Kolumbie - 6. díl: Poznáváme Bogotu

To takhle jednou v Bogotě.. Tak může začínat spousta našich historek. Ale vážně. Bogota je plná silných příběhů. Jak těch z historie, tak těch co tu napíšete. Začneme od zlata.

Víte, kde je největší sbírka zlata na světě? V jiném kontextu by ta otázka možná byla zapeklitější. Největší sbírkou se chlubí Museo del Oro, v jehož sbírce je 55 000 exponátů, mezi nimiž nejslavnější je Balsa Muizca, zlatá loďka s postavami (taktéž zlatými).

Muzeum není zdaleka jen o zlatých exponátech. Dává celistvý pohled na historii předkolumbovských civilizací nebo na technologii výroby (metoda ztraceného vosku) a na používané slitiny.

Museo del Oro

V interaktivním posledním patře je obrovská podlahová (fyzická) mapa Kolumbie se zavěšenými ilustracemi a popisy k jednotlivým lokalitám. Vedle je pak z balkonu výtečný výhled na nejvyšší budovu Kolumbie, kterou je BD Bacata. O té více příště.

Museo del Oro

BD Bacata z Museo del Oro

Před Museo del Oro je také místo, kde začínají Bogota Free Tours. Na Free Tours chodíme často. Jde o koncept rozšířený napříč světem. Túra je každý den, ze stejného místa, více či méně ve stejné podobě. Její finanční udržitelnost je postavená na dobrovolných příspěvcích. Ty se samozřejmě různí, přesto je to koncept udržitelný, protože skupiny jsou obvykle velké. Mně to nevadí. Ptám se beztak jako by tam ostatní nebyli.

Naším průvodcem je Byron. Ano jako ten básník. To jsou jeho téměř první slova. Zatímco dává úvodní instrukce uvidíme lamu a přes ni kolumbijskou vlajku. Hned se ptám: “Vy máte v Kolumbii lamy?” a ukážu dotyčným směrem. On, že ne, že to je klasická past na tupé turisty. O pár chvil později potkáváme i lamu se sombrerem v barvě kolumbijské vlajky. Ale pryč od kolumbijských lam.

Lama před Museo del Oro

Byron vystudoval historii a má tak odpověď snad na všechny otázky typické pro tyto prohlídky, a to i ty nevyřčené. Mnohé, když jsou vyřknuty, odloží na později. Bere to postupně od neolitu až po Escobara. Postupně vypráví, že na území dnešní Kolumbie bylo před příchodem Španělů zhruba 150 kultur, které koexistovaly bok po boku. Nevznikla tu žádná velká civilizace, ani sem žádná nezasahovala, byť s nimi patrně určitá míra obchodu byla.

O té pasece, co způsobili na americkém kontinentě Španělé, se toho napsalo mnoho, byť specificky o Kolumbii tolik ne. Přesto je s Kolumbií spojen jeden velký příběh, o kterém slyšel asi každý, El Dorado. Mělo se jednat o město bohaté na zlato, někde mezi Orinokem a Amazonkou. Legenda si žila svým životem, přestože “stála na vodě”. Dnes panuje představa, že El Dorado nebylo město ale  jezero, kam se házely oběti. Spousta dobrodruhů se hnala za přeludem, a mnohdy si u toho počínali bezohledně, na druhou stranu hledání El Dorada vedlo k celé řadě cestovatelských a archeologických objevů.

Druhým velký příběhem je příběh revoluce. Panuje obecná představa, že obyvatelé Jižní Ameriky se probrali na začátku 19. století k revoltě, což spustilo dění vedoucí ke vzniku dnešních jihoamerických států. Jenže, kde se to vzalo? Tak trochu v tom má prsty Napoleon Bonaparte (1769 - 1821), který na chvíli rozvrátil starý kontinent. To byla voda na mlýn několika vůdčích osobností, kteří se příležitosti chopil. Byli mezi nimi Simon Bolívar (1783 - 1830), Jose de San Martin (1778 - 1850), Antonio Jose de Sucre (1795  - 1830), Francisco de Paula Santander (1792 - 1840) a další. 

V případě dnešní Kolumbie se příběh točí hlavně kolem Bolívara. Se Santanderem byli u vzniku Nové Granady, ze které se později stala tzv. Velká Kolumbie. Jenže po smrti Bolívara se začala Velká Kolumbie drolit. Vznikly 3 nové státy: Venezuela (Caracas se na pohled podobal Benátkám, na což název odkazuje), Ekvádor (leží na rovníku) a Kolumbie. Stopou po tomto procesu je nápadná podobnost vlajek těchto tří států. Součástí Kolumbie byla ještě dlouho poté dnešní Panama. Ta se utrhla v návaznosti na občanskou válku, kterou mocně přiživovaly Spojené státy ve snaze ochránit svůj byznys spojený se stavbou průplavu. Otázka zní: Kdo je ale největším hrdinou Kolumbie? Není to Bolívar, ale Santander.

Ptám se proč se jmenuje Kolumbie právě Kolumbie, když sem Kolumbus nedoplul. To Bolívar věděl, jenže v době vyhlašování republiky bylo největší divadlo v Bogotě pojmenované podle Kolumba. “Kdybychom měli přejmenovat zemi, to bychom museli přejmenovat i divadlo..”

A Kolumbie dnes? Byron říká, že dominuje ropa, až pak je kokain. Následují ho smaragdy, nikl, čokoláda, káva, banány, mango, papája a růže. Pokud jde o kávu, Kolumbie je třetím největším exportérem na světě, ale není zdaleka největším konzumentem. Káva se pije na chuť. Je slabá, aromatická, vodová a lehce kyselá. Když se řekne tinto, má se většinou na mysli víno, ale v Kolumbii ne, tam je to káva.

Ptám se: A co ten Escobar? Na rozdíl od Diany (průvodkyně na food tour, která se kroutí se slovy, že o Mr. PE se na veřejnost nemluví), Byron je docela otevřený. Chtě nechtě je to velká kapitola moderních dějin Kolumbie a díky seriálu Narcos jeho příběh viděla půlka planety, byť trochu jinak, než to ve skutečnosti bylo. Byron začne zostra: Není prokázáno, že Escobar odpálil justiční palác (tak jak podsouvá seriál). Nebylo to ani v jeho zájmu. Kolumbie byla rozbitá a paramilitantních skupin tu byla spousta. Přesto Escobar změnil zemi hodně. Když už nic jiného, tak tím, že se v Kolumbii začala pěstovat koka. Tu musel zpočátku dovážet. 

Bogota má specifické klima. Od 5°C do 25°C, cokoli mimo je anomálie. Jak říká Diana později, pod 15°C je chladno, nad 20°C je teplo. V Bogotě praží i prší. A když prší, prší obvykle odpoledne a mnohdy opravdu hodně. To se ukáže i během této prohlídky. Den předtím jsem se dal ostříhat, protože máme namířeno do Amazonie, kde bude teplo. Během třech hodin jsem se spálil přes ostříhané vlasy i promokl na kost.

Podobné schéma má i naše cesta na Montserrate. Monserrate je takový bogotský Hostýn, akorát, že má přes 3150 metrů a vede tam lanovka a zubačka. A mimo to schodiště, kde si Red Bull rád dělá marketingové exhibice. Vršek je trochu jako lupark, ale za ten výhled na Bogotu to stojí. Jen mějte na paměti, že počasí se tu mění ještě větším kvapem než dole ve městě.

Lanovka na Montserrate

Montserrate

Kolosální průtrž zastine i nás. Bogota je v kopci, proto na silnicích vznikají řeky nebo laguny. Je to výjev, jaký jen tak nepoznáte. Voda je najednou všude.

Krátká za to intenzivní průtrž v Bogotě

...a pak je rychle po všem a svítí Slunce.

Krátce po průtrži

..a pak to zase propukne. Tentokrát to vypadá, že bude pršet delší dobu. A tak jdeme do Boltero Museum. Četl jsem o něm v průvodci, a tak trochu vím, co čekat, ale pro Ondru, který nejen že je vnímavější, ale také se tolik nevystavuje očekáváním, je to trochu překvápko. 

Fernando Boltero je nedávno zesnulý umělec, jehož díla hýří ironií, groteskností a sociální kritikou. Tak to vystihuje wikipedie. Co to znamená? Wiki píše, že “předměty jsou proporčně předimenzované”. Co si pod tím představit? Už jsem tu fotku jedné jeho sochy měl, byla to socha Centruriona v Jerevanu. Ani to vás ale nepřipraví na ten bizár. Pojem “předimenzované” totiž může být zavádějící. Ostatně posuďte sami: 

Mona Lisa v Boltero Museum

Boltero Museum

Boltero Museum

Mojí favoritkou je právě “Mona Lisa”. Znamená ta “nadýchanost” postav něco specifického? Byron odpovídá, že o tom neví. Že dílo má pohlížet na celou řadu věci, mj. i optikou sociální kritiky, nicméně nikde není řeč o tom, že by nadměrné proporce měly samy o sobě říkat něco navíc, spíš je to jen “podpis” autora.