Ty dnešní výrobky fakt za nic nestojí

Na pohled jsou možná pěkné, jenže co je vám to platné, když jsou na draka. Člověk se těší, jak si jich bude užívat, ale dočká se akorát opakovaného zklamání.

Třeba takové hrnky na kafe. Nejrůznější, můžete si vybrat. Věští, menší, bez ozdoby, malované, pěkné, méně pěkné, koupené, darované a podobně. Nevím jak vy, ale co se tohoto nápoje týká, tak jsem závislák.

Třeba zrovna v pondělí ráno. Dorazil jsem do práce a abych byl k vůbec něčemu, jako první jsem si uvařil šálek kávy. Poctivého klasického turka, toho mám nejradši. Hrnek jsem si postavil k ruce s myškou a chviličku čekal, až trochu vystydne, abych si nepopálil pusu.

„Hele, Honzo, nějak zanedbáváš papírování. Potřeboval bych, abys vyplnil formulář...“ Vrazil ke mně šéf a my se začali dohadovat, jestli je důležitější samotná práce nebo ten rozbujelý úřední šiml okolo toho všeho. V dobrém, šéf je fajn, ale holt má své povinnosti. A když už tu byl, krátce povyprávěl, jak si o víkendu bezvadně zajezdil. Je vášnivý cyklista.

Asi po deseti minutách šéf vypadl a já se chtěl konečně napít toho vytouženého kafe. Jenže ouha, hrnek byl prakticky prázdný. Zbylo jen pár kapek, které nestály za řeč. Každý kafař si jistě dokáže představit to zklamání. „Že by mi ho šéf vyzunknul?“ Napadlo mě. „Ale kdepak, ten kávu nepije, to vím.“ Potíž je tedy v hrnku, musí být nějaký špatný. Že by tekl? To těžko, měl bych louži na stole a chudák myška by v ní plavala. No nic, tohle asi nevyřeším, zítra si udělám kávu do jiného.

Druhý den mi změna hrnku nebyla nic platná. Místo hnědého jsem použil modrý, o trochu větší. Šéf ráno nepřišel, místo toho jsem se pustil do nějaké kontroly nočního zpracování. Jenže výsledek byl stejný. Tedy skoro stejný, abych to řekl přesně, když už jsem si myslel, že je kafe tak akorát na pití, v hrnku zbývalo u dna pár ubohých centimetrů. A příčina opět neznámá, žádná louže na stole, žádný nevítaný upíječ.

Doma se mi to stává také, stačí od čerstvě připraveného šálku na chvilku odběhnout nebo si třeba něco přečíst. Podezíral jsem manželku, dřív dokonce i kočky, ale nakonec jsem se musel všem omluvit, byly v tom nevinně. Stejný úkaz nastává i tehdy, když jsem doma sám. Takže to musí být zákonitě v těch nekvalitních hrncích. Jak říkám, jakkoli mohou být krásné a na první pohled bez závad, to moje kafe v sobě prostě neudrží a já nevím proč. Možná ho odpařují.

Nejhorší je to na návštěvách. Přijdete k přátelům, ti vás chtějí potěšit, nabídnou nějakou super extra kávu, kterou si šetří pro podobné příležitosti. S radostí vám ji připraví, vy se začnete rozplývat nad tou božskou vůní a chviličku počkáte, než to vystydne. Zapředete hovor, tok vět odvede vaši pozornost a kafe mezitím zmizí beze stop. Ani ho nemůžete přátelům pochválit, nevíte, jak chutná a chválit jen tak do větru by neznělo upřímně. Můžete akorát říct: „Prosím tě, Jardo (Maruško, Karle, Jitko - všude je to stejné), mně se někam ztratilo to tvoje kafe, můžeš mi uvařit nově?“ Jenže to by znělo dost trapně. A stěžovat si, jaké mají špatné hrnky, by bylo ještě horší.

Takže co s tím? Jediné, co mě napadá, je zeptat se vás, milí čtenáři, jestli máte podobné zkušenosti s nekvalitními hrnky na kávu, z nichž tento lahodný nápoj tak záhadně mizí do nenávratna. A jestli víte o nějakém řešení. Pochopitelně nemám na mysli rady typu „přestaň to kafe pít a budeš mít po starostech,“ ty jsou nám závislákům houby platné.