Ukrajinci v Česku z trochu jiného úhlu
Těch lidiček je tolik, že většina z nás se s nimi setkává každý den a občas můžeme být i svědky různých humorných situací. Opravdu humorných? Může být něco legračního v souvislosti s lidmi, kteří sem přišli, aby si zachránili život, přičemž jejich blízcí mnohdy toto štěstí neměli? Nu, asi jde o úhel pohledu, to už ať si posoudí každý sám.
Některým čtenářům je o mně známo, že každodenně dojíždím za prací z nedalekého okolí Prahy do centra metropole a že k této cestě využívám veřejnou dopravu, krom metra i příměstské autobusy. A zřejmě většině lidí je známo, že v posledních desetiletích olemovaly naše velká města nejrůznější nevzhledné skladové a výrobní plechové haly, což se pochopitelně nevyhnulo ani metropoli. Nu a v těchto halách pracuje spousta Ukrajinců, tedy zejména Ukrajinek, jímž pravidelně končívá noční směna právě v čase, když tamtudy ráno projíždím.
Dlužno podotknout, že z hlediska příměstské dopravy se v současné době dělí Ukrajinci na tři kategorie. Za A na ty, kteří tu byli už dřív, než ruský agresor zaútočil svými vojsky na jejich zemi, tito lidé platí stejné jízdné jako my domácí. Za B na ty, kteří se prokáží příslušným razítkem o poskytnutí dočasné ochrany, starším než pět dní. Ti platí za mimopražskou část cesty taxu jako my, zbytek na území Prahy mají (zatím) zadarmo. Nu a za C na ty, jejichž razítko není starší než oněch pět dní, ti to mají zadarmo celé.
Docela bordel, co? Snad jsem to napsal správně a řeknu vám, že být autobusákem, šla by mi z toho hlava kolem. Podívejme se tedy, jak to každého rána na takové zastávce poblíž oněch ošklivých skladových a výrobních hal probíhá. Už při příjezdu řidič protočí panenky, protože spatří menší dav, čítající patnáct až dvacet přepravy chtivých lidí. Pospíchá, neb už tak má zpoždění, očekává, že zástup pravidel ne přesně znalých cizinců ho zdrží a přitom dobře ví, že každá minuta navíc znamená ucpanější silnici a tím poté kratší přestávku na konečné.
Nicméně k řidičovu a nás všech příjemnému překvapení probíhá nástup nových pasažérů zpočátku celkem plynule. Někdo si pípne lítačkou u strojku, jiný ukáže papírovou legitku, další pak cestovní pas, a k tomu všemu občas kdosi zaplatí či doplatí drobnými, větší bankovka je výjimkou.
Leč pozor, čtvrtá od konce se objeví ukrajinská paní Bezvýrazná. Drobná osůbka nenápadného vzhledu nejprve prohlásí, že chce jet na Černý Most (pražská konečná), poté zaplatí plnou taxu, převezme od řidiče lístek, a pak než aby šla dál do vozu, překvapivě stojí na místě a čeká. A stále stojí a čeká. Po dlouze se vlekoucích vteřinách se paní Bezvýrazná konečně osmělí a ustaraně špitne: „Vy chočetě i můj pasport?“ Načež ji v tu chvíli ještě trpělivý řidič odmávne sdělením, že jízdné mu bohatě stačí a nic víc od ní nepotřebuje. Jen zlehka nechápavě zakroutí hlavou, neb s touhle paní se mu to stalo už několikátý den za sebou.
Předposlední nastupující pasažér přinese řidičovi drobnou úlevu, neb je to Čech jak poleno, vykazující pouze jistou dávku únavy po noční šichtě, splete se a dožaduje se jízdenky do stanice, ve které právě stojíme. Nicméně se stačí opravit dřív, než řidič na jeho podivnou prosbu zareaguje, a prohlásí: „No jo, dyť je ráno, dejte mi to na Čerňák.“
Venku tedy zbývá poslední osoba a všichni včetně autobusáka se zaradují, že se konečně pojede dál a celkové zpoždění nebude tak hrozné. Jenomže to by tou poslední čekající osobou nesměla být ukrajinská paní Výrazná.
„Černý Most!“ Přikáže Výrazná řidičovi, a výhružně mu zamává před obličejem cestovním pasem, držícím v ruce, ozdobené tmavorudě nalakovanými nehty, dlouhými jako týden před výplatou.
„Čtrnáct korun!“ Zasmečuje řidič zpátky, aniž by se do jejího pasu podíval.
„Čomu čotyrnáct korun?“ Přidupne si Výrazná a tmavorudý nehet zabodne do razítka ve svém pase.
Načež řidič, pozbyvší dílu své trpělivosti, se jí snaží vysvětlit, že pro příměstskou jízdu jí to razítko už dávno neplatí, zdůrazní, že už jí to opakuje snad podesáté a nakonec se zeptá: „Rozumíte mi?“
Jakkoli je paní Výrazná výrazná, řidič je pro ni přece jen autorita, kterou musí respektovat. Ještě to zkusí naposled, zatváří se zkroušeně, že jako nemá peníze, ale když ani to jí není nic platné, začne se za účelem nalezení peněženky sáhodlouze přehrabovat v objemné kabelce. Jak minuty ubíhají, napřed jí z kabelky vypadne taštička se šminkami, pak dvě krabičky cigaret a teprve poté se objeví peněženka. Z ní paní Výrazná vytáhne pětistovku a se skřípěním zubů, ukrytých za rty, namalovanými stejnou barvou jako nehty, ji podá řidiči.
„Hlavně, že má na cigára,“ uleví si řidič poté, co se konečně zbavil Výrazné a odjíždí ze zastávky s vědomím, že na té příští ho čeká to samé v bledě modrém a že na nějakou pauzu na konečné může definitivně zapomenout.
„Srandičky, srandičky,“ pomyslí si teď možná někteří z vás a budou mi mít za zlé, že si dělám legraci z vážných věcí a že se snažím nasazovat psí hlavu na lidi, kteří k nám utekli před hrůzami války. Nicméně mám za to, že Ukrajinci jsou nám svou mentalitou celkem blízcí a že podobně jako u nás se i mezi nimi vedle většiny poctivých lidí najde pár „výrazných“ vykuků a vedle spousty úplně normálních pár „bezvýrazných“ bázlivců. A pokud jde o tu legraci, možná vám to přijde jako klišé, ale ta stařičká ohraná věta, že s úsměvem jde všechno snáz, je zaplaťpánbůh pravdivá i dnes.
Jan Pražák
Příslušník VB coby kazič májového potěšení
Psala se první polovina sedmdesátých let minulého století a já byl chovancem středoškolského ústavu. Spíš než o vzdělání jako takové jsem plnou silou svých osmnácti let usiloval o srdce spolužačky Mileny.
Jan Pražák
Ty zvíře moje!
Oslovení „ty zvíře“ nemusí být nutně hanlivé, a pokud je doprovázeno přivlastňovacím zájmenem, bývá spíš chápáno jako lichotka. A zdaleka ne vždy s erotickým podtextem, stačí, aby se někdo zachoval živočišně jako ten tvor boží.
Jan Pražák
Heleno, hledej!
„Tak copak si dáte?“ Zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme se sobotního podvečera usadili se Soňou k restauračnímu stolu za účelem doplnění sil po odpoledním courání nezvykle chladnými ulicemi města.
Jan Pražák
Věř svým očím
„Promiň, Marku, já s tebou na to kafe fakt nemůžu jít. Musím do zítřka opravit písemky za celou třídu, ještě jsem s tím ani nezačala a už tak u toho budu sedět do noci. Tak se na mě nezlob, prosím.“
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
- Počet článků 2130
- Celková karma 30,48
- Průměrná čtenost 1301x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.