesta do Albánie trvá o dvě hodiny déle, přičemž posledních 300 km je bez dálnice a vezme 5 hodin a znamená jedno překročení hranic navíc.
Proti tomu “makedonská varianta” je celá po dálnici, proto může optimisticky vzít 11 hodin. Co si budeme ale povídat, tyto odhady jsou dnes dosti na vodě, protože po cestě jsou 4 státní hranice, dvě milionové metropole, které trpí na dopravní zácpy, a navíc já nikdy nebyl v Srbsku, proto moc nevím, co jako řidič mám čekat od srbských dálnic.
Zastávka první: Lanžhot/Brodské. Na české straně nikdo, na slovenské sedí pohraničník, který sotva pozvedne obočí poté, co se na otázku, kam jedeme, dozví, že do Makedonie. No stress, jedeme dál. To Maďar, ten nám věnuje zhruba dvakrát tolik času. Procentuálně je to sice velká změna, ale absolutně je to pořád sotva 100 sekund. Vyfasujeme kartičku Only for Transit a mapu, po jakých komunikacích se smíme pohybovat a kde můžeme tankovat. A tak v Maďarsku přinese zdržení jen zhruba dvacetiminutová kolona na okruhu Budapešti.
Na první větší zdržení se tak schyluje až na dálničním přechodu u Subotice. Ale ani tady, alespoň pro tentokrát, žádný větší zádrhel. Navíc je třeba pouze ukázat techničák se zelenou kartou (která je bílá) a demonstrativně otevřít zavazadelník. Poněvadž tuto proceduru absolvují všichni, a někteří důkladněji, přináší hraniční přechod prostoj asi tak 15 minut.
Největší komplikací na cestě do Makedonie je tak až 30 minutové zdržení v Bělehradě. Bělehrad nám zpestřuje cestu naváděním na nedokončený okruh. Výsledkem je tak otravná zajížďka po obchvatu, který je z poloviny hotový a z poloviny je staveništěm. Poučení je tedy prosté: Nejedete-li v té nejhorší špičce, nebojte se použít A3, která vede skrze Bělehrad.
Srbské dálnice se nedají považovat za úplně špičkové. Platí se tu mýtné a těch necelých 600 km od maďarských hranic k makedonským hranicím vyjde zhruba na 17 euro. Kvalita dálnice je po většinu cesty dobrá, ale překvapí příležitostně úseky, které jsou povážlivě vlnité a povrch se tu rychle mění.
Určitým zpestřením jsou na dálnicích sami Srbové. Je to taková průprava na to, co přijde později. Ne že by na dálnici v Srbsku, tak jako v Albánii, jezdili cyklisté v protisměru nebo že byste na ní potkali stádo ovcí, nicméně nemělo by vás překvapit, že se tu odstupy nedrží, předjíždí se ze všech stran a couvání po dálnici, ve snaze se vrátit na předchozí sjezd, není ničím neobvyklým.
Makedonská bezCOVIDová realita
Je 6 večer a my jsme v Makedonii. Po měsících v Česku a hodinách strávených na dálnicích pěti různých zemí působí vjezd do Kumanova jako zjevení. Město žije. Na silnicích vládne sice anarchie, ale je to anarchie bez agrese.
Ve vinařství, kde budeme nocovat, právě vládnou dva chlapi - domácí a jeho vnuk. Adolescentní mladík mluví hezkou angličtinou, ale my beztak brzo zjišťujeme, že s domácím se dá domluvit panslovanským jazykovým mixem. Euforii z živoucí Makedonie poněkud tlumí fakt, že i zde stále platí zákaz vycházení po deváté hodině večerní. Domácí zmiňuje, že se mají nosit masky, realita je ale trochu někde jinde - roušky nebo respirátory sotva uvidíte jen u strážců pořádku.
Za pár desítek minut sedíme v místním podniku Baba Cana. Všude kolem otevřené obchody, stánky, streetfoody. My si uvědomujeme, že naposledy jsme takhle na jídle byli v prosinci v Albánii. Člověk si najednou připadá jak vypuštěný ze svěrací kazajky.
Místní lehce podroušení štamgasti se hned ptají, kdo jsme a odkud jsme. Když jím dotazy zodpovíme pozvedají pivo Skopsko s výkřikem: Praga! Atmosféra začne být ještě více bujará, když se rozezní lidovka, o které hned referují, že jde o oslavu života.
Den končí kde jinde než u vína pana domácího. Tisícíkilometrový přesun mimo jiné přinesl oteplení o nějakých deset stupňů. Na verandě pana domácího tak u domácího červeného spřádáme další plány. Ty jsou ale prozatím zahaleny do nejistot. Nejistoty jestli se vůbec do Albánie dostaneme.
Jan Vaverka
Kolumbie - 9. díl: Na cestě do Amazonie
Pár týdnů před odletem do Kolumbie psala Lufthansa, že nám ruší let zpátky do Evropy a že můžeme letět o několik dní dříve nebo naopak později. Když to dříve nejde, co s časem navíc?
Jan Vaverka
Kolumbie - 8. díl: Do Bogoty za jídlem
Kulinářská Bogota má vše. Komorní podniky, i obrovskou čtyřpatrovou restauraci, zapadlé bistro s exotickým masem i místo, kam zajít na fermentovanou kukuřici.
Jan Vaverka
Kolumbie - 7. díl: Bogota v jedné fotce
Předešlý blog ukázal Bogotu z různých stran. Co si z toho vzít? Jak jí porozumět? Zkusím na to jít i trochu jinak.
Jan Vaverka
Kolumbie - 6. díl: Poznáváme Bogotu
To takhle jednou v Bogotě.. Tak může začínat spousta našich historek. Ale vážně. Bogota je plná silných příběhů. Jak těch z historie, tak těch co tu napíšete. Začneme od zlata.
Jan Vaverka
Kolumbie - 5. díl: Zpátky do Bogoty
Noční let z Bolívie a pak tak trochu jako bezdomovci v Bogotě, než nás vezmou na milost v hostelu. Plán na první den nemáme, o to zajímavější zážitky nám spontánní přístup nabídne.
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
Srovnání průzkumů: Lidovcům umřeli voliči, Konečná v eurovolbách sráží ANO
Volební modely českých agentur, srovnané redakcí iDNES.cz za celý rok, mají jasno. Hnutí ANO si od...
„Co tým předvádí, je neskutečné.“ Hokejisté bojují o zlato, Staromák je plný
Česko v neděli zažívá hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
ANALÝZA: Boj s korupční chobotnicí. Kyjev vede dvě války, s Rusy a úplatky
Premium Na frontě je jasným nepřítelem Rusko, v Kyjevě úplatkářství. Ukrajinské vedení se tak chtě nechtě...
Programátoři z Úřadu práce. Kvalifikaci změnilo 15 tisíc lidí, chválí si jeho šéf
Zvýšit svou kvalifikaci nebo se naučit úplně nový obor. Úřad práce má projekt za více než 5 miliard...
Útočník v metru ve francouzském Lyonu zranil nožem čtyři lidi
Čtyři lidé utrpěli zranění při útoku nožem v metru ve francouzském městě Lyon. Policie zadržela...
7 tipů, jak na citlivé zuby v těhotenství
Hladina hormonů v těle se v průběhu těhotenství mění stejně jako chutě a jídelníček. Mnoho těhotných také trápí časté nevolnosti. Následkem toho...
- Počet článků 141
- Celková karma 14,26
- Průměrná čtenost 657x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.