Tyran
Nicméně ani déšť, ani kolena nebyla tím, co se jí už celý den honilo hlavou. Ráno dostala zprávu od syna, že zemřel jeho biologický otec, její bývalý manžel. Zvolna si lokla příjemně hořkého nápoje a opět jí prolétla hlavou myšlenka na toho člověka. Bodlo jí u srdce jako pokaždé, když si na něj vzpomněla, ale to bodnutí už dávno nebylo tak intenzivní jako dřív. Bylo zaváté mnoha léty a po někdejších ranách zbyly jen jizvy.
Jizvy na duši, protože na těle neměla kupodivu žádné, i když se Rudolf vůči ní neštítil ani fyzického násilí. Dlouho řešila otázku, co je vlastně horší. Zda jí víc ubližovaly jeho nadávky a neustálé ponižování, ve kterém se jakoby vyžíval a snažil sám před sebou skrýt svoje životní selhání. Nebo snad pro ni byly horší všechny ty rány, kterými ji zasypával zejména po návratech ze svých alkoholických spanilých jízd s kumpány?
Teď už to bylo dávno jedno, ty roky života, ve kterých se kvůli synovi snažila přežít ve strastiplném manželství, jí stejně nikdo nevrátí. S Rudolfem to vydržela do chvíle, než bylo synovi patnáct a teprve potom od něj odešla. Občas si sice kladla otázku, jestli by pro syna nebylo lepší, kdyby utekli dřív, ale odpověď byla jasná. Syn byl pravým opakem svého otce, dnes již dávno úspěšným mladým mužem a zodpovědným manželem. Zřejmě se mu dostalo výchovy ohněm a on se v kritické době dospívání rozhodl jít za každou cenu opačnou cestou než jeho otec.
Přestože byla Vlasta už mnoho let volná, měla při každé vzpomínce na Rudolfa pocit, jakoby na ní ležel balvan, který se jí zarývá tvrdými hranami do těla. Hranami někdejších nadávek a hroty dávných ran, které nedokázala vytěsnit ze své mysli. Když se ráno dozvěděla, že se její tyran konečně uchlastal, zadoufala, že tyhle vzpomínky odejdou i s ním. Ale teď v houstnoucím šeru zjistila nad vypitou kávou, že je to ještě horší.
Vlasta šla úmyslně pozdě spát, ale přesto dlouho nemohla usnout. Když se jí konečně podařilo zabrat, začal se jí zdát prapodivný sen. Vlastně ani nevěděla, zda je to sen nebo jestli bdí. Měla pocit, že leží ve své posteli, vedle které tušila známý noční stolek a uvědomovala si i tichý tikot hodin nade dveřmi, ale když otevřela oči, neviděla strop spoře osvětlený lampami z ulice. Viděla nad sebou jen propastně hlubokou nekonečnou temnotu, která jakoby sahala až do nějakého nezemského rozměru. Navíc se vůbec nedokázala pohnout, nemohla zvednout ruku ani otočit hlavu a jediné, co dokázala ovládat, byla oční víčka.
Zavřela tedy oči, aby unikla tomu neznámému prostoru nad sebou, ale nebylo to nic platné, propast nezmizela. Navíc v obrovské dálce na samé hranici vnímání uviděla šedou skvrnu. Rychle se přibližovala a Vlasta pocítila, jak z ní vyzařuje strach a zoufalství. Nejdřív ji napadlo, že je to Rudolf a že se k ní vrací, aby ji po své smrti začal zas trápit. Vyděsila se, chtěla utéct, ale nemohla se hnout.
Jak se šedá skvrna přibližovala, Vlasta najednou nějakým šestým smyslem poznala, že je to sice skutečně Rudolfova duše, ale že se k ní nevrací. Ten strach a zoufalství se netýkají Vlasty, nýbrž té duše, která právě opouští náš svět. Na své cestě dostala poslední šanci navštívit člověka, kterého v životě nejvíc trápila, zjevit se mu a poprosit o odpuštění. Ano, teď Vlasta ve svém snu pocítila, že jí Rudolfova duše skutečně prosí o odpuštění, ale ta prosba je zastíněná strachem, že odpustit tolik ubližování není možné a zoufalstvím, co bude dál.
„Náš syn,“ blesklo Vlastě hlavou. Před vnitřním zrakem se jí objevil jejich syn, který jí ráno sdělil, že Rudolf zemřel. Ten syn, který se narodil z čisté lásky na počátku jejich manželství, kdy jí ještě Rudolf miloval a kdy ona milovala jeho. Vlastina mysl se vrátila do toho dávno zasutého krásného období a v přibližující se šedé Rudolfově duši dokázala rozpoznat maličkou zářivou jiskřičku jeho tehdejšího bytí. Soustředila veškerou svou duchovní sílu na ten nepatrný hřejivý světlý bod, který se téměř ztrácel v šedi strachu a zoufalství, a vyslala k němu jednu jedinou myšlenku: „Rudolfe, ve jménu naší dávné lásky, ze které se zrodil náš společný syn, ti odpouštím veškeré zlo, kterého ses vůči mně později dopouštěl.“
Strach a zoufalství pominulo, světlý bod zintenzívněl, prozářil šedou skvrnu a poté se celý obraz s pocitem hlubokého vděku a smíření rozplynul. Vlasta usnula dlouhým bezesným spánkem a probudilo ji až ranní slunko, deroucí se oknem do její ložnice.
Když vychutnávala svou příjemně hořkou ranní kávu, zazvonil telefon. Volal jí syn, s potěšením v hlase se s ní podělil o novinku, že jeho manželka si právě udělala těhotenský test a po roce snažení byl konečně pozitivní. Vlasta se neudržela, zavýskla překvapením a nedbajíc svých nemocných kolen vyletěla ze židle a poskočila radostí. Kolena jí po létech trápení ani maličko nezabolela, jako by byla zázrakem uzdravená.
Když Vlasta odložila telefon, myšlenky se jí stočily na Rudolfa a ona podvědomě očekávala osten bodnutí vzpomínek na jeho ubližování. Nestalo se tak, tíže zlých časů byla definitivně pryč, zůstal jen pocit odpuštění a smíření.
Jan Pražák
Zrádný tajuplný úplněk
Máte rádi Měsíc? Já tedy rozhodně ano. On totiž není jen strohým kamenným nebeským tělesem, je přímo romantickou osobností, která po staletí inspiruje generace umělců k jejich tvorbě, i obyčejné lidi k potěše a zamyšlení.
Jan Pražák
Záhadná podoba lidí a jejich zvířat
„Teda, tobě to sluší, ty seš ale kočka!“ Kteroupak ženu by nepotěšila taková upřímně myšlená věta. Nejen přitažlivého vzhledu, ale i pozitivních povahových vlastností lze snadno dosáhnout netoliko u žen, ale i u mužů.
Jan Pražák
Jak byla Maruška za zlodějku
„Je ti jasné, že sedíš u jednoho stolu se zlodějkou a měl by sis ohlídat věci, abych ti něco neukradla? Musíš počítat i s tím, že ti udělám ostudu, přijdou si sem pro mě a odvedou mě v poutech před zraky celého osazenstva.“
Jan Pražák
Ženské zásadně nebiju
Jakkoli jsem možná drsňák a v dětství jsem byl pěkné kvítko, nedovedu si představit, že bych uhodil ženu. Už bych asi ani nespočítal, kolik poznámek, důtek a dvojek z chování jsem za svou prudkost dostal ve škole.
Jan Pražák
Nepřekážej v těch dveřích, proboha!
Taky jste si všimli, jak se poslední dobou kdekdo postaví do dveří v hromadné dopravě a vůbec ho nezajímá, že by snad ostatní lidé chtěli vystoupit nebo nastoupit? Možná je to nějaká nová móda a kdo nepřekáží, není in.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Havaroval vrtulník prezidenta Íránu Raísího, vracel se z Ázerbájdžánu
Aktualizujeme Íránská státní televize hlásí nehodu vrtulníku při přesunu prezidenta Ebráhíma Raísího a hovoří o...
Změnila se koncepce péče o válečné veterány. Chybí ženský prvek, stěžují si
Minulý rok představila ministryně obrany Jana Černochová se šéfem odboru pro válečné veterány a...
Řidič na Lounsku narazil do stromu, ve zničeném vozidle zemřel
Náraz do stromu nepřežil v neděli ráno u Staňkovic na Lounsku řidič osobního auta. V autě cestoval...
Policisté při hokeji zakročili proti muži se zbraní, vypadala jako kalašnikov
Dlouhou střelnou zbraň nesl v ruce osmnáctiletý mladík, proti němuž v sobotu po poledni zakročili...
Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...
- Počet článků 2136
- Celková karma 28,92
- Průměrná čtenost 1298x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.