To jsem to dnes ale vymňoukla

Dneska mě mí dvounožci přistihli při něčem, co jsem chtěla udržet v tajnosti. Ale za ten nevěřící výraz člověčí samičky to stálo a též sameček byl tuze překvapený, když se to posléze dozvěděl z jejího vyprávění. Teď, když už je to tedy venku, tak vám to pomňoukám celé.

Odemkla zamčený dům, odjistila takové to zařízení proti nezvaným návštěvníkům a v tu ránu uzřela přes matné sklo mezi předsíní a obývákem jakési poblikávání, doprovázené tlumenými zvuky. Celá znejistěla, moment nevěřila svým smyslům, pak si dodala odvahy a otevřela dveře.

Ano, přiznávám, nějak jsem zapomněla na čas a neuvědomila si, že nadešla hodina jejího obvyklého příchodu domů. A tak mě mohla vidět, jak pohodlně ležím na opěradle svého křesla a soustředěně sleduji AZ kvíz. Vlastně za to nemohu, není mou vinou, že tenhle pořad plný zajímavých informací posunuli tak, že na něj teď musím koukat sama dřív, než přijdou dvounožci domů.

Dále se přiznávám, že už nějaký čas sleduji v televizi i jiné pořady. Samozřejmě, že ne politiku a podobné nesmysly, ale to, co mě poučí, případně pobaví. Cestopisy s divokými zvířaty, nejraději mám své velké vzdálené kočičí příbuzné. Třeba takoví tygři, pohybují se úplně stejně ladným způsobem jako já, ale jsou daleko větší a silnější. Nebo důstojní králové zvířat lvi, případně nejrychlejší gepardi, ti mě opravdu fascinují.

Naučit se zapínat tu bedýnku dálkovým ovladačem a najít správný program bylo jednoduché a podařilo se mi to už dávno, stačilo chvíli koukat, jak to dělají lidé. Možná bych to jako kočka neměla dělat, co kdybych něco omylem pokazila. Nicméně dávám si pozor a navíc na svou obranu musím mňouknout, že tuto formu sebevzdělávání nedělám zdaleka jen kvůli sobě. Kde jinde bych se mohla zdokonalit ve svých znalostech o kočkách, odkud odjinud bych mohla vědět, jak opravdu těžké to mají opuštěná zvířata, případně ta v útulcích? Mí dvounožci mi sice s lecčím poradí a pomohou, ale jako správná kočka chci být na nich co nejméně závislá. Vždyť i ten nápad se soutěžemi není z mé vlastní hlavičky, inspirovala jsem se právě při jednom takovém tajném koukání.

Nejsem si jistá, jestli se ti dva nechystají přede mnou dálkový ovladač někam schovat a zamknout. A tak vás prosím, přimluvte se za mě svými lidskými ústy i zvířecími tlamičkami, kdyby je takový nesmysl chtěl náhodou napadnout. Já se vám za to odměním dalšími svými příběhy a časem i novými soutěžemi.

Ne, nebudu neskromná. Sice mě napadlo, že by se mi hodil i vlastní telefon, abych se mohla kdykoli radit s Falcem a Ajkou, případně noťásek, abych byla nezávislá i při škrábání článků. Ale chápu, že to dost dobře nejde, a tak se pokusím o něco jiného. Poohlédnu se po domě a najdu místo, kam si dávají knížky o zvířatech. Zkusím nějakou opatrně shodit na zem a otevřít. Prohlížet obrázky je snadné, to umí každé kotě, číst lidská písmenka je sice obtížnější, ale i to už trochu umím. Jenom se bojím, jestli se mi nestane něco podobného jako dnes s tou televizí. Nechtěla bych se dočkat chvíle, až mě tu najdou, jak s brýlemi dvounožce samečka soustředěně čučím do některé z těch jejich knížek. Mohli by se mi smát, nemuseli by to pochopit a třeba by tu svoji knihovnu nějak zajistili, abych ji nedokázala otevřít.

Závěrem ještě krátce připomínám, že do čtvrtka 29. ledna můžete hlasovat ve finálovém článku naší soutěže psích očí. V sobotu ráno vám přinesu článek závěrečný, pochopitelně opět s malým překvapením.

Tak zatím mňouhoj, držte mi palce, ať jsou ti moji dvounožci k mým sebevzdělávacím aktivitám shovívaví.