Ty už nejsi můj syn!
Jenomže on si najednou přivedl domů tu mladou cizí ženu. Kristýně suše oznámil, že se do ní zamiloval a že ona tam s nimi bude odteďka žít. „Je to můj byt, než si něco najdeš, můžeš být s malým vzadu v pokojíku, ale se mnou už nepočítej. Promiň.“ Zavřel dveře a zmizel v ložnici. V ložnici, která až do včerejška patřila jen jim a odkud se za pár chvil začaly ozývat hlasité vzdechy té druhé.
Kristýna sebrala Lukáška a zmizela s ním v pokojíku. „Jak je to možné? Vždyť byl tak skvělý a já mu ve všem bezmezně věřila?“ Z očí ji tekly slzy zoufalství a skrápěly Lukáškovou hlavu, když byl přisátý k jejímu prsu. „Tady nemůžeme zůstat. Co s námi bude? Kdyby tak byli naživu táta s mámou, ti by nám pomohli...“ Jenomže Kristýniny rodiče byli už rok mrtví, zahynuli při tragické autonehodě.“
Po týdnu zoufalství, v němž se Kristýna míjela s Milošem a s tou cizí ženou jako s neviditelnými duchy, zazvonil telefon. Bylo to před třiceti léty, šlo o tehdy běžný stolní přístroj, který se ozval brzy dopoledne, když byla s Lukáškem v bytě sama.
„Procházková, prosím.“
„Kristýnko, to jsem já, Míla,“ ozvala se na druhé straně Milošova maminka, která bydlela na vsi v Pošumaví. „Volám tady od nás z pošty, děje se něco? Měla jsem za vámi za týden přijet na Vánoce jako každý rok, ale včera mi přišel od Miloše telegram, abych tentokrát zůstala doma, že něco řešíte a že se ozve po Novém roce. Mám o vás strach, jste v pořádku?“
Kristýna nejdřív nevěděla, co říct. Milošova maminka k ní byla vždycky nesmírně přátelská a brala ji, jako by už patřila do rodiny, ale přece jen to byla matka člověka, který ji zradil. Jenomže z jejího hlasu cítila starost a její osobu najednou vnímala jako možnou spřízněnou duši, a tak jí všechno naráz vyklopila. Když zmlkla, asi vteřinu se ze sluchátka ozývalo pouze praskání meziměstské linky. A pak několik rozhodných slov: „Kristýnko, ničeho se neboj. Sbal si věci, jedu si pro tebe a pro Lukáška k vám do Prahy, budete bydlet u mě. Vyrážím okamžitě, za chvilku mi jede vlak.“
„Ty už nejsi můj syn!“ Vmetla Míla téhož dne k večeru Milošovi do očí, když pomáhala Kristýně pobrat pár skromných zavazadel. „Už mě nikdy, rozumíš, nikdy, nekontaktuj. Máš štěstí, že se toho nedožil táta, ten by tě tady na místě zabil.“ Hodila mu klíče pod nohy, práskla dveřmi od bytu a s Kristýnou a Lukáškem v kočárku odspěchala na nádraží na večerní spoj.
***
„Mamink... promiňte, paní Mílo, vy jste na mě tak hodná. Nevím, co bychom si s Lukáškem bez vás počali.“ Bylo ráno druhého dne a za okny chalupy se hustě sypal sníh jako příslib bílých Vánoc. Ty dvě seděly u kávy, dítě oddychovalo klidným spánkem ve staré postýlce po Milošovi.
„Tykej mi, Kristýno, tu paní si nech od cesty a klidně mi říkej maminko, jestli to tak cítíš. Tohle by přece udělal každý normální rodič.“ Míla si povzdychla. Přišla o syna a místo něj získala novou dceru s vnoučkem. Novou dceru, která se v její přítomnosti postupně vzpamatovávala ze svého šoku a městský život vyměnila za bytí v lůně přírody v chalupě na kraji lesa.
Po dvou létech odešla Míla do důchodu a Kristýna si našla práci v kanceláři místní dřevařské firmy. Z Lukáška vyrůstal veselý vesnický klučina, který dováděl se svými malými vrstevníky a v šesti létech nastoupil do místní školy. A jeho táta Miloš? Pamětlivý Míliných slov, že už není její syn, se nikdy neozval, takže se ty dvě ani nedozvěděly, že se dal na drogový byznys a zmizel někde v zahraničí.
„Měla by ses poohlédnout po nějakém chlapovi,“ škádlívala Míla Kristýnu, „jsi ještě mladá a já tady nebudu navěky.“ Kristýna dlouho odolávala, nevěřila, bála se dalšího zklamání. Ale když bylo Lukášovi deset, přišel jí do cesty Jirka. Milý a šikovný chlapík, který se v dřevařské firmě staral o všechno, co bylo na elektřinu. A který získal její srdce, než se stačila dvakrát otočit.
„Maminko, nevadilo by ti, kdybychom se s Jirkou a Lukášem odstěhovali do Plzně?“ Toho roku bylo mladému patnáct, dřevařská firma se potácela na pokraji úpadku a Jirka dostal nabídku dobrého místa v západočeské metropoli. „Má kupce na svou zdejší chalupu, v Plzni bychom si sehnali byt, a kdybys chtěla, byli bychom rádi, kdybys tam bydlela s námi.“
„Jen běžte, děti,“ usmála se Míla. „Jsem ráda, že jste šťastní a v Plzni vám bude dobře. Ale já s vámi nepojedu, jsem tady zvyklá celý život a říká se, že starý strom už nepřesadíš. Nakonec to přece není tak daleko, kdykoli vás tu ráda uvidím.“
***
Řadu let jezdili Kristýna s Jirkou za Mílou do její chalupy v Pošumaví. Už byli dávno manželé a zpočátku s sebou brali i Lukáše, než dostudoval a osamostatnil se. Každé Vánoce si přivezli Mílu do svého plzeňského bytu, aby ty svátky klidu a lidského sblížení oslavili společně, předloni i s Lukášovou mladou partnerkou.
Loni na jaře oslavila Míla dvaaosmdesáté narozeniny. Na svůj věk byla ještě neuvěřitelně čiperná, ale postupně si začala uvědomovat varovné signály stáří. „Ale maminko, to jsi nemela dělat, vždyť ty tady s námi budeš nejmíň do stovky.“ Zlobila se Kristýna, když na ni Míla převedla svou chalupu. „Opravdu se nechceš přestěhovat k nám? Měla bys všechno jednodušší.“ Míla její nabídku opět odmítla.
***
Bylo ráno loňského Štědrého dne. Kristýna chystala poslední vánoční přípravy, Jirka dopil kávu a oblékal se s tím, že zajede pro Mílu.
Kristýně zazvonil mobil, neznámé číslo.
„Jandová, prosím.“
„Dobrý den, Kristýnko,“ ozval se přerývaný ženský hlas. „Tady je Jarka, Mílina sousedka. Před chvilkou jsem nesla vaší mamince trochu svého cukroví a našla jsem ji v kuchyni na zemi před vyhaslou plotnou. Hned jsem volala sanitku, odvezli ji do špitálu do Klatov. Kristýnko, je mi to moc líto, jeďte tam za ní.“
Nevtíravá vánoční výzdoba na nemocničních chodbách.
Laskavý hlas starého zkušeného doktora: „Vy jste dcera?... Aha, já vím. Neměl bych, ale mám tady vzkaz ze sanitky. Pacientka dostala mozkovou mrtvici a byla několik hodin bez pomoci v bezvědomí. Je v kritickém stavu, na několik minut se probrala, ale nevnímala okolí. Ano, vezměte si tenhle plášť, na chvilku vás k ní pustím...“
Ticho pokoje rušilo jen slabé vrnění přístrojů. Kristýna přistoupila k lůžku a vzala do svých dlaní bezvládnou vrásčitou Mílinu ruku. V očích se jí zaleskly slzy.
„Děkuju ti, maminko. Moc ti děkuju za všechno, co jsi pro nás udělala. Mám tě ráda.“
Míliny oči s duhovkami zesvětlenými věkem se otevřely. Její odcházející duše probudila poslední síly ve stařičkém těle. „Kristýnko, dcero moje. Bože, já jsem tak šťastná...“
Venku začalo hustě sněžit, k zemi se v poledním světle Štědrého dne snášely velké bílé vločky. Jedna z nich zářila zvláštním měkkým světlem a na rozdíl od všech ostatních stoupala vzhůru k nebesům.
Související článek: Ty už nejsi můj syn! Aneb „sorry tati!“
Jan Pražák
Úchyl v tramvaji
Tramvaj s číslem dvaadvacet byla toho horkého jarního odpoledne tak ze tří čtvrtin zaplněná. Několik lidí stálo, ale pokud by si člověk dal práci, našel by místo k sezení. Spočíval jsem úplně vzadu na pětisedačce v koutě u okénka.
Jan Pražák
I muži mají své biologické hodiny
„Jirko, víš, že máš ve firmě přezdívku sukničkář? Nechci ti do toho mluvit, dělej si, co chceš, ale já s tvým jednáním nesouhlasím.“ Rýpnul si do mě Michal. Kámoš a kolega, se kterým dělám v expedici už spoustu let.
Jan Pražák
Zrádný tajuplný úplněk
Máte rádi Měsíc? Já tedy rozhodně ano. On totiž není jen strohým kamenným nebeským tělesem, je přímo romantickou osobností, která po staletí inspiruje generace umělců k jejich tvorbě, i obyčejné lidi k potěše a zamyšlení.
Jan Pražák
Záhadná podoba lidí a jejich zvířat
„Teda, tobě to sluší, ty seš ale kočka!“ Kteroupak ženu by nepotěšila taková upřímně myšlená věta. Nejen přitažlivého vzhledu, ale i pozitivních povahových vlastností lze snadno dosáhnout netoliko u žen, ale i u mužů.
Jan Pražák
Jak byla Maruška za zlodějku
„Je ti jasné, že sedíš u jednoho stolu se zlodějkou a měl by sis ohlídat věci, abych ti něco neukradla? Musíš počítat i s tím, že ti udělám ostudu, přijdou si sem pro mě a odvedou mě v poutech před zraky celého osazenstva.“
Další články autora |
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
Komu spadne do klína západ Afriky? Ve hře o vliv je průmysl i dezinformace
Premium Od spolupracovníka MF DNES v Africe Pozvolný odchod Francie ze západní Afriky je hotová věc. Zcela nahradit francouzský vliv ale bude...
Čechů ubývá, rodí se méně dětí. Není čas na sex a vztahy, vysvětlují odborníci
Premium Stále více žen v Česku nemůže otěhotnět nejen z důvodů onemocnění, ale i kvůli odkládaní...
První barevná fotka zmizela v hlubinách času. Už ji nikdy nikdo neuvidí
Seriál Je to jen pruhovaná stuha na tmavém pozadí, přesto představuje zásadní moment ve vývoji barevné...
V metru ve stanici Náměstí Republiky spadl do kolejiště člověk, provoz byl zastaven
„Na stanici metra B spadl do kolejiště člověk. Provoz metra je přerušen v úseku Smíchovské nádraží...
Pronájem podkrovního pokoje 17m2 Praha 7
Milady Horákové, Praha 7 - Holešovice, okres Praha
11 000 Kč/měsíc
- Počet článků 2138
- Celková karma 29,23
- Průměrná čtenost 1307x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.