Paní Blanka a její kočky

Představte si šarmantní dámu, která by už dávno mohla seknout s prací a užívat si zaslouženého odpočinku. Nicméně paní Blanka tak neučinila, stále ještě každé ráno vyráží do zaměstnání, aby vydělala nějaký ten penízek navíc.

Možná vás napadne otázka, nač ty peníze tolik potřebuje a proč si od té práce už nemůže dát konečně pokoj. Pro parádu? Nebo snad z chamtivosti? Ale kdepak, paní Blanka je bytost veskrze nenáročná a skromná. 

Tak proč tedy? Pro kočky. Ta čtyřnohá huňatá klubíčka jsou tvorové, kterým paní Blanka zasvětila velkou část svého života, svého času a svých prostředků. Ve svém domácím depozitu se stará o ty nejpotřebnější, a mně se od ní dostalo obrovského privilegia. Dovolila mi totiž maličko nakouknout pod pomyslnou kočičí pokličku a udělat reportáž. Chcete se taky podívat? Tak pojďte, jste zváni.

„Tak kolik tu vlastně máte svěřenců, kteří jsou vaši vlastní a které se snažíte umístit?“ Optal jsem se po milém přivítání v přízemním bytě panelového domu. Věděl jsem z dřívějška, že ne pro všechny kočky hledají útulkářky nové domovy. Některé si nechávají, protože k nim nakolik přilnuly, že by se jich prostě nedokázaly vzdát. Nebo proto, že jde o tvorečky staré, celoživotně plaché, nějakým způsobem postižené, zkrátka neumístitelné.

„Momentálně asi deset plus koťata, ráda bych umístila hlavně tu kočičí drobotinu,“ dostalo se mi odpovědi. „Ale nemyslete si, že je všechny uvidíte, někteří se poschovávají, jakmile přijde nějaká návštěva.“

Vůně kávy, kterou mě paní Blanka pohostila, možná přilákala mourovatého Teodora, který se zvědavě zjevil ve dveřích.

„Je obdivuhodné, jak tu máte při tolika kočkách čisto a voňavo,“ pronesl jsem konverzačním tónem.

„S dospělými je to dobré, ale koťata občas zazlobí, to mám pak hodně práce s uklízením,“ chytla se tématu moje hostitelka. „Ale přestože jste nic nepoznal, některým lidem ty kočky prostě vadí, pořád si stěžují a vyhazují jídlo, které dávám venkovním toulavcům před okno. A představte si, že na mě před časem jedna sousedka poslala udání. Přišla na mě kontrola kvůli hygieně, samozřejmě bylo všechno v cajku, ale měla jsem s tím spoustu starostí a byla jsem pořádně otrávená.“

„Ta sousedka mě všude pomlouvala dál,“ pokračovala zvolna paní Blanka, „až jsem si řekla, že by bylo nejlepší, kdyby se musela odstěhovat. Jenomže jsem jí nechtěla přát nic zlého, to se nedělá, a řekla jsem si, že na to půjdu obráceně. Začala jsem jí přát, aby neočekávaně přišla k penězům a aby jí bydlení v paneláku začalo připadat pod úroveň. A představte si, jaké jsem měla štěstí. Ta sousedka získala nějaký majetek v restituci a přestěhovala se do svého.“

Náhoda? Nevím. Zmohl jsem se jen na pokývání hlavy a poznámku, že myšlenky dovedou mít sílu. Bohužel už mě v tu chvíli nenapadlo říct, že při vyšší koncentraci černých koček se takovému štěstí nelze divit.

Paní Blanka se začala rozhlížet po skrýších, aby mi ukázala některé ze svých plašších svěřenců, až objevila Flóru, která se po celou dobu schovávala na lavici za stolem. To jí přivedlo k další příhodě.

„Jednou mi mojí známí svěřili do péče svých několik koček, aby mohli odletět na čtrnáctidenní dovolenou. Každý den jsem je chodila krmit, opečovat a čistit jim stelivo, pokaždé se kolem mě seběhly všechny až na jednu, která přede mnou utekla pod gauč už při předávání klíčů. Uklidňovala jsem se myšlenkou, že se určitě vyleze najíst, jakmile odejdu, ale když se neukázala několik dní, dostala jsem strach a začala ji hledat. Prolezla jsem celý jejich byt a kočka nikde. Jediné, co mě napadlo, bylo, že ta kočka musela nepozorovaně utéct ven, když jsem přišla nebo odešla. Nechápala jsem, jak by se jí to mohlo podařit, ale přesto jsem venku vyvěsila cedulky, že se hledá ztracená černá kočička. Byla jsem z toho zoufalá, nejen co řeknu těm svým známým, až přijedou, ale hlavě proto, že mě mrzí každá ztracená kočka bez ohledu na to, čí se to stalo vinou.“

Jen jsem tiše přikyvoval a napjatě čekal na rozuzlení celé příhody.

„A víte, jak to nakonec dopadlo?“ Usmála se paní Blanka. „Dvanáctý den jsem tu kočku objevila nacpanou ve škvírce za skříní. Za celou tu dobu si na moje návštěvy nedokázala zvyknout a pokaždé, jak jsem zarachotila klíčem v zámku, tak tam musela znovu utéct. To víte, že jsem ji navzdory protestům vytáhla a zkontrolovala. Byla na mě sice naštvaná, ale bříško měla plné a byla naprosto v pořádku. Známým jsem o tom samozřejmě nic neřekla, nechtěla jsem je vylekat.“

Moje náklonnost ke kočkám je sice možná všeobecně známá, ale takhle jim zasvětit život jako to udělala paní Blanka a jí podobné dobré duše, to bych asi nedokázal. Když jsem se jí zeptal, jak ke své kočkomilnosti a domácímu depozitu přišla, dlouze se rozpovídala.

„Ke kočičí lásce mě vlastně přivedla moje dcera. Když jsem ještě byla vdaná, jezdili jsme na chalupu ke tchýni a tchánovi, kde žila spousta koček takovým tím venkovským způsobem. Nikdo se o ně moc nestaral, ony přežívaly od chalupy k chalupě, jak se dalo. Dcera v nich našla zalíbení, a tak jsme jim tak nějak automaticky spolu začaly pomáhat. Krmit, vybírat blechy a klíšťata, později i nechat kastrovat, abychom aspoň trochu omezily neustále přemnožování.“

„Jenomže pak jsem se rozvedla, zůstala s dcerou sama, na tu chalupu už nemohla jezdit a péči o tamní kočky musela přenechat stařičké babičce, která nám už tehdy aspoň trochu pomáhala. Janě (dceři) se po kočkách začalo stýskat a tak dlouho mě prosila, až jsem jí za samé jedničky ve druhé třídě slíbila kočku z útulku. A představte si, že se tak snažila, až ty samé jedničky opravdu dostala. Tak jsme se vypravily do útulku, Jana vykulila oči a prohlásila, že by je chtěla všechny. To samozřejmě nešlo, ale donesly jsme si domů naší první kočku Lucinku. A do toho útulku jsme začaly chodit pravidelně pomáhat.“

„Koncem osmdesátých let ve čtvrté třídě dostaly děti za domácí úkol napsat sloh, co dělají jejich rodiče. Jeden kluk napsal, že jeho táta je poslanec a vymýšlí zákony, druhý, že má maminku letušku a nějaká dívenka se rozepsala o své mamince, jak pracuje jako redaktorka v ČTK a píše důležité zprávy. A moje Jana nevěděla, jak mě s takovými významnými lidmi srovná. Tak se prostě rozepsala o tom, že je její maminka úplně obyčejná a jak se stará o opuštěné kočky. A představte si, co se stalo za pár dní. Dcerka přišla domů ze školy s rozzářenýma očima, paní učitelka vyhodnotila její sloh jako nejlepší a dokonce ho četli ve školním rozhlase. Nu a pak už to šlo ráz na ráz, potřebné kočky nám doma začaly přibývat jedna za druhou.“

„Ještě vám povím perlu. Když šla dcera do puberty a třeba se bála, že jí něco zakážu, komunikovala se mnou přes kočky. Nějakou mi přinesla v náručí a spustila: ‚Mami, Sněženka se tě ptá, jestli bych mohla do kina, ten film je prý moc hezký?‘ No a já odpověděla té kočce: ‚Sněženko, vyřiď Janě, že jí to dovolím, ale musí mi slíbit, že bude do osmi doma.‘ A to si pište, že se dcera vrátila včas, věděla, že mi musí pomoct s večerním krmením a čištěním. A pomáhá mi dodnes, když třeba musím někam nakrátko odjet, tak se mi sem chodí o všechny starat. Dávno má vlastní rodinu, ale čas si vždycky najde.“

***

Na závěr ještě pár fotek nedávno zachráněných koťat, pro která bude paní Blanka po umazlení hledat umístění do nových lidských rodin. Má jich samozřejmě víc a pokud by vás některé z nich vzalo za srdce, můžete paní Blanku kontaktovat přes útulek Dobříšsko, se kterým úzce spolupracuje.

Možná mi to nebudete věřit, ale když jsem od paní Blanky a jejích koček odcházel, měl jsem takový zvláštní pocit dojetí a štěstí. Pocit, který mívám pokaždé, když vidím, jak se někdo o někoho nezištně a s láskou stará.

Poznámka: Články o opuštěných kočkách jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Autor: Jan Pražák | středa 30.10.2019 20:04 | karma článku: 30,26 | přečteno: 879x

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Další články autora

Jan Pražák

Karambol na kole

„Moničko, musíš opatrně. Nejezdi moc rychle, ať nespadneš, do nikoho nebo do ničeho nenabouráš a hlavně dávej pozor, abys nesjela do ulice, mohlo by tě porazit auto. A pořád se dívej před sebe.“

13.5.2025 v 14:34 | Karma: 16,60 | Přečteno: 236x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Srážka s hackerem

„Ahoj, jsem na jedné soutěži, sbíráme body za kódy, a kdo jich bude mít v nejkratším čase nejvíc, vyhraje kartón lahví vína. Mohl bys mi poslat na sebe telefon?“

10.5.2025 v 7:07 | Karma: 29,79 | Přečteno: 2280x | Diskuse | Společnost

Jan Pražák

Trampoty nehezké holky

„Ty ses nám teda moc nepovedla, holka zlatá, bojím se, že se nikdy nevdáš a zůstaneš nám na ocet až do smrti.“ Moje maminka nebyla zlá a nemyslela to špatně. Jen si tak občas nahlas povzdechla, když se na mě podívala.

6.5.2025 v 14:34 | Karma: 27,00 | Přečteno: 900x | Diskuse | Společnost

Jan Pražák

Milovníci vína jsou jedna velká rodina

„Škoda, že nejsme na víno,“ prohlásil jsem posmutněle, když volba jarní dovolené padla tentokrát na Znojmo. Možná bych si spíš představoval Plzeň, ale znáte to, manželčino přání je každému normálnímu chlapovi rozkazem.

3.5.2025 v 7:07 | Karma: 23,45 | Přečteno: 624x | Diskuse | Společnost

Jan Pražák

Souložit na pracovišti není výslovně zakázáno

Dnes jen taková legrácka nelegrácka o tom, co všechno se může přihodit v pracovním procesu. Nu, snad se na mě za to košilaté téma nebudete zlobit a říkat, že mi není nic svaté.

29.4.2025 v 14:34 | Karma: 28,05 | Přečteno: 1090x | Diskuse | Ostatní

Nejčtenější

Novým papežem se stal americký kardinál Prevost, přijal jméno Lev XIV.

8. května 2025  18:45,  aktualizováno  19:54

Sledujeme online Novým papežem se stal americký kardinál Robert Francis Prevost, oznámil z baziliky sv. Petra...

Zemřel Jiří Bartoška, charizmatický herec a prezident karlovarského festivalu

8. května 2025  13:53

Ve věku 78 let zemřel Jiří Bartoška. Byl dlouholetým prezidentem Mezinárodního filmového festivalu...

Nekontrolovaně k Zemi padající sovětská sonda se zřítila do Indického oceánu

9. května 2025  18:35,  aktualizováno  10.5 13:09

Sovětská sonda Kosmos 482 ze 70. let minulého století se rozpadla v sobotu ráno kolem osmé hodiny...

Rusy rozzuřil hořící Kreml na ponožkách českého zmocněnce. Darebák, zní z Moskvy

9. května 2025  12:08

Řádnou vlnu emocí v Rusku vzbudil český vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný....

Soud poslal do vězení starostu Řeporyjí Novotného, porušil podmínku

7. května 2025  14:42,  aktualizováno  21:42

Soud poslal na tři měsíce do vězení starostu pražských Řeporyjí Pavla Novotného (ODS). Na návrh...

Utekl rok a bruselské odlesňovací nařízení je zpět. České firmy doufají v úlevy

14. května 2025

Premium Přes roční odklad se jako bumerang znovu začíná vracet evropské nařízení o odlesňování. To mělo...

Zatajovala von der Leyenová informace? O vině v kauze „Pfizergate“ rozhodne soud

14. května 2025

Premium Pro šéfku Evropské komise Ursulu von der Leyenovou to je ošemetný případ. Unijní soud má ve středu...

Objala Stalina, on jí nechal zabít rodiče. Holčičce z fotky nakonec ukradli i jméno

14. května 2025

Seriál Byla to fotka, která měla Josifa Stalina ukázat jako skutečného otce sovětských dětí a vůdce...

Jedno kafe do vozíku, druhé do tašky. V britských obchodech přibývá zlodějů-seniorů

14. května 2025

V britských obchodech přibývají neobvyklí zloději. Podle bezpečnostní firmy Kingdom Services...

Vůně ranní rosy, květin a pohody. Ranní Louka od Manufaktury nás okouzlila
Vůně ranní rosy, květin a pohody. Ranní Louka od Manufaktury nás okouzlila

Lehká, svěží a plná přírody – taková je parfémová voda Ranní Louka od Manufaktury, kterou jsme v naší redakci měly možnost otestovat. Proč se hodí...

  • Počet článků 2240
  • Celková karma 27,70
  • Průměrná čtenost 1314x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.