Praha není pro Čechy

Tedy abych byl přesný, historické centrum Prahy není vhodné jak pro Čechy, tak ani pro Moravany a Slezany, kteří neovládají cizí jazyky a nejsou alespoň natolik finančně zdatní jako bohatí zahraniční turisté. Chcete vědět proč?

Jednoduše proto, že by se tam nedomluvili, ale i kdyby to nakrásně nějak zvládli rukama a nohama, nemohli by si tam nic koupit, neb by to nezaplatili.

Leč nepředbíhejme a začněme pěkně od začátku. O předvelikonočním víkendu mě opustila manželka. Tedy ne, že by mi Soňa utekla úplně, odjela na nějaký fotografický seminář a udělala ze mě slaměného vdovce. No a znáte to, jakmile zůstane chlap doma sám, začne vymýšlet blbosti a chovat se jako utržený ze řetězu. A mě nenapadlo nic lepšího, než osedlat benzinového oře, vydat se z naší vesnice na okraj Prahy, tam přesednout na metro a zajet zkontrolovat předvelikonoční veselí na Staromáku.

A bác ho, ještě jsem na to slavné náměstí ani nestačil dojít a už jsem znejistěl, jestli mě to metro omylem nezavezlo někam do cizích krajů, kde se mluví jakousi podivnou řečí.

Nicméně tohle pochopí každý i beze slov, napřed se člověče najez, napij a pak můžeš postupovat podle té šipky vpravo nahoře.

Tomu rozumí i Spejbl a Hurvínek (ten není na obrázku, protože hledá s Máničkou Žeryka, který se zaběhl v davu turistů a nemůže najít cestu, protože štěká jen česky).

Na Staromáku se ukázala celá pravda ve své hrůzné nahotě, že tam totiž i slavní "pouliční umělci" tvoří v cizích jazycích.

Jen tak na okraj, američtí neoantropologové tvrdí, že se člověk nevyvinul z opice, ale z předchůdce dnešních psů a že grafiti není nic jiného, než lidskou formou psího značkování patníků, nároží a podobných míst. Ekologové, podporovaní lobby na výrobu moderních nápojů prosazují, aby se do takového pití přidávala barviva, která se neodbourají trávením. Pouliční umělci by pak mohli tvořit svá díla úplně stejnou k přírodě šetrnou technikou, jakou značkují psi.

Nyní zpět k tématu a k druhému důvodu, proč Praha není pro Čechy, tedy k cenám. Tahle namátková ukázka je ještě v relativně nižší místní cenové hladině.

Tohle už je onačejší nabídka, však za takové romantické zákoutí s pravým nefalšovaným dřevem si každý turista rád připlatí. Žádná umělá hmota ani dřevotříska, ale skutečný masiv, to už se dneska moc často nevidí.

Správní zahraniční turisté dokážou krásu staré Prahy ocenit třeba už jen tím, jak se na její návštěvu slavnostně vyfiknou.

A že jim teda chutná. (Teď chvilku nebudu rušit, někomu by mohlo zaskočit a kdo má pak v těch davech shánět první pomoc).

O tom, že české pivo dělá hezká těla, se s potěšením přesvědčily i německé turistky.

Tento obrázek ukazuje, že zdaleka ne všichni turisté jsou vděční a dokážou ocenit skvosty, které jim Praha skoro zadarmo (na jejich možnosti) nabízí. Než aby si užili dobrého jídla a skvělého moku nebo se aspoň pokochali architektonickými památkami, nenapadne je nic lepšího, než si udělat zase jen další salfíčko. Leč buďme přející a nekažme jim radost z jejich fotoalb ve stylu "já na tisíc způsobů."

"Klemente, ani nevíš, jak já bych chtěl zase na pole ke svýmu starýmu dobrýmu poctivýmu hospodáři."

"Nech těch zpátečnickejch prvorepublikovejch řečí, Tomáši. Já chci jedině do svýho zkolektivizovanýho socialistickýho JZD."

Můj nerozvážný slaměnovdovský výlet na Staromák se pomalu chýlil ke konci a já s potěšením seznal, že jsem se mýlil. Ono to historické centrum Prahy přece jen stále patří a snad i vždy bude patřit nám Čechům, Moravanům a Slezanům. Při příležitosti předvelikonočního veselí jsem tam totiž objevil to nejdůležitější, říznou domácí kapelu, hrající naše staré poctivé písničky. A ti najedení, napití a vyfocení zahraniční turisté? Ti sice možná nerozuměli ani slovu, ale líbilo se jim to tak, že na ni až na pár výjimek koukali s otevřenými pusami a nemohli od té podívané oči odtrhnout.

Bodejť by nekoukali, když jim tu muziku s chutí, s láskou a s citem pouštěla do uší kapela, složená ze samých našich českých, moravských a taky slezských děvčat, cérek, děvuch, kluků, borců a ogarů.

PS: Tak vidíte, takhle to dopadne, když manželka odjede na fotografickou akci a nechá mě, abych tady vyváděl bez dozoru. Ale slibuju, že až se vrátí, tak se jí pokusím přemluvit, aby vyrobila nějaký seriózní článek s pořádnými obrázky.