Kolumbie - 7. díl: Bogota v jedné fotce

Předešlý blog ukázal Bogotu z různých stran. Co si z toho vzít? Jak jí porozumět? Zkusím na to jít i trochu jinak.

Před odjezdem z Bogoty jsem při pohledu z okna hostelu přemýšlel, jak stručně a úderně popsat tuto bouřlivou a barevnou megapoli. A pak mi to došlo. Mám to přímo před očima. Jedna fotka, na které je skoro vše.

Výhled z hostelu na centrum města

Co to je? Panoramatu dominuje nejvyšší budova Kolumbie. Jmenuje se BD Bacata a má 216 metrů. A především je nedodělaná a tudíž i nepřístupná, čehož si všimnete už z poměrně velké vzdálenosti. Kupříkladu požární schodiště jsou jen obnažené betonové struktury. 

Příběh budovy je podivnou tragikomedií. Španělský developer dostal finance a stavba se rozjela. Jenže finance došly a komplex nebyl zdaleka hotov. V tom někdo dostal spásný nápad - uděláme crowdfunding, lidé se složí a budou mít kus mrakodrapu. A tak se stalo a na konci roku 2016  se psalo o tom, jak celkem 3800 kolumbijců přispělo. Najednou finance byly. Na chvíli. Developer vyhlásil v roce 2018 bankrot s tím, že na dokončení nejsou finance.

Co dále fotka nabízí? Vyfocená je z hostelu v historickém centru směrem do moderního centra. Je na ní budova prokuratury, národní banka i luxusní bytovky o 30+ patrech. Hned v sousedství hostelu je menší modro-fialová bytovka, ale vedle ní taky rozpadající se ruina. To je ta barevnost a sociální diverzita, které jsem zmiňoval. Nad obojím stojí se za to pozastavit.

Průvodce Byron zmíniĺ, že v Bogotě je 10 tisíc bezdomovců. Říká: “Hlavně jim nedávejte peníze, nepomůžete jim, v naprostě většině jsou drogově závislí. Jestli za vámi přijdou a budou škemrat o peníze na jídlo, to jim raději rovnou dejte to jídlo.” Když nadnesu téma sociálních rozdílů a sekuriťáků na každém kroku, dokáže to shrnout do jednoho bodu. Vypráví o tom, jak bezpečnostní služby jsou obrovský byznys, střeží se všechno a všude. Ukáže na univerzitu. Povídá: “Jako všude máme soukromé školství a veřejné. U nás jsou základní a střední školy lepší ty soukromé, zatímco univerzity jsou lepší veřejné. Přesto 65 % míst na univerzitách je na těch soukromých. Veřejné mají omezenou kapacitu a jen tak někdo se tam nedostane. Podívej.” Před námi je Universidad de la Sale, privátní katolická univerzita, která, nebýt nápisu, vypadá soudě dle zabezpečení spíš jak kasárna. Proč tolik zabezpečení? Dnes už je situace jiná, než před dvaceti, třiceti lety, ale zabezpečení zůstalo. Je to velký byznys s velkou setrvačností. Obrovská množství strážců pořádků proto není ani tak projevem nízké míry bezpečnosti, byť jsou určitě i bezpečnější megapole než Bogota, ale spíše tradicí.

Stará Bogota a v ní oplocený a střežený areál univerzity

Pak je tu další aspekt, navazující na pohled na ruinu a vedle ní barevný dům. V Bogotě uvidíte spoustu street artu, ale taky vandalismu, moderních uhlazených budov, ale i hodně svérázných technických řešení. To lze ilustrovat na následující čtveřici fotek, které byly pořízeny chronologicky během hodinové procházky (během té hodiny byla pořízena i fotka univerzity. Kdybych ji sem zařadil, byla by mezi druhou a třetí).

Street art v centru staré Bogoty

Street art v centru staré Bogoty

Ruina budovy pod pergolou v centru Bogoty (v těsném sousedství univerzity)

Justiční palác na hlavním náměstí

Co si tedy z toho vzít? Jak Bogotě porozumět? Je to desetimilionová kolumbijská metropole, skoro na rovníku, ale více jak 2500 metrů nad mořem. Už v tom nemá srovnání. Na jedné straně jde o hnízdo digitálních nomádů a obchodní křižovatku Jižní Ameriky, na druhou stranu má sociální (a jiné) problémy, v mnohém spojené s drogami, v mnohém s bouřlivou minulostí. Byron říká: Kolumbie je země magického realismu. Dost dobře ji pochopit úplně nejde. O tom to asi je.