Rozvedla jsem se kvůli tobě

Na první pohled celkem nenápadná věta, která však v sobě skrývá obrovský emoční potenciál. Záleží na tom v jaké situaci a s jakou intonací ji žena vysloví.  

Čeština je hravá a bohatá, v mnoha situacích nabízí náhradu slova „kvůli“ slovem „vinou“ (když je něco špatně) nebo slovem „díky“ (když je to v pohodě).

Například: „Vinou silného větru musel být v deset hodin dopoledne přerušen provoz lanovky.“ Turistům to bylo ke škodě, buď museli čekat, jestli se vítr utiší nebo se vydat nahoru pěšky, případně to zabalit a vrátit se domů. Jediný, kdo by mohl říct, že provoz lanovky musel být přerušen díky silnému větru, byl vlekař, protože si mohl dát pauzu a jít na kafe.

Opak ukazuje věta: „Díky příznivé změně počasí byl provoz lanovky po poledni obnoven.“ Tedy turistům ku prospěchu a vlastně i tomu vlekaři, protože kafe už měl dávno vypité a začal se nudit.

Ale zpět k tématu. Tam dole pod lanovkou při tom čekání se vdaná Helena seznámila se svobodným Milanem. Jak už se to občas stává, přeskočila mezi nimi jiskra, slovo dalo slovo, ti dva spolu skončili v posteli a Helena se beznadějně zamilovala. Přesněji řečeno se z režimu myšlení mozkem přepnula do režimu myšlení rozkro... pardon, srdcem. Nenapadlo ji nic lepšího, než že za sebou spálí mosty a po jednom zvlášť divokém šous... pardon, v jedné obzvlášť intenzivní intimní chvilce oznámila Milanovi, že se kvůli němu rozvede, aby mohli žít spolu.

Do slova a do písmene to nebyla pravda. Milan byl totiž prakticky pořád přepnutý v režimu myšlení rozkro... pardon, chci říct, že to byl strašnej proutník. A tak pochopitelně nebylo k jeho vůli, aby Helena utekla od manžela a nastěhovala se k němu, protože nechtěl přijít o svou volnost. Jenomže jí to v tu chvíli neřekl, protože mu v posteli vyhovovala a chtěl si to s ní ještě párkrát rozdat, než ji vymění za nový model.

Ale dál. Když se ženská takhle zblázní, malér je na světě. Vlastně průser, teď to řeknu natvrdo, protože je to pravda, snad mi to nesmajznou. Helena tedy oznámila manželovi, že od něj odchází, rozvede se a jejich společné dítě si vezme s sebou, ať se s tím popasuje, jak umí. Pochopitelně se to celé nějakou dobu táhlo, jejímu manželovi se to nelíbilo, soudy a tak dál, asi si to dovedete představit. A Milan si mezitím našel jinou, ale Heleně nic neřekl, nějaký čas to táhl s oběma a více či méně pravidelně je střídal.

„Miláčku, tak jsem se díky tobě konečně rozvedla, za týden se k tobě nastěhuju i se svou malou.“ Prohlásila nic netušící Helena, když měla celé to martýrium za sebou a čekala, jakou bude mít Milan radost. Jenomže představa Heleny s malou holkou v jeho kvartýru byla pro něj tak strašná, že chvíli kličkoval a když to nikam nevedlo, zatnul zuby a otevřeně řekl, že o ně nestojí.

Heleně chvíli trvalo, než jí to celé došlo, ale pak to začalo fakt stát za to. Setkali jste se někdy se zamilovanou zhrzenou ženskou? S odkopnutou milenkou? Jestli ne, buďte rádi, protože když se ženská přepne z režimu myšlení rozkrokem do režimu myšlení pěstí, může jít klidně o kejhák. Helena si najednou uvědomila, že její teď už bývalý manžel nebyl zase tak špatný, ale sama je teď moc hrdá na to, aby u něj zůstala, takže vlastně s malou nemá kam jít. Ale daleko víc jí naštvalo, že ji podrazil ten, se kterým si narůžovo malovala svůj budoucí život.

Udělalo se jí rudo před očima a zařvala na Milana: „Tvou vinou jsem se rozvedla, ty zmetku a teď jsem v háji.“ A jak byla v ráži, srazila ho ze schodů...

Mimochodem, všimli jste si, že ženské dovedou říct několikrát prakticky stejnou větu, jednou použijí slovo „kvůli“, podruhé „díky“, potřetí „vinou“ a pokaždé to má úplně jiný význam? Pak se v nich má někdo vyznat.

Možná vás teď zajímá, jak to celé nakonec dopadlo. No, žádná sláva, červená knihovna se nekoná, všechno zůstalo při starém. Helena sklopila uši, odprosila toho svého, slíbila, že už se to víckrát nestane a i se svou maličkou zůstala doma. A Milan? Ruka mu srostla a Helenu za to sražení ze schodů nezažaloval. Už mu ani nepřišla na mysl, protože si zrovna něco začínal se sestřičkou ze sádrovny.