Objev dalšího doposud neznámého vynálezu Járy Cimrmana

Materiály, které detailně popisovaly první pivovod nejen v Čechách, ale i na celém světě, objevil můj tajný investigativní zpravodaj čirou náhodou v jednom nejmenovaném jihočeském městečku.  

Zpravodaj původně zkoumal pravost diplomové práce jednoho z našich čelních ústavních činitelů. Jeho kroky ho zavedly až do sto padesát let staré hospody v onom městečku (říkejme mu pro naše účely Lhota). Podle získaných indicií začal pátrat ve zdivu zahradního přístřešku, kde objevil tajnou schránku s nějakými dokumenty. Nepozorovaně je vyměnil za svazek bulvárních novin, které zazdil zpět, aby nebylo nic poznat a nalezené dokumenty si odnesl k důkladnému prozkoumání. Výsledkem jeho práce je zpráva, z níž vám nyní předkládám podstatnou část.

Na počátku minulého století byl ve Lhotě zbudován nový pivovar, který začal dodávat svůj skvělý zlatavý mok do jediné městské hospody plus do přilehlých vesnic. Pivo bylo též k mání v maličkém pivovarském výčepu.

Místní obyvatelé v čele s radními pány byli zprvu nadšení kvalitou nového piva a počali na něj být náležitě hrdí. Jenomže vbrzku nastaly problémy. Hospodský Jouda v jediné městské hospodě se ukázal býti šizuňkem a nedovtipou, pivo čepoval podměrečné a nestaral se o trubky, čímž pověst jeho podniku vážně utrpěla a občané jej prakticky přestali navštěvovat. Místo toho začali houfně chodit do pivovarského výčepu, avšak ten svými prostory nepostačoval, občané se museli tísnit v uličkách před pivovarem, byli nespokojení, hlučně remcali a rušili své okolí.

Radní páni se snažili celou situaci řešit, opakovaně napomínali hospodského Joudu a dokonce mu udělili i několik pokut, ale zlepšení nedosáhli, Též rozšíření pivovarského výčepu nebylo z prostorových důvodů možné, ba ani dotační nabídky k otevření další hospody ve Lhotě nepomohly. Situace se zdála být bezvýchodná, vypadalo to, že místní občané nebudou mít k dispozici v dostatečné kvalitě a kvantitě nejlepší produkt ve městě, na který jsou po právu pyšní.

Shodou okolností právě v té době pobýval ve Lhotě na letním bytě český genius Jára Cimrman, který se o celém problému dozvěděl. Sešel se s radními pány a se sládkem z pivovaru a nabídl, že vymyslí a zkonstruuje jedinečný pivovod, který zajistí dostatek kvalitního piva všem domácnostem v městečku. Radní páni i pan sládek na tuto nabídku nadšeně kývli, jako odměnu přislíbili Járovi Cimrmanovi doživotní bezplatnou dodávku lhotského piva pro vlastní potřebu, a Jára se pustil do práce.

Z nalezených nákresů a popisků vyplývá, že pivovod měl být zkonstruován jako jediný okruh, sestávající ze dvou spletených trubek, který začínal v pivovaru, procházel každým domem ve Lhotě a v pivovaru i končil. Trubky měly být vyrobeny z inertního materiálu, do jedné mělo být pod tlakem hnáno pivo a do druhé voda ze zaledovaného pivovarského sklepení, která měla udržovat stálou teplotu celé soustavy. Tlakový okruh byl zvolen proto, aby pivo neustále pomalu proudilo a tím pádem bylo čerstvé i v nejposlednějším odběrném místě. V hodinách nízkého odběru měl být zbytek piva vracejícího se zpět do pivovaru plněn do lahví a prodáván do metropole tehdejšího mocnářství Vídně.

Když už byly nákresy Cimrmanova pivovodu hotové a připravené k realizaci, došlo ke katastrofě. Ukázalo se, že hospodský Jouda něco tušil a podařilo se mu infiltrovat svého syna na radnici. Tento zlolajný synátor tedy věděl o postupu Cimrmanovy práce a jednoho večera mu tajně nalil silné uspávadlo do piva. Když poté Jára upadl do tvrdého spánku, Joudův syn mu veškerou dokumentaci k pivovodu ukradl a ještě téže noci ji se svým otcem zazdil do zahradního přístřešku u jejich hospody.

Jára Cimrman se už příštího rána chtěl pustit do konstrukce svého vynálezu, ale krádež dokumentace ho natolik rozzlobila, že od ní nakonec ustoupil. Nepomohly ani úpěnlivé prosby pánů radních a pana sládka, Jára odcestoval ze Lhoty a místní obyvatelé zůstali nahraní.

***

Můj investigativní zpravodaj do své zprávy doplnil i další osud lhotského pivovaru:

Pivovar dál vyráběl skvělé pivo a navzdory nevalnému zásobování v samotné Lhotě přežil až do počátku druhé světové války. Pak jej nacisté uzavřeli, po válce se ho nepodařilo znovu otevřít a po roce 1948 v něm komunisté zřídili sklad svých propagandistických materiálů. Po roce 1989 odkoupil značně zchátralý a rozpadající se pivovar prapotomek někdejšího sládka.

Prapotomek se s vervou pustil do zdlouhavé a nákladné rekonstrukce pivovaru a na počátku tohoto tisíciletí se mu jej podařilo znovu zprovoznit. Původně maličký pivovarský výčep přestavěl na rozlehlou hospodu a dokonce se vrátil k někdejší myšlence pivovodu. Nemaje však Cimrmanovy plány, nemohl jej vybudovat po celé Lhotě, a tak ho nainstaloval aspoň ve své pivovarské hospodě. Lidé tam mají u jednotlivých stolů samostatné pípy s pivoměry, točí si zlatavý mok podle své potřeby a nemusejí ztrácet čas čekáním na číšníka.

PS: Pivovar ve Lhotě jsem nedávno navštívil a byl jsem nadšený, že se tam, i když v menší míře, podařilo dotáhnout do konce původní myšlenku našeho výjimečného génia Járy Cimrmana. Jedinečnost jeho myšlenky podtrhuje fakt, že další pivovody se začaly objevovat až poté, tedy více než po sto létech od jeho někdejšího záměru. Jen je mi líto, že kvůli reklamě nemohu uvést pravé jméno toho krásného jihočeského městečka.