Pokuty za ilegální močení brzy naplní státní kasu

„Andrejko, měl bych pro tebe fantastickej tip, jak naplnit státní kasu, ale musíš mi slíbit, že mi po volbách dáš ministerstvo financí.“ Řekl budoucí ministr financí budoucímu premiérovi a při slovech „státní kasu“ významně mrkl.

„Jaroslave, Jaroslave,“ Andrejko se na svého spolustraníka povzbudivě usmál, „nikdy jsem netušil, že to korýtko chceš, ale jestli přijdeš s něčím fakt suprovým, tak si piš, že ho máš.“

„Podívej na ty Taliány, Andrejko, ti na to šli od lesa. Ti vědí, jak nadělat velký prachy. Chytli dva chlapíky, jak se šli vyčůrat do moře a napařili jim pokutu osumdesát šest tisíc. V přepočtu na kačky samozřejmě, ale to ty určitě víš. Já bych to kapánek rozpracoval a zavedl taky u nás.“

Andrejko se při slově čůrání trochu otřásl, nerad na veřejnosti používal výrazy spojené s tak přízemní lidskou činností. Ale vůně peněz byla silná. Silnější než cokoli jiného, a tak nechal Jaroslava pokračovat.

„Víš, Andrejko, Italové jen troškaří. To u nás zavedeme zbrusu nový čůrací zákon, bude stačit, když jmenuješ šikovné ministry spravedlnosti a vnitra. Nebudeme pokutovat jen močení na veřejnosti, ale zregulujeme ho jako takové.“ Jaroslav se na moment odmlčel a zasnil.

„Všechny chlapy starší patnácti let povinně vybavíme čipem, necháme jim ho voperovat do... no, však víš. Bude tam i mikrokamera a napojení na internet, takže budeme vědět kde močí a jak močí. A pokud tak učiní na místě, které k tomu není určené zákonem a certifikované, napaříme jim tučnou pokutu. Dneska se správně začíná hlídat i to, co lidé dělají ve svém soukromí. Teda myslím jako tam, kde jim to patří. Takže žádné rozepnout poklopec a ulevit si třeba v lese, na své vlastní zahrádce do křoví nebo v ilegální kadibudce, ale hezky šupaj na záchod, jinak plať. A čůrat budou muset pod úhlem pětačtyřicet stupňů nebo tak, přihraj mi ještě správného ministra zdravotnictví a on mi tyhle drobnosti pomůže doladit.“

Andrejko se zasněně usmál. To bude čapích hnízd, to bude úliteb pro privilegované. Doširoka rozevřel oči, něžně pohladil Jaroslava po jeho krátkých bílých vlasech a pravil: „Jen dál, jen dál, už tě za tou státní kasou přímo vidím. Parťáky do vlády ti k tomu zajistím, to je hotový.“

Jaroslav se nadmul pýchou, až mu odlétl knoflíček od saka. To nejlepší si totiž nechával nakonec: „Pokuty budou samozřejmě progresivní podle toho, pokolikáté močitel porušil zákon. A vůbec nejvyšší budou za to, když někdo po sobě na záchodě nespláchne nebo nechá zvednuté prkýnko.“

V tuhle chvíli se Andrejko zachmuřil. V myšlenkách se mu zčistajasna zjevila tvrdá ruka genderové korektnosti a zmohl se jen na tiché špitnutí: „Jaroslave, vymyslel jsi to sice perfektně, ale celý je to na draka. Co ženské? Když to uděláme jenom pro chlapy, tak nás feministky utlučou.“

Přesně na tohle Jaroslav čekal, ne nadarmo Andrejka už nějaký ten pátek zná: „Neboj, pane předsedo vlády,“ dovolil si maličko nadčasový kompliment, „i na ženy jsem samozřejmě pamatoval. Jen jsem tě nechtěl zatěžovat intimními detaily, vím, jak jsi na takové věci citlivý.“

„Dobrá,“ Andrejkovi spadl kámen ze srdce, až se otřásly kuloáry poslanecké sněmovny. Dobře věděl, že se na Jaroslava může spolehnout. „Tak až to uvedeme do praxe, nechám ti za ty prachy z čůracích pokut taky postavit čapí hnízdo... Ne, čapí ne, promiň, to můžu mít jenom já, ty budeš mít hnízdo orlí.“

PS: Článek je fikce. Možná jsem naivní, ale pevně věřím, že fikcí zůstane i po volbách.