Vytlačí nás řidiče cykloteroristé ze silnice do škarpy?
Ne, nemám rád slovo cykloterorizmus a ani dělení společnosti na nesmiřitelné tábory, ať už se tak děje v jakékoli oblasti. Obávám se však, že právě projednávaný zákon o povinném odstupu metr a půl při předjíždění cyklistů spíš přileje olej do ohně, než aby zvýšil něčí bezpečnost.
Patřím do obou táborů, jsem řidič i cyklista. Respektive bývalý cyklista, ale říká se, že kdo se jednou naučí jezdit na kole, už to nikdy nezapomene, takže je to v zásadě jedno. Na kole jsem brázdíval zejména silničky v Posázaví za svých mladých let, když ještě neexistovaly cyklostezky a když byl provoz o hodně řidší než v současné době.
Tehdy to bylo vůbec jiné, nebyly žádné vytuněné cyklistické kombinézy, o helmách ani nemluvě. Člověk si pomocí moderní techniky nemohl počítat, jestli dnes ujel víc kilometrů a zdolal víc kopců než den předtím, a pokud náhodou zabloudil, neměl k dispozici chytré krabičky, které by mu radily kudy dál. Jenomže mně to nevadilo, prostě jsem si sichrhajsou sepnul dole gatě, aby se mi nezamotaly do řetězu, naskočil na svou stařičkou Esku a šlápnul do pedálů. Buď se jen tak kochat přírodou, dojet na to či ono místo a podívat se, jak to tam vypadá, zajet babičce do města Sázavy pro něco do krámu nebo sjet k řece Sázavě se vykoupat. Jezdíval jsem hlavně sám, někdy s kamarádem a později se svou budoucí manželkou Soňou.
Řidiči mi nevadili. Když na mě někdo zatroubil, bral jsem to jako signál: „Hele, kluku, bacha, jsem za tebou, tak ne abys udělal manévr a vjel mi rovnou před auťák.“ A jen tak zlehka jsem mávnul levou rukou podél těla odzadu dopředu, abych mu odpověděl: „Jen jeď, panáčku, však já o tobě vím.“ Ale jo, přiznám se, že jak s tím kamarádem, tak i se Soňou jsme to občas vzali vedle sebe, tak jak se to správně nemá dělat. Ale to byly spíš výjimky, a když něco jelo, snažili jsme se honem vrátit zpátky jeden za druhého.
Řídit auto mě už před autoškolou začal učit můj tatík, párkrát mě na tajňačku posadil za volant našeho embéčka na těch samých silničkách, na kterých jsem jezdíval na kole. A vždycky mi kladl na srdce: „Honzo, při předjíždění cyklistů si dávej obrovského majzla, nikdy nevíš, jak se zachová, může se třeba ohlídnout a nečekaně ti vybočit rovnou do cesty.“ Dodnes si pamatuju, jak mě jednou vynadal, když jsem nějakého človíčka na kole minul tak sotva o půl metru. Tahleta taťkova výchova mi nějak přešla do krve, a i když si to neměřím, dodnes ty cyklisty objíždím velkým obloukem bez ohledu na nějaký zákon.
Jo, takhle nějak to tehdy v pohodě fungovalo a s o něco větší opatrností by to šlo i dneska za daleko hustšího provozu aut i bicyklů, kdyby… Kdyby krom normálních, opatrných a ohleduplných lidí neseděli za volanty a za řídítky magorové, kteří si myslí, že jim ty silnice prostě patří. Mám jejich kousky vyjmenovat? Radši ne, to bychom tu byli do zítřka, tak za každou skupinu aspoň po jednom. „Kašlu na to, že je tady šedesátka, toho troubu před sebou prostě předjedu a támleten nekňuba co jede proti nám na kole, ať si klidně uhne do škarpy!“ Anebo z druhé strany: „Né, né, né, my si to prostě musíme rozdat, kdo tam bude dřív pěkně v hloučku přes celou silnici a ten hlupák v autě, ať se pěkně courá za náma!“ A tak dál, a tak dál, takových situací je spousta, jestli jezdíte v autě nebo na kole, určitě to znáte sami.
Podle mého názoru je tenhle „jeden a půlmetrový“ nový zákon dost k ničemu, je to taková zbytečná buzerace, která má ukázat, že jsme zas o něco modernější a světovější. Bezpečnost na silnicích to nezvýší, protože víc než o zákonech je to všechno o lidech, o jednotlivcích. Kdo doteď jezdil rozumně autem, tak si ten dostatečný odstup při předjíždění cyklistů už tak jako tak udržoval, a na kole se choval tak, aby ho mohla auta v pohodě předjíždět. A ti ostatní, nesmiřitelní se stejně nezmění, zůstanou bezohlední a jen budou ještě víc nadávat na lidi z opačného a pro ně nepřátelského tábora.
Závěrem ještě postřeh, nevím zda pro zasmání nebo pro povzdech nad absurditou zákonů. Kolega, co jezdí do práce na bicyklu, mi dnes ráno říkal, že předjížděl takový ten veliký pomaličku jedoucí auťák, který tlustou hadicí vysává nepořádek, nahromaděný na kraji ulice hned u obrubníku. A ptal se mě, jestli se i on coby cyklista nedopustil přestupku proti chystanému paragrafu, když se ho dovolil objet s míň než jeden a půlmetrovým odstupem.
Tak šťastnou a bezpečnou cestu vám všem. Je jedno, jestli sedíte za řídítky nebo za volantem, hlavně se nesrazte s nějakým nesmiřitelným hlupákem.
Jan Pražák
Jak ubohá migrantka bojovala s naší mateřštinou
Při cestování příměstskými autobusy z okraje Prahy je třeba dodržovat pár jednoduchých pravidel. Nic složitého, nastupuje se pouze předními dveřmi u řidiče, kterému ukážete jízdenku nebo si ji u něj prostě koupíte.
Jan Pražák
Úchyl v tramvaji
Tramvaj s číslem dvaadvacet byla toho horkého jarního odpoledne tak ze tří čtvrtin zaplněná. Několik lidí stálo, ale pokud by si člověk dal práci, našel by místo k sezení. Spočíval jsem úplně vzadu na pětisedačce v koutě u okénka.
Jan Pražák
I muži mají své biologické hodiny
„Jirko, víš, že máš ve firmě přezdívku sukničkář? Nechci ti do toho mluvit, dělej si, co chceš, ale já s tvým jednáním nesouhlasím.“ Rýpnul si do mě Michal. Kámoš a kolega, se kterým dělám v expedici už spoustu let.
Jan Pražák
Zrádný tajuplný úplněk
Máte rádi Měsíc? Já tedy rozhodně ano. On totiž není jen strohým kamenným nebeským tělesem, je přímo romantickou osobností, která po staletí inspiruje generace umělců k jejich tvorbě, i obyčejné lidi k potěše a zamyšlení.
Jan Pražák
Záhadná podoba lidí a jejich zvířat
„Teda, tobě to sluší, ty seš ale kočka!“ Kteroupak ženu by nepotěšila taková upřímně myšlená věta. Nejen přitažlivého vzhledu, ale i pozitivních povahových vlastností lze snadno dosáhnout netoliko u žen, ale i u mužů.
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní
Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...
V Dillí naměřili rekordních 52,3 stupně. Šetřete vodou, nabádají úřady občany
Meteorologové v indickém hlavním městě Dillí ve středu naměřili rekordní teplotu 52,3 stupně....
Prima chystá českou verzi show Who is Asking. Moderovat bude Dejdar
Skupina Prima přichází s českou verzí vědomostní televizní soutěžní show Who is Asking? Soutěž...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla znalcům
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Posílili jste národní hrdost, řekl Fiala mistrům světa. Dostal dres a medaili
Premiér Petr Fiala uvítal v Kramářově vile hokejové mistry světa. Poděkoval jim za zisk titulu. „Je...
Jaké vitamíny brát v těhotenství? Poradíme vám, jak se rozhodnout.
Každá budoucí maminka se snaží zajistit pro své miminko jen to nejlepší. GS Mamavit je komplexní multivitaminový doplněk, který je speciálně...
- Počet článků 2139
- Celková karma 29,30
- Průměrná čtenost 1308x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.