Úchyl v tramvaji

Tramvaj s číslem dvaadvacet byla toho horkého jarního odpoledne tak ze tří čtvrtin zaplněná. Několik lidí stálo, ale pokud by si člověk dal práci, našel by místo k sezení. Spočíval jsem úplně vzadu na pětisedačce v koutě u okénka.

„Mami, proč dala maminka Kájovi pohlavek?“ Zeptal se zvědavým dětským hláskem zhruba pětiletý klučina po mé pravici své rodičky, která seděla vedle něj z druhé strany.

Tázaná se krátce zamyslela, pak se usmála a odpověděla: „Protože Kája sebral Lidušce na pískovišti kyblíček s lopatkou, když se nedívala a ona pak začala kvůli tomu brečet. Jeho maminka mu za to dala pohlavek, aby si pamatoval, že cizí věci se bez dovolení nemají brát, víš, Jiříčku?“

„Ano, mami. Paní učitelka ve školce taky říká, že cizí věci se nemají brát,“ vyjádřil Jiříček uspokojení nad odpovědí své maminky a společně s ní se jal zkoumat kartičky nového pexesa s obrázky zvířat.

Kousek před námi stála v uličce mezi sedačkami mladá dívka sportovní postavy. Byla oděná do slušivých světlých letních šatů, hnědé vlasy měla sepnuté do ohonu, jednou rukou se přidržovala tyče a ve druhé držela nějaká skripta, do nichž měla zabořený pohled. Možná studentka, jedoucí na zkoušku. Trochu připomínala gazelu na jednom z Jiříčkových obrázků.

Hned vedle dveří stál kluk podobného věku, ale úplně jiného vzezření, který vypadal jako klasický kapucín. Zpod kapuce mikiny zelenohnědé barvy mu vyčuhovala bezdrátová sluchátka, mladík prakticky nevnímal okolí a hbitými prsty kmital po displeji svého mobilu. Jiříček si zrovna prohlížel obrázek s jezevcem.

Naproti dveřím s klukem podřimovala na sedačce tělnatá dáma vyššího středního věku, která nebyla tak úplně nepodobná medvědici na další kartičce.

Ve chvíli, když maminka s Jiříčkem vytáhli obrázek tchoře, zastavila tramvaj ve stanici a dovnitř nastoupil zhruba čtyřicetiletý muž s neoholenou tváří a umaštěnými vlasy. Navzdory horku měl na sobě dlouhý jarní kabát až ke kolenům, zpod kterého mu čouhala chlupatá lýtka.

Tchoř nejprve vrhl pohled na medvědici a zamračil se. Poté se chvilku pátravě rozhlížel, Jiříčkovu maminku obdařil úšklebkem, až zaostřil pohled na gazelu. Mlsně se olízl a navzdory tomu, že v uličce bylo celkem volno, se postavil těsně za ni. Chvilku vyčkával, a když tramvaj projížděla mírnou zatáčkou, tak se na ni úmyslně přitiskl.

Studentka gazela ponořená do svých myšlenek jen instinktivně ustoupila krok stranou a úkosem krátce pohlédla na tchoře. Zavřela skripta, vložila je do kabelky a začala téměř neznatelně němě pohybovat ústy, jakoby si opakovala právě přečtenou látku.

Jezevec v kapuci zpozorněl, zabodl pohled do tchoře a na moment bezmyšlenkovitě sevřel volnou ruku v pěst.

Sedící medvědice protočila panenky a nesouhlasně zakroutila hlavou.

Tramvaj se blížila k další zatáčce, čehož se tchoř chystal využít a opět se postavil těsně za gazelu. Zřejmě si neuvědomil, že ve voze chybí dav, který by svými těly zamaskoval jeho nekalé počínání a v zatáčce se zcela okatě a bez nejmenších skrupulí několikrát ze strany na stranu natěsno otřel rozkrokem o gazelino vykroužené pozadí.

Gazela asi na setinu vteřiny ztvrdla v rysech.

Jezevec strčil mobil do kapsy své mikiny s kapucí a nakročil nohou směrem ke tchořovi.

Medvědice rozhodila rukama a zaúpěla.

Vysportovaná gazela se pustila tyče a udělala otočku o tři sta šedesát stupňů. Její obrat byl natolik rychlý, že by ho náhodný pozorovatel mohl považovat za pouhé zavrcení, ale ona během něj stačila vrazit tchořovi takovou facku, až zavrávoral a poskočila mu hlava s neoholenou tváří a umaštěnými vlasy.

Tramvaj zastavila ve stanici.

Jezevec dokončil krok směrem ke tchořovi, zřejmě ho chtěl původně zpacifikovat sám, ale po zásahu gazely na něj moc práce nezbylo. A tak pouze uchopil vrávorajícího tchoře za paži a silou ho vystrčil ven z právě otevřených dveří i s jeho dlouhým jarním kabátem, který byl teď v jednom místě vpředu uprostřed nezvykle vydutý.

Medvědice si úlevně oddychla, souhlasně pokývala hlavou, s uspokojením si zamnula ruce a jen tak pro sebe tiše zabručela: „Dobře ti tak, ouchyle chlípnej!“

Dvaadvacítka se znovu rozjela a dovnitř se vrátil poklid horkého odpoledne. Studentka gazela opět vytáhla skripta z kabelky, aby si ověřila své znalosti, kapucín jezevec se přesunul zpět ke dveřím, vytáhl z kapsy mobil, a tělnatá medvědice zavřela oči.

„Mami, proč dala ta paní tomu pánovi pohlavek?“ Otázal se vedle mě sedící Jiříček s vyvalenýma očima své rodičky.

Tázaná se na moment zarazila a ve tváři se jí kmitl stín starostí, jak vysvětlit pětiletému klukovi, co je to sexuální obtěžování. Pak krátce pohlédla na gazelu, dostala nápad, zamrkala a odpověděla: „To nebyl pohlavek, ale facka a ona mu jí dala, protože jí chtěl sebrat kabelku.“

„Bez dovolení?“ Dožadoval se klučina upřesnění.

„Ano, Jiříčku, bez dovolení.“

Jiříčkovi zasvítily oči a on hrdě prohlásil: „Jasně, mami. Vždyť jsem ti říkal, že paní učitelka ve školce povídala, že cizí věci se nemají brát.“