Nevychovanej mladej spratek

Laura se rozčilovala nad drzým juniorem Tomíkem, který se neuměl chovat a postrádal jakoukoli úctu ke kočičímu stáří. To ještě netušila, že jí ten nevychovanej mladej spratek nakonec zachrání život.

Než si však povyprávíme jejich příběh, tak se napřed podívejme na krátkou reportáž z umísťovací výstavy útulkových koček, která se uskutečnila včerejší neděli v Löwitově mlýně v pražské Libni.

Celá akce byla spíš komorního charakteru, uspořádaly ji dámy z dobříšského útulku a i když to zpočátku moc nadějně nevypadalo, nakonec se podařilo umístit polovinu ze šestnácti přivezených koček a kočičáků.

***

Tříměsíční Vojtíšek z Rosovic u Dobříše se stěhuje k paní Evě do Loděnic u Berouna.

Zde krátce odbočím. Vojtíšek bude bydlet doma, paní Eva mu nedovolí, aby chodit ven. Není to jen proto, že je tak zvyklý, půjde i o jeho bezpečnost. V Loděnicích se totiž poslední dobou začaly ve velkém ztrácet kočky. Nikdo neví proč, možná, nerad to píšu, tam začal řádit nějaký kočičí zabiják, bohužel i takoví se najdou lidé.

A tak mě paní Eva se svou kamarádkou Lucií poprosila, abych do tohoto článku poněkud mimo souvislost uvedl i prosbu o pomoc při hledání dvou posledních zmizelých kocourků. Přikládám tedy přefocený mobilový obrázek jednoho z nich, kocourka Murína a zmínku o druhém, podobně mourovatém ročním kocourkovi Azraelovi. Pokud by se stal zázrak a někdo je v té oblasti náhodou uviděl, ať zavolá paní Lucii na 734 511 033 nebo napíše na maily: [e-mail] a [e-mail]. Moc děkuji. Za sebe, za kocourky a za obě milé dámy.

***

Pumpíkovi je rok a dostal své jméno podle toho, že ho lidé naši u benzínové pumpy. Paní Ludmila si ho odváží na nedaleký Prosek a dá mu jméno Šamšula po kocourovi, kterého měla dlouhá léta před ním.

Je zajímavé, že některé klidumilné kočky raději cestují v zabalených přepravkách, aby je nikdo nerušil...

***

Tříletý Silky je vyloženě bytový kocour a od paní Dany z útulku se stěhuje k manželům Vlastě a Mirkovi.

Napřed loučení...

Hned poté vítání...

A teď už honem domů, Silky chce na rozdíl od Pumpíka cestovat s výhledem z přepravky, aby mohl pozorovat, co se kde šustne.

***

Pamatujete si na Filíska z minulého článku? Tak ten zatím bohužel štěstí neměl a stále ještě čeká na svou novou lidskou rodinu.

***

A teď už konečně příběh kočky Laury, který mi připomněla tahle tři koťata.

Laura byla klasická venkovská tříbarevná kočka, která se svou sestrou Julčou prožila celý život u paní Magdalény na kraji jedné šumavské vesnice v chaloupce u lesa za rybníkem. Narodily se na velkém statku, kde se lidé s kočkami moc nepárali a nadbytečná koťata nemilosrdně topili. Lauru s Julčou před takovým osudem zachránila paní Magdaléna, která v té době potřebovala novou myšilovku. Náhodou se stavila na statku, uviděla dvě čerstvá, úplně stejná tříbarevná koťata, poprosila hospodáře, aby je nechal od kočičí mámy odkojit a pak si je odnesla domů. Časem je nechala vykastrovat, aby předešla dalším smutným kotěcím koncům.

U koček to bývá podobné jako u lidí, dvojčata, která jsou od sebe k nerozeznání, prostě patří k sobě. A tak Laura s Julčou vytvořily nerozdělitelný tříbarevný tandem. Kam jedna, tam i druhá, dělily se o jídlo od paní Magdalény, o přízeň, často se sestersky přetlačovaly o místo na jejím klíně. Když bylo jedné z nich do ouvej, druhá u ní seděla, snažila se ji léčit drsným jazykem a pečovala o ni, jak nejlíp dokázala. A při lovu? Lov byl přece jejich nejdůležitějším úkolem, musely chránit chaloupku před nájezdy dotěrných hlodavců a dalších nepříjemných drobných škůdců. U koček sice nebývá zvykem, aby lovily v páru, ale Laura s Julčou na to nebraly ohledy a žádný ať sebevětší, sebechytřejší nebo sebesilnější myšák před nimi neměl šanci.

Jenomže jak už to v životě bývá, kočičí léta ubíhají rychleji než ta lidská a když bylo Lauře patnáct, Julča jí odešla za duhový most. Laura začala chřadnout, nedokázala unést odchod své sestry dvojčete. Vypadala, jakoby z ní vyprchal všechen život, přestala lovit, odmítala jíst až zhubla a vypadala jako kost a kůže, nejspíš se chystala za Laurou. Paní Magdaléna se vylekala, už tak byla nešťastná ze ztráty jedné a nechtěla přijít i o tu druhou. A tak jí nenapadlo nic jiného, než se vypravit do vsi a sehnat Lauře společníka, maličkého dvouměsíčního kocourka Tomíka.

„Ten nevychovanej mrňavej spratek mě nenechá ani chvilku v klidu.“ Prskala Laura, když se před ní Tomík poprvé objevil. Jak byla uzavřená ve svém trápení, tak si myslela, že jí to nové kotě chce jenom otravovat, dorážet na ni a ztrpčovat ji život. Odháněla ho od sebe, vztekle na něj syčela a sekala po něm packou. Když Tomík ne a ne dát pokoj, tak nakonec utekla na půdu za komín, kde měla na vyhřátém místě svůj košíček.

Druhý den to bylo stejné, třetí den ještě ráno také, paní Magda to už chtěla celé vzdát a odnést Tomíka zpátky, přestože nevěděla, jak by to tam s ním dopadlo. Pak zasáhla kocourkova dotěrnost, představte si, že on byl tak drzý, že navzdory Lauřinu zahánění se za ní vypravil až na tu půdu do jejího košíčku za komínem. Ta ho chtěla nemilosrdně vyhodit, ale pak se najednou zarazila, jakoby ji snad Julča poslala myšlenku, vzkaz zpoza duhového mostu. A najednou si všimla, že je to vlastně všechno úplně jinak, že Tomík není žádný útočný nevychovaný spratek, ale ustrašené pohublé stvoření, kterému je smutno po mamince a svým způsobem se snaží najít někoho, kdo by si ho všímal.

Jakmile tohle všechno Lauře došlo, tak přijala Tomíka na milost. Ačkoli sama nikdy neměla vlastní koťata, vzala si ho do parády a dokázala z něj vychovat pěkného mladého kocouřího pána. Postupně zapomněla na své vlastní trápení z Julčina odchodu, vrátila se jí chuť dál žít a dokonce začala i znovu lovit, i když ve svém věku toho nejšikovnějšího myšáka už asi nechytí. Ale nevadí, však na to má mladého.

Kdybychom se teď, po dalším roce potichu podívali na půdu chaloupky u lesa za rybníkem, možná by se nám naskytl zvláštní pohled. Uviděli bychom, jak tam v teple v košíčku za komínem spokojeně odpočívá stará tříbarevná kočka v jednom propletenci s asi dvojnásobně velkým mourovatým kocourem.

Poznámka: Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.