Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Presidentský smrad

Odjakživa dávám přednost osobnímu kontaktu před vyřizováním věcí po telefonu. Platí to kupodivu i v případech, když tuším, že rozhovor nemusí být zrovna dvakrát příjemný. Prostě není nad to si vyříkat věci pěkně z oka do oka.

Dlužno přiznat, že mi to doba covidová pořádně zkrouhla, tak třeba v práci. Dřív ať už se urodil nějaký průšvih nebo jsem si chtěl s někým pracovně či úplně normálně pokecat, tak než abych žhavil telefon, vždycky jsem se raději zvedl, přepadnul daného člověka u něj a tam jsme to společně probrali. Anebo obráceně: „Co říkáš, Jirko, cože jsem udělal špatně? Ne, takhle tě nechápu, asi jsem natvrdlej, jestli máš chvilku, tak sem za mnou skoč a ukážeš mi to. Jo a rovnou se domluvíme na té večerní hospodě.“ Takže teďka mám utrum jak s tou hospodou, neb ty jsou beznadějně zavřené, tak i s tím osobním pokecem, protože skoro všichni kolegové makají z domova. A člověk je v robotě sám, až by se pomalu bál. Teda až na výjimky.

Včera ráno jsem si dle svého letitého gusta koupil cestou do práce snídani a dorazil tam celkem brzo, abych se mohl v pohodě nabaštit a zkontrolovat, jestli se v noci něco nepodělalo. Pozděc už na to nebývá klid, úředníci začnou úřadovat, šéfové zadávat úkoly a rozdrnčí se mi telefon.

„Crrr, crrr,“ ozvala se ta protivná věc na stole, sotva jsem dožvýkal poslední sousto. Vnitřní linka, že by tady dneska takhle brzo někdo byl?

„Ahoj, Vlasta, seš tam, můžu se stavit?“ Ženská. Spíš oznámila, než se ptala a hned to zas položila, asi už se mi sem řítí. Ranní dámská návštěva dokáže potěšit, ale umí být i záludná, tak jsem se holt přepnul do režimu očekávání věcí příštích.

Ťuk, ťuk, ve dveřích se objevila Vlastina hlava s moderním, zřejmě podomácku udělaným šik rozcuchem. Teda pokud se ráno nezapomněla učesat, což dámy obvykle nedělají: „Ahoj Honzo, prosím tě, nevíš, kterej dobrák na ministerstvu vymyslel to denní vykazování spotřebovaných plastových kelímků? Je to nějaký divný, spusť si to na svým počítači, já ti to uká...“ Za Vlastinou hlavou se objevila i celá Vlasta ve své plné ledabylé kráse. A ve snaze podělit se o své kelímkové rozhořčení se hrnula k mojí židli, ale uprostřed cesty se najednou zarazila. Nakrabatila čelo, rozhodila rukama a nemít všudypřítomný náhubek, musel bych si všimnout, jak s odporem pokrčila svůj malý pršáček a významně začenichala.

„Honzo, co ti to tady tak strašně smrdí?“ Vypálila na mě poněkud nežensky zcela nekompromisní otázku.

Vylekal jsem se. Ráno jsem se přece sprchoval, bral si i čisté ponožky a ještě jsem si tu ani nepšouknul, tak co ta holka může cítit? „Vlasti, jak smrdí? Kde smrdí? Proč smrdí? Tady přece nemá co zavánět, ledaže by uklízečka vyglancovala podlahu pastou, ale já si ničeho nevšimnul,“ snažil jsem se kličkovat jak zajíc.

„Jako kdyby ti tady chcípla myš!“ Trvala ta rozkošně rozcuchaná dáma rezolutně na svém.

Podivnost ministerského denního výkazu spotřebovaných plastových kelímků jsme vyřešili celkem rychle v průvanu při otevřených dveřích i oknu, ta blbost prostě nefungovala.

Jenomže jak jsem pak zavíral okno, když už se Vlasta chystala spěšně prchnout z mého nevonného kutlochu, něco z odpadkového koše mě praštilo do očí: „Máš pravdu, Vlasti, představ si, že mi to tady zasmrděl President. Promiň, neměl jsem ho sem brát, nenapadlo mě, že jeho smrad projde i náhubkem.“

„Cože, Honzo, prezident? Copak on sem za tebou přišel jenom tak mírnix, týrnix na pokec? Ty náš teda známosti!“ Vlasta se tvářila naštvaně, jakoby ji přítomnost prezidenta v mém kutlochu urazila tak, že už se mnou do smrti smrťoucí nepromluví a její obočí teď bylo úplně nahoře hned pod rozcuchem.

„Ale kdepak, Vlasto, žádný prezident se z. Pre-si-dent se s a velkým P přece. Lahodný aromatický sýr. Tady mi po něm ještě zbyl kabátek, koukej.“ A ukázal jsem rukou do koše na napůl zmuchlanou krabičku od svého ranního kulinářského potěšení.

Ta dobrá duše střapatá vyprskla smíchy, až se jí povinný náhubek málem utrhnul od uší. Otočila se na podpatku a já už stačil jen zaslechnout její poznámku ve dveřích: „Jó, kéž by se dal každej takovejhle smrad jednoduše zmačkat, zahodit do koše a vyvětrat...“

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Jan Pražák | středa 28.4.2021 14:37 | karma článku: 29,04 | přečteno: 1124x
  • Další články autora

Jan Pražák

Jak ubohá migrantka bojovala s naší mateřštinou

Při cestování příměstskými autobusy z okraje Prahy je třeba dodržovat pár jednoduchých pravidel. Nic složitého, nastupuje se pouze předními dveřmi u řidiče, kterému ukážete jízdenku nebo si ji u něj prostě koupíte.

27.5.2024 v 14:34 | Karma: 27,73 | Přečteno: 846x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Úchyl v tramvaji

Tramvaj s číslem dvaadvacet byla toho horkého jarního odpoledne tak ze tří čtvrtin zaplněná. Několik lidí stálo, ale pokud by si člověk dal práci, našel by místo k sezení. Spočíval jsem úplně vzadu na pětisedačce v koutě u okénka.

24.5.2024 v 14:34 | Karma: 37,52 | Přečteno: 4182x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

I muži mají své biologické hodiny

„Jirko, víš, že máš ve firmě přezdívku sukničkář? Nechci ti do toho mluvit, dělej si, co chceš, ale já s tvým jednáním nesouhlasím.“ Rýpnul si do mě Michal. Kámoš a kolega, se kterým dělám v expedici už spoustu let.

21.5.2024 v 14:34 | Karma: 22,64 | Přečteno: 777x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Zrádný tajuplný úplněk

Máte rádi Měsíc? Já tedy rozhodně ano. On totiž není jen strohým kamenným nebeským tělesem, je přímo romantickou osobností, která po staletí inspiruje generace umělců k jejich tvorbě, i obyčejné lidi k potěše a zamyšlení.

18.5.2024 v 7:07 | Karma: 21,71 | Přečteno: 637x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Záhadná podoba lidí a jejich zvířat

„Teda, tobě to sluší, ty seš ale kočka!“ Kteroupak ženu by nepotěšila taková upřímně myšlená věta. Nejen přitažlivého vzhledu, ale i pozitivních povahových vlastností lze snadno dosáhnout netoliko u žen, ale i u mužů.

15.5.2024 v 14:34 | Karma: 20,83 | Přečteno: 630x | Diskuse| Fotoblogy
  • Nejčtenější

Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky

22. května 2024

Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...

„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici

25. května 2024  12:55

Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...

Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím

24. května 2024

Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...

Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali

26. května 2024  11:40,  aktualizováno  23:29

Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...

Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní

23. května 2024  20:03,  aktualizováno  22:32

Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...

Co nám předkládáte, není reforma, odmítá Babiš růst věku odchodu do důchodu

28. května 2024  5:59,  aktualizováno  14:17

Přímý přenos Důchodovou reformu podle představ současné vlády Petra Fialy začali na mimořádné schůzi schvalovat...

Jiří Paroubek

26. října 2013  22:44,  aktualizováno  28.5 14:11

Bývalý premiér a někdejší předseda sociální demokracie v únoru 2023 oznámil návrat do politiky....

Mladík při sledování hokeje střílel v davu plynovou pistolí, nadýchal tři promile

28. května 2024  14:03

Hodně nebezpečně si v neděli během veřejného promítání finálového zápasu českých hokejistů v...

Šéf NATO souhlasí s použitím zbraní na cíle v Rusku. Pro je i Česko

28. května 2024  13:08,  aktualizováno  14:01

Použití zbraní dodaných na Ukrajinu západními spojenci proti cílům uvnitř Ruska by ze...

  • Počet článků 2139
  • Celková karma 29,20
  • Průměrná čtenost 1308x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.